LOANWORD

autonomní

DEFINITION

1. „mající autonomii, samosprávu, týkající se autonomie", 2. „nezávislý (řídící se svými vnitřními zákony)" (NASCS), „samosprávný" (PSJČ), „svézákonný" (SSJČ, OSN)

EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION

Většina slovníků a příruček uvádí pouze substantivum autonomie s následujícími významy: „funkční samostatnost" (ES), „nezávislost" (SČSA), „samospráva" (SSF, SSČ), „právo určité společenské nebo národní skupiny řešit samostatně, nezávisle na jiném, své vlastní otázky"; 2. filoz. „názor, že člověk sám, nezávisle na společnosti, poznává, co je mravně závazné" (SSČ).

USAGE

V běžném jazyce se výraz autonomní neužívá příliš často, jedná se téměř výhradně o odborný název užívaný především v přírodních i společenských vědách, v nichž v závislosti na konkrétně zkoumaném problému bývá sémanticky specifikován.

OTHER MEANINGS

Významové odstínění dle jednotlivých odvětví, v nichž se užívá, bývá vymezováno následujícími způsoby (viz NASCS):

1. medicína, anatomie: autonomní činnost orgánů, autonomní nervstvo (část periferního nervstva schopná funkcí relativně nezávislých na centrálním nervovém systému, vegetativní nervstvo)", „samostatný" (nervus sympathicus je čivstvo autonomní – PSJČ);

2. elektrotechnika: autonomní obvod – obsahující nezávislé zdroje energie;

3. ekonomie: autonomní výdaje – jejich výše se nemění se změnou důchodu (peněžního příjmu);

4. filozofie: autonomní etika – založená na předpokladu vnitřního mravního zákona v nás;

5. literatura: autonomní poezie – čistá.

TJČ uvádí ještě souvislost s významy: svobodomyslný, zmocněný.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Adjektivum autonomní je derivátem substantiva autonomie, převzatého z řečtiny, kde má podobu autonomía, jež je složeninou z auto- („sám", „vlastní") a nomos („zákon", „zvyk") – viz SESJČ, ČES.

WORD HISTORY

Slovo bylo převzato v polovině 19. století, v Jungmannově slovníku ještě uvedeno není.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Autonomní nervstvo, autonomní obvod, autonomní výdaje, autonomní etika atd. ve vazbě na obor, v němž se slovo vyskytuje.

DERIVATIVES

autonomně, autonomnost; autonomista, autonomistický (SJČ1) 

VARIANT

autonomní

PRONUNCIATION

[autonomňí]

GRAMMAR

Adjektivum, měkký typ, m., n. autonomního, autonomnímu, f. autonomní.

FREQUENCY

Kolem 7 (6,77) na milion slov.

COLLOCATIONS

autonomn|í

~í neuropatie, nervstvo, reaktivita, inervace, dysfunkce • ~í vláda, vývoj, statut • ~í oblast, území, republika, stát, celek • ~í bytost, jedinec • ~í mince • ~í postavení

zcela ~í, úplně, víceméně, částečně

něco je ~í, něco se stane ~í

EXAMPLES

V Praze máme vlastně posvícení dvoje, jedno tak zvané císařské a druhé svatováclavské, jež bychom mohli kvůli lepšímu rozdílu nazvati také královské čili autonomní nebo národní. (Jan Neruda: Feuilleton in Hlas, 1862)

Nehnul se a nehnul i bál se svého těžiště v zádi lebky i autonomních pohybů žaludku, ačkoli by bylo záhodno … (Karel Matěj Čapek Chod, Rozkoč, 1923)

Je známo, že naši politikové proti novým, centralizačním zákonům rakouským prudce bojovali, volajíce po zákonech autonomních … (Karel Václav Rais, Ze vzpomínek, 1927)

Pro sudetské Němce žádáme také právo svobodně se rozhodnouti, zda chtějí žít jako autonomní sektor historických provincií Čech a Moravy, tudíž v užším státním svazku s Čechy, nebo přináležeti jako říšská provincie k federaci. (Edvard Beneš, Paměti, 1947)

Čím menší je pravděpodobnost, že sestavíme kvalitní plán, tím více se musíme spolehnout na autonomní procesy probíhající v národním hospodářství nezávisle na plánu. (Hospodářské noviny, 1964)

Obě sémiologické funkce, komunikativní a autonomní, jež existují společně v syžetových uměních, vytvářejí dohromady jednu z podstatných dialektických antinomií vývoje těchto umění … (Jan Mukařovský, Umění jako semiologický fakt, 1966)

Domníváme se, že vnitřní model není autonomní produkt našeho nevědomí, ale že je projektem pohybu objektivní reality v nás. (Mikuláš Medek, Texty, 1995)

Car zbavil Finsko jeho autonomního postavení, zavedl ruštinu jako úřední jazyk, rozpustil finskou armádu a Finové měli sloužit v carské armádě … (Hana Kučerová – Josef Rubín, Finsko, 1998)

Objektivizace subjektivního morálního určování ve vnější předpis lze pochopit jako proměnu autonomního jednání v poslušnost vůči něčemu vnějšímu a strnulému. (Milan Sobotka, Studie k německé klasické filozofii, 2001)

V objektech bývalé dánské správy a obchodního monopolu sídlí autonomní faerská vláda, jednotlivá ministerstva a další vysoké úřady. (Lidé a země, 2003)

SYNONYM

nezávislý

PRONUNCIATION

[nezávislí]

GRAMMAR

Adjektivum, tvrdý typ, m., n. nezávislý, nezávislého, f. nezávislá, nezávislé.

FREQUENCY

Kolem 40 (40,04) na milion slov.

DEFINITION

„takový, který na nikom, ničem nezávisí, který není ničím podmíněn, určen; samostatný" (SSJČ), „nezávisící, samostatný" (PSJČ), „nepodrobený, svobodný, volný" (SSF), „suverénní, svrchovaný" (SČSA), „soběvolný" (Jung.)

OTHER MEANINGS

„kdo není spojen s určitou politickou stranou, hnutím, státem, nějakou organizací" (např. kandidovat za nezávislé, hnutí nezávislých, nezávislý poslanec, nezávislé iniciativy; nezávislá činnost: „výdělečná činnost vykonávaná bez určitého pracovního poměru") – viz NSČ1

TJČ uvádí ještě kontextovou souvislost s významy: nepřizpůsobivý, nesouvisející, originální, svobodomyslný, zmocněný.

Lexikálními antonymy jsou např. výrazy podřízený, podrobený, zotročený (SČSA).

USAGE

Slovo má charakter spíše běžně užívaného výrazu, jako odborný název bývá součástí některé z níže uvedených kolokací.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Výraz nezávislý je slovotvorným antonymem adjektiva závislý, jež je odvozeno od slovesa viset, resp. viseti, původně ve staročeštině visěti, z psl. kořene *vis- se střídající se hláskou *věs- (ESJČ1, ESJČ2), možná souvislost je i se staročeským slovesem zavisnúti (tj. zůstat viset – viz SESJČ).

WORD HISTORY

Historie slova je velmi dlouhá, příklady užití lze nalézt od počátku 19. století, je zařazeno v Jungmannově slovníku v základní variantě nezávisný a druhé variantě nezávislý s ekvivalentem „soběvolný" a příkladovým užitím nezávisná obec.

Zastaralý tvar nezávisný (a také adverbium nezávisně a substantivum nezávisnost) užíval v češtině zejména František Palacký, viz SSJČ.

COLLOCATIONS

nezávisl|ý

~ý ekonom, novinář, podnikatel, kandidát, svědek, vyšetřovatel, publicista, producent, pozorovatel, konzultant, umělec • ~ý posudek, úsudek, postoj, ~á iniciativa • ~ý časopis, pivovar • ~ý stát, orgán, audit, soud • ~á otázka • ~é stanovisko, postavení

prostřednictvím ~ého

existenčně ~ý, finančně, zcela

být ~ý na kom / na čem, podle němčiny také od koho / od čeho (tento kalk v češtině vždy byl a dodnes je považován za stylisticky nevhodný)

svobodný a ~ý

EXAMPLES

… sama její moc nalézá se v rukou soudců samostatných, nezávislých (podle nové ústavy srbské z r. 1839). (Vlastimil, 1840)

Jestiť hraběnka duševně velmi nezávislá, že si troufá vzdorovat módě. (Karolína Světlá, Poslední paní Hlohovská, 1875)

Mluvíval prý [Kristus] též o bytí nezávislém na žádném těle. (Julius Zeyer, Lumír, 1897)

Kdybyste byl boháčem, nezávislým od nikoho a od ničeho, bylo by to něco jiného. (Ignát Herrmann in PSJČ)

Mistři úřad kněžský za nezávislý na mravní jakosti kněze pokládali. (Jaroslav Goll in PSJČ)

[Postaviti národ] na ono svobodné a nezávislé stanovisko, na kterém jedině s ostatními národy zápasiti a se osvědčiti může. (Jan Neruda in PSJČ)

Velmožný pane, ty toužíš po nezávislém postavení v zemi. (Bohumil Havlasa in PSJČ)

Pojem a pocit horka je nejen meteorologický, ale i ryze osobní, zcela nezávislý na roztaživosti rtuti v teploměru. (Karel Konrád, Doprovody, 1950)

Končí zřejmě doba relativně na sobě nezávislých civilizací na jedné planetě, vše je dnes propojeno a všechny krizové úkazy mají globální kontext … (Václav Havel, Vážení občané, 1992)

Měl to být vícemístný kluzák, nezávislý na povětří, proto měl být opatřen vrtulí poháněnou šlapacím převodem. (Jiří Jílek, Stýskání mé je vývěr vod, 1999)

… že u jeho jména neudělali osudnou značku, a zcela nezávislý soud nebyl pak nucen vynést rozsudek smrti, co se v těch hlavách dělo … (Jiří Krupička, Stará pevnost, 2001)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Nezávislý soud, nezávislé postavení, být nezávislý – nejčastější jsou spojení v rámci atributivních syntagmat a verbonominálního predikátu.

DERIVATIVES

nezávisle (†nezávisně), nezávislost (†nezávisnost); hovor. nezávislák (1. „kdo je nezávislý, osobitý"; 2. „příslušník hnutí nezávislých v oblasti filmu, hudby";  3. „kdo není členem politické strany nebo hnutí, nezávislý" – viz NSČ2)

GENERAL DISCUSSION

Jak je zřejmé i z uvedených kolokací, příkladů užití i synonym, je spektrum domácího adjektiva nezávislý mnohem širší než u lexému autonomní, u něhož je velmi silně patrný příznak výlučnosti, specifik užití a vázanosti na kontext. Frekvence užívání je u obou výrazů poměrně vysoká, často se vyskytují v publicistických textech v souvislosti s politikou a správou, různými hnutími apod. – z tohoto pohledu zejména výraz nezávislý může získávat v některých kontextech charakter výrazu do jisté míry módního.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus - SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ES: Encyklopedický slovník. Praha: Odeon, 1993.

ESJČ1 Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. A kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

NSČ1: Martincová, O. a kol. Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1. Praha: Academia, 1998.

NSČ2: Martincová, O. a kol. Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2. Praha: Academia, 2004.

OSN: Ottův slovník naučný. Praha 1888–1909.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

21.06.2013