EXISTOVAT, TRVAT, ŽÍT
| LOANWORD | existovat |
| DEFINITION | „být" (PSJČ, NASCS, SCS2, SSČ, SJČ1–3, SČS, SSF, SČSA), „být živ" (SSJČ, NASCS, SCS2, SJČ1–3, SČS, SČSA), „žít" (SSJČ, NASCS, SCS2, SSČ, SJČ1–3, SČS, SSF, SČSA, TJČ), „trvat" (PSJČ, SSJČ, NASCS, SCS2, SSČ, SČS, SČSA, TJČ), „trvat jako bytost" (SJČ1–3), „vyskytovat se" (SSJČ, SČS, SČSA), „být přítomný" (TJČ) |
| EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION | Výraz existence, s nímž sloveso existovat etymologicky přímo souvisí, je ontologický pojem, který popisuje, že něco skutečně je ve fyzickém světě. Do češtiny může být přeložen jako „výskyt" nebo „vnější projev", často se užívá jako synonymum pojmu bytí. Scholastická filozofie přiřazuje existenci význam toho, co náleží k vnějšímu světu, tedy světu skutečnému či reálnému. Pojem je tedy spojován s objektivitou a realitou jako něco, co nenáleží pouze do světa fantazie. Středověká filozofie rozvinula protiklad existence jako aktuálního bytí zde a podstaty, esence, jako ideálního a obecného určení bytosti či jsoucna. V moderní filozofii přechází důraz na jednotlivou, konkrétní existenci, zejména člověka. |
| USAGE | Výraz se vyskytuje převážně ve formálně koncipovaných textech, v odborných pojednáních a v publicistice, je lehce příznakový. V běžné řeči se užívá poměrně zřídka. |
| OTHER MEANINGS | 1. „mít existenci ve smyslu živobytí" (SJČ1–3), „živit sebe a rodinu" (SJČ1–3); 2. „(to) neexistuje!" – ostrý zákaz či odmítnutí (SNČ). |
| ETYMOLOGY/STRUCTURE | Sloveso pochází z latinského ex(s)istere „vystupovat", „vycházet najevo" (ČES), složeno z ex- a sistere „zastavit", „trvat" (SESJČ), „stavět" (ČES). |
| WORD HISTORY | Výraz existovat je v češtině užíván přibližně od konce 18. století, v Jungmannově slovníku zahrnut není, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1838. |
| MULTI-WORD EXPRESSIONS | Sloveso existovat vstupuje v češtině do celé řady syntagmatických vztahů, které jsou většinou velmi frekventované, nicméně za ustálená lze považovat základní syntagmata typu existuje mnoho důvodů / existuje řada důvodů (proč …) atd., a také spojení s předložkovými pády substantiv, např. existovat na světě, existovat na Zemi apod. |
| DERIVATIVES | existující (adjektivum, derivát odvozený z tvaru přechodníku přítomného), neexistovat (negativní derivát); dále se užívají deriváty existenční a existencialismus, přejaté jako odvozeniny od základu existence |
_______________________________________________________________________________________________________________
| VARIANT | existovat |
| PRONUNCIATION | [egzistovat], nespisovně také [eksistovat] |
| GRAMMAR | verbum imperfektivní, existuji / hovor. existuju, existuješ; existoval |
| FREQUENCY | Kolem 207 (207,42) na milion slov. |
| COLLOCATIONS | exist|ovat Bůh ~uje, duch, superhrdina • lék ~uje, protijed, protilék, život • judikát ~uje, konsens, precedens • mezistupeň ~uje, náznak • alternativa ~uje, cenzura, kauzalita, korelace, pluralita, presumpce, tautologie, telepatie • domněnka ~uje, moc, nosovka, předurčenost, přezaměstnanost, spojitost, spoluvina, výjimka • hmota ~uje, protilátka, vakcína, videonahrávka, videopáska • slovo ~uje • antisérum ~uje ojedinělý výrobce ~uje • detenční ústav ~uje • důvodný krok ~uje, incidenční spor / žaloba, korektnější vztah, nepsaný zákon, mezipohlavní / propastný rozdíl, pádný argument / důvod, posmrtný život, přídělový systém • důvodná obava ~uje, džentlmenská / gentlemanská / kartelová / nepsaná / trojstranná dohoda, harmonizovaná norma, hodnověrná hrozba / stopa, hrůznější situace, ideálnější varianta / řešení, jakási obava, jednotná politika / měna, jednoznačná odpověď / kritéria, nějaká / nepřímá / příčinná souvislost, nepřeberná řada / škála, prokazatelná / přímá souvislost / vazba / závislost, reálná / teoretická možnost / naděje / šance, ucelená řada, účinná látka, určitá skupina, ustálená metodika, zákonná povinnost, žádná jistota / uspokojivá odpověď / zmínka • jisté / určité hranice / meze ~ují • důvodné podezření ~uje, jednohlasné stanovisko, jednoznačné kritérium, nedokonavé sloveso, nepřeberné množství, nepsané pravidlo mnoho důvodů ~uje, řada • tisíceré důvody ~ují • nesčetně kombinací / příkladů ~uje, nesčíslně úprav / variant ~ovat na místě, planetě, světě, Zemi nelze ~ovat • přestat pro někoho ~ovat ~ovat jinde, všude • ~ovat pořád, stále • ~ovat možná, opravdu, pravděpodobně, zřejmě nejsem, ne~uji |
| EXAMPLES | Žena jako vášeň pro ně (druhy Rudolfa Morela) neexistovala. (František Zavřel, Věčné mládí, 1929) Člověk snad může existovat jen proto, že živoří ve stínu krásy a ve stínu dobra. Víc napětí by nesnesl a jeho tělo by se zlomilo přemírou světla. (Miroslav Hanuš, Méněcennost, 1947) Existuje dosud jen málo stromů tohoto znamenitého křížence v Novém Strašecí a ve Slaném. (František Ferkl, Višně, 1948) Jest otázkou, zda vůbec existují neneurotičtí tělesně vadní, především takoví, kteří žádnou neurosou neprošli. (Miloslav Hruban, Meng, 1949) Myšlenka na urážku, jíž se vůči němu dopustila jeho bývalá žena, mu byla prostě nesnesitelná. Ale, opakoval, neexistuje zákon, podle něhož by bývalé manželky árijců nesměly vstupovat v nová manželství s neárijci. (Jan Zábrana, Vražda v zastoupení, 1967) Potom jsme se zase několik let neviděli, jenom jako z velké dálky ke mně docházely ohlasy jeho činů, které se skládaly z vystoupení a referátů. Přestal jsem pro něho existovat … (Jaroslav Putík, Brána blažených, 1969) Myslíte, že jsem úplný blázen? Znám všechny triky, co na světě existují. Nechcete taky koupit Karlův most, že bych ho zaplatil a dopravil do Ameriky? (Pavel Frýbort, Vekslák 2, 1993) Jana – a nepřátelé? Vždyť kromě těch pár známých nepřišla s nikým do styku. A i kdyby snad existoval někdo, o kom nevíme, copak by proti ní mohl mít? To je absurdní. (Jaroslav Velinský, Zmizení princezny, 1999) Důvodem této schůze je, že mám starosti. Měli jsme sice v posledních třech letech konjunkturu, ale existují ekonomové – a Frank je jedním z nich – kteří jsou přesto pesimističtí, co se týče budoucnosti. (Jiří Polák, Závody, 2003) Především zjistíš, kde ta vdova přenocovala během cesty z Olomouce na Blansegg. Mohla by existovat nějaká spojitost mezi její smrtí a smrtí dívky v Rájci, z níž chtěl ten pomatený farář obvinit nás. (Vlastimil Vondruška, Olomoucký bestiář, 2006) |
_______________________________________________________________________________________________________________
| SYNONYM | trvat, zastarale také tráti (SSJČ s odkazem na F. L. Čelakovského) |
| PRONUNCIATION | [trvat] |
| GRAMMAR | verbum imperfektivní, trvám, trváš; trval |
| FREQUENCY | Kolem 239 (238,82) na milion slov. |
| DEFINITION | „stále / bez přestání / ustavičně být, existovat" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SJČ1–3, SČS, TJČ), „nepřestávat" (SSJČ, SSČ, SJČ1–3, SČS, SČSA), „přetrvávat" (SČSA), „být / existovat / konat se / probíhat po určitý čas / po určitou dobu" (PSJČ, SSČ), „zabrat dobu" (SČSA) |
| OTHER MEANINGS | 1. (na čem) „vytrvale se přidržovat nějakého názoru, myšlenky apod., neupouštět, neustupovat od něčeho" – např. trvat na svém výroku (PSJČ, SSJČ, SSČ, SSF, SČSA), „lpět na čem" (SČSA); 2. zast. „nacházet se, být po určitý čas v jistém stavu nebo poloze" – např. trvat na modlitbách, trvat ve svém postavení (PSJČ, SSJČ), „prodlévat" (SČS), „stát" (SČS); 3. zast. „na určitém místě prodlévat, zůstávat, setrvávat, být" – např. syn trval v práci u mistra sedláře (PSJČ, SČS, SSF, SČSA); 4. zast. „být přesvědčen, myslet, soudit" (PSJČ, SJČ), „neustupovat" (SČS); 5. zast. expr. „živořit" – např. kdo už ani nežije, kdo jenom trvá (SSJČ). TJČ uvádí ještě souvislost s významy: být dlouhý, navazovat a neměnit se. |
| USAGE | Výraz trvat není kontextově ani stylisticky omezen, jeho využití je univerzální, stylově neutrální a vyskytuje se prakticky ve všech typech textů. |
| ETYMOLOGY/STRUCTURE | Sloveso trvat pochází od předpokládaného praslovanského kořene *tъrvъ „trvalý", který souvisí s latinským adjektivem durus „pevný" a německým dauern (SESJČ). Ve staročeštině byl tvar trvati (vedle tráti), podle ČES (a také ESJČ1) byly praslovanské tvary sloves *trajati i *trъvati, odvozené od indoevropských základů *ter-, *trá-, *teru- apod. s významy „přecházet", „překonávat", „pronikat". Podle ESJČ2 není pochyby, že trvati je podoba původnější, kdežto dnes již neexistující tráti se z ní vyvinulo zkrácením za rychlého tempa řeči. |
| WORD HISTORY | Výraz je velmi starý, jeho základ je v češtině přítomen od počátků vývoje českého jazyka. V dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady od r. 1776, v Jungmannově slovníku je uveden s příklady „dlauho trvati", „na věčnost trvati" a řadou dalších. |
| DERIVATIVES | trvání (substantivum, název děje); trvající (adjektivum, derivát odvozený z přítomného transgresivu), trvalý (adjektivum, derivát odvozený z participia aktiva), trvanlivý (derivát odvozený z infinitivu, tvar vyjadřující potenciální možnost); netrvat (negativní derivát), potrvat, setrvat, přetrvat, vytrvat (perfektivní deriváty), trvávat (frekventativum); zast. příslovce trvám („podle mého pevného mínění", „myslím" – SJČ1–3) |
| COLLOCATIONS | trv|at aklimatizace ~á, březost, nakládka, neprůstřelnost, odstávka, produkce, rekonvalescence, uzavírka, vykládka, výluka • akreditování ~á, dohašení / dohašování, dvojvládí, nacvičení, namalování, namaskování, nasmlouvání, nazkoušení, posbírání, přeplutí, upletení, vyřízení očistný proces ~á, srážkový deficit • alimentační povinnost / závazek ~á, částečná uzavírka, stávková pohotovost, zákopová válka • lavinové nebezpečí ~á ~at fotografovi, preparátorovi • ~at restaurátorům • ~at úřednicím ~at chvíli, mikrosekundu, milisekundy, věčnost ~at necelý den • ~at dva týdny, několik dní • ~at drahnou dobu, necelou hodinu / minutu • ~at necelé dvě / tři / čtyři hodiny, pouhopouhých deset sekund / jedenáct minut, pouhých pár minut / hodin, půldruhé hodiny / minuty • ~at předlouhých pět let ~at kuchařskému týmu, zručnému chirurgovi / tvůrci ~at déle / dýl, dlouho, donekonečna, navěky, navždy, nejdéle, nepřerušeně, nepřetržitě, předlouho, věčně • ~at mnohem déle • ~at nekonečně dlouho |
| EXAMPLES | To okolo nápravy otočení slunce trvá 25 dní a 12 hodin, co se z vratkách slunce dokazuje. (Jan Jakub Gostko, O živlech, 1776) Bledá tvář se nedívá, Nemusím ani podotýkati, že veřejný žalobce k této příhodě na svém náhledu netrval a že hluchoněmý byl jako člověk, jenž za čin svůj nemůže, býti činěn zodpovědným, žaloby zproštěn. (Rudolf Jaroslav Kronbauer, Děti v jeskyních, 1903) Potom z vnuknutí ďábelského vzbudila se jest taková válka ukrutná léta 1464 a trvala za živnosti svrchu psaného krále Jiřího (Alois Jirásek, Písničky a jiná prosa, 1916) Tu si vzpomínal (houslista František ve vinárně), jak byl mlád, když („tonstücky") hrál poprvé, nebo počítal, jak asi bude to ještě dlouho trvat, než se zavře. (Jiří Wolker, Próza a divadlo, 1954) Třebaže manželství trvalo necelý rok, zachoval slavný cestovatel věrnost za hrob milované manželce po plných třicet let … (Jan Zábrana, Vražda v zastoupení, 1967) Jak patrno, paní Cuřinová si své názory vytvářela velmi rychle. Utvořit si vlastní názor trvalo paní Cuřinové často kratší dobu než kupříkladu ušlehat sníh nebo utřít česnek. (Michal Viewegh, Názory na vraždu, 1990) Sedím s ním už podruhé: poprvé to bylo na Borech a trvalo to celé dva roky. Džentlmen má jméno, jelikož každý máme nějaké jméno... (Pavel Frýbort, Vekslák 2, 1993) … univerzitní profesory, doktory, kdysi bohatou a nadutou havěť. Všechno má dvě strany, a nic netrvá věčně. Mohl tykat starcům pětkrát starším, než byl sám. (Arnošt Lustig, Dům vrácené ozvěny, 1994) Přechod ze zimy do plného tepla je až příliš rychlý. Začátkem června je už pořádně horko a to trvá spolehlivě až do začátku září. Je tu více vlhko, ale léto stále zůstává opravdovým létem … (Ladislav Haňka, S puškou a udicí Severní Amerikou, 1995) |
| MULTI-WORD EXPRESSIONS | Sloveso trvat vstupuje nejčastěji do syntaktických vztahů s deverbativními substantivy (obvykle názvy nebo výsledky dějů) v pozici podmětu a zároveň příslovci času označujícími, jak dlouho daný děj trvá, např. výluka trvá dlouho, uzavírka trvá několik dní, vyřízení trvá dva týdny, závazek trvá navždy apod. |
_______________________________________________________________________________________________________________
| SYNONYM | žít |
| PRONUNCIATION | [žít] |
| GRAMMAR | verbum imperfektivní, žiji/ hovor. žiju, žiješ; žil; žit |
| FREQUENCY | Kolem 307 (306,45) na milion slov. |
| DEFINITION | „být živ" (SSČ, SJČ1–3, SČS, SSF), „být na živu" (PSJČ, SSJČ, SČS, SSF, SČSA), „být (udržován) při životě" (SJČ1–3, SSČ), „jevit / projevovat známky života" (PSJČ), „být" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SČS, SČSA), „trvat" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SJČ1–3, SČS), „existovat" (PSJČ, SSJČ, SSČ, TJČ, SČS, SSF, SČSA, SČSA), „udržovat existenci" (PSJČ), „udržovat se" (SSJČ, SSČ, SČS, SČSA), „vyskytovat se" (SJČ1–3), „přetrvávat" (SČSA) |
| OTHER MEANINGS | 1. „ať žije!" – zvolání na počest někoho nebo na zdar něčeho; 2. „vést, trávit život, zpravidla jistým způsobem, za určitých podmínek", např. žít v bídě, žít lehkomyslně; 3. „žít si" expr. „mít se dobře", „vést spokojený, bezstarostný život"; 4. „udržovat se při životě", „živit se", „brát odněkud prostředky k živobytí" (např. žít z penze); 5. (kde, s kým) „bydlet, pobývat s někým", „mít s někým společnou domácnost"; 6. (komu, čemu, pro koho, proč, v kom nebo v čem) „spatřovat v někom nebo v něčem smysl života", „všechno své životní úsilí věnovat někomu nebo něčemu"; 7. (čím, z čeho, v čem) „brát, čerpat z něčeho sílu k životu", „udržovat se něčím při životě"; 8. (co) „trávit, prožívat nějakou dobu"; 9. (s někým) „pohlavně se stýkat"; 10. „tam to žije" – o místech, kde je zábava, ruch (SNČ). TJČ uvádí ještě souvislost s významy: obývat a osídlit. |
| USAGE | Výraz žít není kontextově ani stylisticky omezen, jeho využití je univerzální, stylově neutrální a vyskytuje se prakticky ve všech typech textů. |
| ETYMOLOGY/STRUCTURE | Sloveso žít je všeslovanského původu k indoevropskému základu *guei- (SESJČ), s nímž souvisí např. také latinské adjektivum vivus. Už v praslovanštině zřejmě existoval tvar žiti, ve staročeštině pak v podobě žíti (ČES). |
| WORD HISTORY | Výraz je velmi starý, jeho základ je v češtině přítomen od počátků vývoje českého jazyka. V dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady od r. 1770, v Jungmannově slovníku uveden není. |
| DERIVATIVES | žijící (adjektivum, derivát odvozený z transgresivu prezenta), žitý (adjektivum, derivát odvozený z pasivního participia); žití (deverbativní substantivum, název děje); nežít (negativní derivát), dožít (se), ožít, požít, prožít, přežít (se), sžít se, vžít se, zažít (prefixálně tvořená perfektiva) |
| COLLOCATIONS | žít člověk žije, losos, medvěd, zajíc • Češi a Slováci žijí, děti, duchové, lidé, občané, rodiče, starostové • duch žije • vzpomínka žije žít fotbalem, hokejem, nadějí žít asketickým / bezdomoveckým / bohémským životem / způsobem života, čilým ruchem / životem, kočovným / nevzrušivým / poklidným / pospolitým / poustevnickým / příživnickým / spořádaným / zahálčivým životem žít s někým žít nesezdáni • žít spolu • žít v blahobytu, demokracii, době, domnění, míru, představě • žít do 90 let žít dál, déle, dlouho, dobře, dodnes, dosud • žít ještě • žít bezúhonně, blahobytně, celibátně, divoce, hekticky, kočovně, kulturně, monogamně, mravně, nemanželsky, odloučeně, paraziticky, poklidně, polygamně, pospolitě, poustevnicky, promiskuitně, rozptýleně, samotářsky, skromně, symbioticky, usedle, uzavřeně, zahálčivě, zdravě nežít nadarmo žít jako člověk, jako kůl v plotě, na hromádce, na volné noze, na vysoké noze, nad poměry, z ruky do úst / do huby, ze dne na den, ze vzpomínek |
| EXAMPLES | V těch hodnostech kdo žíti chce, v hodině na padesáte i víckrát larvu proměňovati musí; tam nevinnost za sprostnost, rozpustilost pak za módu držena bývá. (Job Zmeškal, Škola Jobova, 1770) A když mu paní hověla, Místo práce jsem mudroval a nezbylo mně nic, než žíti životem opovrženého dobrodruha ze dne na den, z ruky do úst … (Antal Stašek, Nedokončený obraz, 1878) … byla potrestána doživotním žalářem ve svém hradě. Nebylo to ani tuhé vězení: Alžběta Báthoryová mohla žít na Čachticích po své vůli, jen z hradu nesměla do smrti ven. (Adolf Wenig, Pověsti o hradech, 1907) On krásný, urostlý, učiněná měkkota – ona na těle zkroucená, s hlavou k ramenům přisedlou, s tuze velkým nosem. A přece spolu jen vrkali a milovali se, žili jeden druhému. (Josef Jahoda, Na dlani, 1924) Éda Kemlink odjel k babičce na Moravu, ona tam žije na vejminku, a jelikož je už moc špatná, tak chce mít někoho kolem sebe. (Karel Poláček, Bylo nás pět, 1946) Dostal jsem od něho (prof. Žitka) tak pěkné základy v matematice, že jsem z nich žil ještě ve vyšším gymnasiu. (Matija Murko, Paměti, 1949) … spěchala ulicí k domku, kde bydlela Rejnočka. Chtěla ji vidět, ubezpečit se, že žije, usmívá se nebo vaří večeři pro celou rodinu, a mezitím se učí německá slovíčka. (Stanislav Rudolf, Nebreč, Lucie, 1972) Vrátila jsem se do Prahy celkem klidná, že je v pořádku. Teda že žije. Víte, jestli v tom byla nějaká ženská, to mě opravdu až natolik netrápilo. (Petr Eidler, Sebranka, 2007) Ze začátku se zdál být příjemný. Terka se ocitla na nádherně rozkvetlém paloučku, kde žily květinové a motýlí víly. Právě tancovaly svůj tanec radosti, když se obloha zakabonila … (Iva Hlaváčková, Výprava do Najády, 2008) |
| MULTI-WORD EXPRESSIONS | Ve sledovaném významu označujícím existenci vstupuje sloveso žít nejčastěji do syntaktických vztahů s různými substantivy v pozici podmětu, např. duch žije, rodiče žijí apod., za ustálená lze považovat spojení označující přetrvávající existenci, např. (někdo) ještě / stále žije / žije dodnes apod., v závěru pohádek a analogicky k nim i jiných typů se například často užívá věta A jestli nezemřeli, žijí dodnes. |
_______________________________________________________________________________________________________________
| GENERAL DISCUSSION | U všech tří sloves jsme v synchronních korpusech zaznamenali skutečně velkou frekvenci – více než 200, u slovesa žít dokonce více než 300 výskytů na milion slov. Společný jim je také velký počet významů, a to i mimo ty, jimiž vstupují do vztahu synonymie, stejně jako mnoho kontextů, v nichž se obvykle vyskytují. Jisté rozdíly lze spatřovat ve stylové charakteristice – sloveso existovat je ve sledovaném významu lehce knižní, ovšem v jiných významech je užíváno běžně a ve smyslu striktního odmítnutí (viz výše) má charakter dokonce substandardní. Jeho české ekvivalenty trvat a žít jsou chápány jako zcela neutrální. Z hlediska morfologického jsou všechna tři slovesa nedokonavá, ovšem pouze české ekvivalenty tvoří v češtině i explicitně dokonavé tvary cestou prefixálních přejímek – sloveso existovat žádný takový tvar netvoří a po sémantické stránce může podobný význam vyjádřit jen ve spojení s jinými slovesy, např. fázovými – začít existovat, přestat existovat apod. |
_______________________________________________________________________________________________________________
| REFERENCES | ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001. Český národní korpus – SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>. ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952. ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997. JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839. NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005. NSČ1: Martincová, O. a kol. Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1. Praha: Academia, 1998. PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957. SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966. SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981. SČS: Pala, K. – Všianský, J. Slovník českých synonym. Praha, NLN, 1996. SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007. SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967. SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937. SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946. SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952. SNČ: Slovník nespisovné češtiny. J. Hugo, M. Fiedlerová, K. Adámková, Z. Juránková (eds.). Praha: Maxdorf, 2008. SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010. SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982. SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971. TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007. |
_______________________________________________________________________________________________________________
| AUTHOR | Diana Svobodová |
| PUBLISHED | 15.11.2014 |