LOANWORD

stagnace

DEFINITION

„váznutí, zastavení, ustrnutí (nějaké činnosti, děje, vývoje)" (PSJČ, SSJČ, NASCS, ES, SCS1, SČS), „váznutí" (SJČ1–3), „ustrnutí ve vývoji" (SJČ3), „pozastavení" (TJČ), „zaostávání" (TJČ), „nečinnost" (PSJČ, SCS1), „nehybnost" (PSJČ, ES, SCS1, SCS2, TJČ), „stav nehybnosti a neměnnosti" (SCS1), „nehnutost" (TJČ), „váznutí, ustrnutí hospodářského života" (PSJČ), „hospodářský pokles" (TJČ), „zastavení růstu některých hospodářských odvětví nebo celého národního hospodářství charakteristické pro depresi, druhou fázi hospodářského cyklu" (NASCS)

EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION

Stagnace znamená doslova zadržení vody, užívá se však především v přeneseném smyslu pro zastavení, ustrnutí, uváznutí nějakého děje nebo vývoje.

Nejčastější použití jsou:

- v ekonomii zastavení hospodářského růstu nebo jen některé z makroekonomických proměnných;

- v historii, politologii a podobně znamená zastavení společenského vývoje a tím i zaostávání určité společnosti nebo civilizace;

- v lékařství zastavení nebo ucpání, například mazových kanálků při akné apod.

USAGE

Výraz je považován za odborný název ve výše uvedených oborech, v souvislosti s nimi je častý v publicistice, v běžné řeči se s ním setkáme jen ojediněle.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

České etymologické slovníky chápou substantivum stagnace jako název děje odvozený od slovesa stagnovat „váznout" (ČES, SESJČ), „nepokračovat ve vývoji" (ČES), pocházejícího z latinského stāgnāre „být zaplaven", „tvořit stojatou vodu", odvozeného od stagnum „stojatá voda", „kaluž" (ČES), resp. „kaluž se stojatou, neproudící vodou" (SESJČ), tedy vlastně „být jako stojatá voda". Podle ČES došlo k převzetí podle moderních evropských jazyků (něm. stagnieren, fr. stagner).

WORD HISTORY

Substantivum stagnace začalo být v češtině užíváno v průběhu 18. století. V Jungmannově slovníku uvedeno není, v dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1862.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Frekventovanými syntagmaty jsou přívlastková spojení typu dlouhodobá stagnace, stagnace rozvoje, období stagnace apod., častá jsou také koordinační spojení typu úpadek a stagnace; ustálená spojení v pravém slova smyslu se však nevyskytují.

DERIVATIVES

stagnační (relační adjektivum)

VARIANT

stagnace, zastarale také stagnací (PSJČ, SSJČ)

PRONUNCIATION

[stagnace], zastarale [stagnací]

GRAMMAR

substantivum, femininum, stagnace

FREQUENCY

Kolem 6 (6,32) na milion slov.

COLLOCATIONS

stagnac|e

dlouhodobá ~e, hrozivá, jistá, očekávaná ● kulturní ~e, literární, poválečná, pracovní, tvůrčí, umělecká

~e burzy, ceny, exportu, obliby, oboru, odběrů, podpory, pojištění, projektu, příjmů, reformy, rozvoje, růstu, soutěže, společnosti, systému, úrovně, vedení, vkladů, výdajů, vývoje, žánru

~e ve vnitřní politice, ve vývoji ● ~e na úrovni čeho

~e bytové výstavby, celého regionu / trhu, české ekonomiky, hospodářského života, hudebního průmyslu / trhu, kulturního života, mírového procesu, obchodní výměny, pražské burzy, prodejních cen, přidané hodnoty, turistického ruchu, tuzemských cen / zakázek, tvůrčí činnosti, zdejší politiky

doba ~e, nárůst, období, počátek, projev, příčiny, věk, znamení

trpět ~í ● očekávat ~i, znamenat

~e pokračuje, přichází, vzrostla, začíná ● ~e je patrná

úbytek a ~e, úpadek a ~e ● ~e a pokles, ~e a úpadek

EXAMPLES

Divadlo. V nynější saisoně režie interesantním a pikantním repertoirem učinila konec stagnaci dosavadní. (Světozor, 14/1868)

Podobně krušná duševní stagnace nastala i mně. Za jiných okolností byl bych ji snad přestál s obyčejnou resignací slabocha… (Jakub Arbes, Romanetta, 1878)

… i katolicism i protestantism a ovšem i pravoslaví jsou v stagnaci … (František Xaver Šalda, Umění a náboženství, 1914)

Nabízím jim chmel o třicet procent lacinější, a neobjednávají ani jeden žok. Stagnace, úpadek, mizérie a ještě k tomu domácí starosti. (Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, 1922)

Půjde-li to tak dále, bude ve všem stagnace … kromě válečného průmyslu. (Čestmír Jeřábek, Kvetoucí sad, 1946)

Současný stav národního hospodářství se vyznačuje množstvím rozporů a disproporcí, které nejen brzdí jeho vývoj, ale jsou příčinou dočasné stagnace … (Hospodářské noviny, 3/1964)

… kdy budou propady skutečně zastaveny a kdy se rozběhne nově koncipovaný hospodářský rozvoj – nikoliv stagnace! – zatím nikdo nedokáže seriózně odpovědět. (Jiří Stehlík, Hmotné perspektivy lidstva, 1995)

Na celá desetiletí odsoudil velký stát k hospodářské stagnaci. Jeho socialismus byl socialismem bídy, hlubokého sociálního rozvrstvení … (Václav Veber, Stalin, 1996)

Nechceme dosáhnout skrze ně vyrovnání duševního jako ideálu štěstí. Vše to znamená stagnaci, zakončení boje, tj. vlastního vývoje. (Jiří Jílek, Stýskání mé je vývěr vod, 1999)

… chvilkové nicnedělání mě dokáže okamžitě k smrti unavit. Moje mysl se při stagnaci ihned bouří. Pokud to navzdory momentální fyzické únavě cítíš také, potom se nemáš čeho bát… (Michal Hvorecký, Lovci a sběrači, 2003)

SYNONYM

ustrnutí

PRONUNCIATION

[ustrnuťí]

GRAMMAR

substantivum, neutrum, ustrnutí

FREQUENCY

Méně než 1 (0,24) na milion slov.

DEFINITION

„nehybnost" (PSJČ, SSJČ), „strnulost" (PSJČ, SSJČ), „zastavení" (PSJČ, SSJČ), „pozastavení" (TJČ), „přerušení vývoje" (PSJČ, SSJČ), „nepružnost" (PSJČ, SSJČ), „netečnost" (TJČ)

USAGE

Výraz ustrnutí má v současné češtině spíše už knižní charakter, vyskytuje se v beletrii a publicistice, v běžné řeči je málo frekventovaný.

OTHER MEANINGS

1. ling. „deflektivizace tvarů";

2. „nehybnost způsobená mocným duševním hnutím"; „údiv", „úžas";

3. „slitování", „lítost", „soucit".

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum ustrnutí jako pojmenování výsledku děje je deverbativním derivátem odvozeným v rámci mutační onomaziologické kategorie od slovesa ustrnout, tj. prefixálně tvořeného perfektivního tvaru slovesa trnout. To má svůj původ v předpokládaném praslovanském slovese *tьrpnǫti, jež je podle ČES a ESJČ1 zřejmě úzce příbuzné s *tьrpěti (ESJČ2 však tuto skutečnost kategoricky popírá).

WORD HISTORY

Výraz je velmi starý, jeho základ je v češtině přítomen od počátků vývoje českého jazyka. V dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady od r. 1777, v Jungmannově slovníku je uveden s významem „stání nebo vězení nepohnutedlné".

DERIVATIVES

Výraz je sám o sobě derivátem (viz výše), do dalších slovotvorných procesů již nevstupuje.

COLLOCATIONS

ustrnut|í

hluboké ~í, náhlé, očekávané, současné, tiché, velké ● slohové ~í

~í cen, času, ekonomiky, privatizace, projektu, reformy, společnosti, vývoje

~í hospodářské činnosti, ekonomického oživení / růstu

důvod k ~í

probrat se z ~í, vzpamatovat se ● dojít k ~í ● znamenat ~í

být v ~í

EXAMPLES

Jest dobré, když lze pravá strašidla přivésti na prkna, to však nikterak nejinačí morální ustrnutí zjevu Banca. (Zlatá Praha, 1864)

To ovšem neznamená, že si liberalismus libuje v buddhistickém ustrnutí a že nacházeje všude samé „ale" radí lehnouti si ke kamnům a nedělati nic. (Ferdinand Peroutka, Boje o dnešek, 1925)

Geniálním počinem Giovanniho vybaveno bylo toskánské sochařství z vázanosti románské a vyvedeno bylo z nebezpečí ustrnutí na formalismu byzantsko-románském ... (Antonín Matějček, Dějiny umění v obrazech, 1942)

Pozná dále, že stavitelství se dostalo z ustrnutí, ke kterému bylo odsouzeno po tak dlouhá léta, a jistí, že stavebnictví dosahuje dnes stejně dobrých výsledků jako jiné obory technické práce. (Václav Kolář, Mrakodrapy, 1946)

… ale jsou i takové, které navzdory nepříznivým podmínkám prosperují! Nutná je změna: ustrnutí na zavedených postupech může mít fatální následky. (Lidové noviny – Literární noviny, 18/1992)

U hrobu Máchova hoří svíčka, živý plamének uprostřed zimního ustrnutí. Dílo umělce tolik přitahovaného nicotou má vskutku nejvíc životnosti. (Jaromír Zemina, Jiné texty, 2000)

… do cílové stanice se dostali s podstatným zpožděním. Dlouhé desítky minut ustrnutí železnice mělo hned několik důvodů. (Právo, 14. 8. 2001)

… svým způsobem se již vyčerpaly a nedávají jim šanci přijít s něčím novým. Snaha vyhnout se ustrnutí v jednotném stylu a neztratit se v bludišti detailů je přivádí k novým technologiím … (Mladá fronta DNES, 30. 7. 2003)

Také se projevuje určité ustrnutí až zakrňování v některých aktivitách, což je například nejvíce zřetelné na Slavnostech … (Deníky Bohemia, 11. 9. 2004)

… civilizace prochází jistým druhem kolektivní neurózy a média ji uzavírají do klece infantilního ustrnutí. Alespoň to tvrdí mediální teoretik Jan Stern (1977) ve své druhé knize esejů Totem … (Respekt, 47/2007)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Častými syntagmaty jsou atributivní spojení s adjektivy a zejména substantivy typu současné ustrnutí, ustrnutí ekonomiky, ustrnutí společnosti apod., jež nelze považovat za ustálená v tradičním slova smyslu, ovšem z hlediska sémantické modifikace mají vlastně všechna více či méně přenesený význam.

SYNONYM

zastavení

PRONUNCIATION

[zastaveňí]

GRAMMAR

substantivum, neutrum, zastavení

FREQUENCY

Kolem 29 (28,75) na milion slov.

DEFINITION

„ustrnutí v pohybu" (PSJČ, SSJČ, SSČ), „přerušení činnosti" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SČSA, TJČ), „ukončení" (SČSA), „zaražení" (SČS), „zadržení" (TJČ), „zablokování" (SČS), „stagnace" (SČSA), „zástava srdce" (SČSA), „konec" (TJČ), „zavření" (TJČ)

USAGE

Výraz zastavení není kontextově ani stylisticky omezen, jeho využití je univerzální, stylově neutrální a vyskytuje se prakticky ve všech typech textů.

OTHER MEANINGS

1. „jeden z obrazů nebo kapliček křížové cesty";

2. „místo, kde se někdo obyčejně zastavuje", „zastávka";

3. „hypotéka".

TJČ uvádí ještě souvislost s významem „intervence".

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum zastavení jako pojmenování výsledku děje je deverbativním derivátem odvozeným v rámci mutační onomaziologické kategorie od slovesa zastavit, tj. prefixálně tvořeného perfektivního tvaru slovesa stavět. To má svůj původ v předpokládaném praslovanském slovese *staviti, jež je kauzativem k *stojati, znamená tedy „způsobit, že něco stojí". Základem je snad indoevropský tvar *stā-u-, související s kořenem *stā- „stát". Příbuzné je i anglické stow „uložit", „naložit", „obsáhnout" nebo německé stauen „zahradit".

WORD HISTORY

Výraz je velmi starý, jeho základ je v češtině přítomen od počátků vývoje českého jazyka. V dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady od r. 1790, v Jungmannově slovníku jako derivát uveden není.

DERIVATIVES

zastaveníčko (deminutivum)

COLLOCATIONS

zastaven|í

krátké ~í, náhlé, nenadálé, okamžité, úplné ● toto ~í

~í bojů, cesty, činnosti, deflace, inflace, krvácení, odchodů, palby, plateb, postupu, práce, produkce, provozu, řízení, stavby, trendu, výstavby, života ● ~í letadla, vlaku

~í buněčného cyklu, dalšího růstu, finanční pomoci, hospodářského poklesu / propadu / růstu / úpadku, konkursního řízení, nočních / přípravných prací, starých technologií, trestního stíhání, územního rozvoje

~í poklesu výroby, výkonu rozhodnutí ● ~í uprostřed shonu

čas ~í, okamžik, zákaz ● návrh na ~í

nebýt k ~í

přiblíží ~í, přivede, zachycuje

~í a zamyšlení, ~í a zdržení

EXAMPLES

Tato veliká lidnatost a pracovitost pozdvihla již v 8. století tak dalece průmysl a obchod Slovanů západních, že Karel Veliký za prospěšné záměrům svým uznal uchopiti se k zastavení jeho v té straně rozličných, na díle ostrých prostředků. (Pavel Josef Šafařík, Slovanské starožitnosti, 1837)

Vše kolem, všecko je hrozná pravda, nic není na postrašení (horníků). Sem byla poslední cesta, tu je (na popravišti) poslední zastavení, a pak – věčnost … (Alois Jirásek, Staré pověsti české, 1894)

… začalo na svou pěst razit cvočky. Jakmile se rozběhlo, nebylo už k zastavení. Stroj, nikým neřízen, chrlil cvočky. (Karel Čapek, Továrna na absolutno, 1922)

Blaženě zhořkly sušenky v ústech. Zpomaleně žvýkala, hledíc do kouta světnice, jako by sledovala zastavení odporného živočicha. (Marie Majerová, Robinsonka, 1947)

Obracejíce se k spisovatelům a umělcům celého světa, vyzývají je (čínští spisovatelé), aby se bez prodlení účastnili boje za zastavení bakteriologické války, kterou vedou američtí útočníci. (Literární noviny, 18/1952)

… ucítil jsem prudké zaškubání v ruce. Esman se svalil jako podťatý do trávy a běželi jsme dál bez zastavení kolem něho. Viděl jsem ho dobře, jak ležel, zavlhlý, strakatý, plný zdraví … (Josef Škvorecký, Zbabělci, 1958)

Tuto obdivnou a přesnou zkratku razil pro svá prudká pohnutí srdce André Suarés v své známé Kondotiérově cestě do Benátek, v níž věnoval mnoho pozornosti a lásky právě Florencii. Byla to jistě zastavení prodlévavá a očarovaná. (Ladislav Stehlík, Slunce v olivách, 1972)

Jestli si myslí, že ty další dvě jsou bez násilností, mýlí se. Líp by udělal, kdyby L. A. projel bez zastavení. Vánoce jsou svátky míru, lásky a přátelství. Tehdy i manželé se přestanou fackovat. (Antonín Hodek, Gangsteři se nekoulují, 1999)

… vladařským násilím rozevřel zámek a vstoupil. Ihned poznal, že je to konečné zastavení na jeho pouti, odněkud se ozvalo úlevné vydechnutí jako vyslyšení staré prosby … (Zdeněk Rotrekl, Světlo přichází potmě, 2001)

… odběratel od ní odebere i další zboží, které s původním obchodem nijak nesouvisí. Zastavení nebo omezení výroby, které nemá jiný důvod než růst ceny. Dle mého názoru je poměrně kontroverzně tento bod doplněn i zákazem zastavení výzkumu a vývoje. (Martin Hon, Hospodářská soutěž, 2006)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Substantivum se obvykle vyskytuje v atributivních syntagmatech s adjektivy typu náhlé zastavení, úplné zastavení apod. nebo se substantivy typu Zastavení provozu, zastavení stavby; za ustálená spojení lze považovat slovesnou vazbu nebýt k zastavení a koordinační spojení zastavení a zamyšlení.

GENERAL DISCUSSION

Při srovnání substantiva stagnace a jeho českých ekvivalentů je možné zaznamenat výrazné rozdíly stylové platnosti – stagnace je odborný název s relativně malou frekvencí, ustrnutí je výraz spíše knižní a ve sledovaném výrazu poměrně řídce užívaný, zastavení je naopak často užívané, v závislosti na kontextu obvykle stylově bezpříznakové slovo. Terminologickou platnost má zastavení jen v některých oblastech, např. hospodářské (zastavení poklesu výroby), právnické (zastavení výkonu rozhodnutí) apod. Cizí původ přejímky je zřetelný jak z výskytu grafému -g-, tak ze sufixu -ace, který je v češtině obvykle připojován k převzatým slovotvorným základům (resufixace za původní -atio, -aion apod.), což ovšem nemusí být pro laickou veřejnost signifikantní.

Frekvence jednotlivých synonym je také výrazně odlišná, nejčastější je výraz zastavení (poměr výskytu stagnace : zastavení v synchronních korpusech psaného jazyka je přibližně 1 : 4,5), naopak ustrnutí je velmi řídké (26 : 1).

Kolokace sledovaných substantiv se také do jisté míry liší způsobem, jakým je jejich sémantický obsah v češtině vnímán z hlediska průběhu v čase – zatímco stagnace je chápána spíše jako proces a z toho vyplývají kolokace typu dlouhodobá stagnace, nárůst stagnace, stagnace přichází apod., u zastavení se jedná o okamžitý děj, např. náhlé zastavení, úplné zastavení, okamžik zastavení a další. U výrazu ustrnutí se setkáváme s oběma pojetími – např. náhlé ustrnutí nebo ustrnutí času na jedné straně jako děj okamžitý, současné ustrnutí, být v ustrnutí jako proces probíhající po jistou dobu.

Oba domácí ekvivalenty také mají vedle sledovaného i další významy, které ovlivňují způsoby jejich užití – ustrnutí ve smyslu „úžasu" nebo „slitování", zastavení v oblasti náboženství (křížová zastavení). Oba tyto významy dnes již zastarávají a právě tento fakt může u uživatelů spolupůsobit při volbě daného lexikálního prostředku a upřednostňování přejímky.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus - SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

23.2.2015