LOANWORD

symptom

DEFINITION

„jev, úkaz, podle něhož lze soudit na nějaký skrytý proces, např. nemoc" (PSJČ), „příznak, podle něhož se určuje druh nemoci" (PSJČ), „každá patrná známka nemoci" (SSJČ, NASCS), „příznak choroby" (SCS1, SCS2), „znak" (SCS1, TJČ), „úkaz" (SCS1), „příznak něčeho (obecně, vůbec)" (PSJČ, SSJČ, NASCS, SCS2, SJČ1, SSČ, SČS, SSF, SČSA), „projev" (SČSA), „náznak" (SCS1), „rys" (SČS), „signál" (SČS), „známka" (SSF, SČSA), „důkaz" (TJČ), „průvodní okolnost" (TJČ), „příznak nemoci buď subjektivně pociťovaný, nebo objektivně zjistitelný" (ES)

EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION

Symptom je příznak, vnější projev, průvodní jev nějakého jinak obtížně pozorovatelného děje, stavu nebo procesu. Slouží tedy k rozpoznání (stanovení diagnózy) například určité nemoci, i když není její příčinou (zvýšená teplota je symptomem zánětlivého onemocnění, rozšířené zorničky symptomem vzrušení, kouř symptomem ohně, trhliny v omítce symptomem narušené statiky budovy apod.). Odtud také běžné označení symptomatický – příznačný.

V medicíně se rozlišují symptomy subjektivní, které může zpozorovat jen pacient sám, a symptomy vnější, intersubjektivní. Souhrn vnějších symptomů tvoří klinický obraz nemoci. Některé specifické symptomy už samy o sobě stačí pro diagnózu, většinou je ale třeba hodnotit celý soubor symptomů a hledat ještě další potvrzení např. laboratorními testy. Proto je laické hodnocení symptomů často zavádějící a podporuje hypochondrii.

Soubor charakteristických symptomů tvoří komplex; pokud je navíc známa skutečná příčina nemoci, je to syndrom. Oba pojmy se často vyskytují také v psychologii i v dalších oblastech.

USAGE

Výraz je odborným názvem v oblasti medicíny (viz výše), běžně však dochází k jeho determinologizaci a pak je užíván obecně v jakémkoli kontextu – a to jak v textech odborných týkajících se různých odvětví, tak zejména v publicistice. V běžné řeči se s ním setkáme spíše jen zřídka.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Výraz byl přejat do češtiny prostřednictvím německého substantiva Symptom, původně jen „příznak nemoci", jež pochází z řeckého slova sýmptōma (gen. -atos) „příhoda" (SESJČ), „neštěstí" (ČES), složeného ze syn- „s", „spolu" a ptōma „pád", „případ", odvozeného od slovesa sympíptei „stává se," „přihodí se", které je tvořeno komponenty syn- a píptein „padnout", „připadnout", „přihodit se".

WORD HISTORY

Substantivum symptom začalo být v češtině užíváno na začátku 19. století. V Jungmannově slovníku uvedeno není, v dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1836.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Frekventovanými syntagmaty jsou přívlastková spojení s adjektivy, event. číslovkami typu hlavní symptom, první komponent apod. nebo se substantivy typu symptom nemoci, symptom rakoviny, častá jsou také koordinační spojení typu symptom a syndrom, event. do jisté míry pleonastický symptom a příznak; ustálená spojení v pravém slova smyslu se však nevyskytují.

DERIVATIVES

symptomový (relační adjektivum); v češtině se dále užívají formálně adaptované přejaté deriváty symptomatický, symptomatizovat, symptomatika, symptomatologie

VARIANT

symptom

PRONUNCIATION

[symptom], zastarale také [symptóm] – viz PSJČ

GRAMMAR

substantivum, neživotné maskulinum, symptomu

FREQUENCY

Kolem 2 (2,24) na milion slov.

COLLOCATIONS

symptom

chorobný ~, neurologický, patologický, plicní, tělesný ● hlavní ~, nebezpečný, neklamný, nepříjemný, obvyklý, podezřelý, první, převažující, příznačný, raný, současný, varovný, vážný, zjištěný ● jednotlivé ~y, veškeré

~ astmatu, choroby, intoxikace, nemoci, rakoviny, šílenství ● ~ konce, nedůvěry, popularity, recese, rozkladu, společnosti, stárnutí, strachu, vyhoření

~ plicního moru, psychické choroby / poruchy ● ~ blížící se katastrofy / recese, hlubokého úpadku, hlubší krize, moderní doby, politického úspěchu, ruské krize ● ~ provázející problém, připomínající chorobu

~ nedostatku vitaminu

remise ~u

~ objevil se, rozvinul se, vrátil se, vyvíjí se

~ a symbol, ~ a syndrom ● příčina a ~, příznak a ~, syndrom a ~

EXAMPLES

Bylo mi jako člověku, u něhož počínají se jeviti symptomy šílenosti. (Jakub Arbes, Romanetta, 1878)

Kandrt … nikdy neviděl symptomy zimnice z mamonu, jíž byl Plecitý zachvácen … (Karel Matěj Čapek-Chod, Siláci a slaboši, 1916)

Hlad je jen částí a akutním symptomem ruského úpadku … (Tomáš Garrigue Masaryk, Cesta demokracie, 1934)

Organismus náchylný k rakovině vždycky prožívá stadium předrakovinné, které se projevuje lékařům již známými symptomy … (Jitka Hoferová, Studie k výchově ke zdraví, 1940)

… zas dobře spím a už se zas probouzím chtivý milování, v útrobách štěká sžíravý hlad, ten symptom mládí, jenž je symptomem vítězství. Už dost jen pocitů a slov. Chce se zas činů. (Vladimír Páral, Milenci a vrazi, 1969)

Nutnost zobecňovat je dána tím, že uvedené symptomy inteligence se zdaleka ne vždy vyskytují pohromadě. (Pavel Říčan, Psychologie, 1972)

I když je fakt, že se na žádnýho nemůžu ani podívat.  Proto ty brýle. Je to nějakej symptom? Patřím na psychinu? Prosím tě, na tyhle úvahy se vykašli. Hlavně se vůbec do ničeho … (Lenka Procházková, Oční kapky, 1987)

Samostatnou kapitolu tvoří symptomy nemocí a znaky živočišných a rostlinných druhů, tvořící jakási epiteta constantia … (Stanislav Komárek, Sto esejů o přírodě a společnosti, 1995)

… rozhodl jsem se omezit objektivizující dotazníkování a testování a vyšel jsem z analýzy symptomu a z nějakého dalšího formativního zážitku, jak se například manifestuje ve snu. (Karel Hvížďala, Dialogy, 1997)

Že uvažování literárního vědce tak zcela pohltí mimoliterární aspekt, je jistě symptom doby, zvláště když je to aspekt trhový. (Eva Kantůrková, Jsem osoba vzdorovitá a neposlušná, 2005)

SYNONYM

příznak

PRONUNCIATION

[příznak]

GRAMMAR

substantivum, neživotné maskulinum, příznaku

FREQUENCY

Kolem 16 (16,41) na milion slov.

DEFINITION

„význačná, rozlišující vlastnost" (PSJČ, SSJČ, SSČ), ,, …známka" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SČS, SSF, SČSA), „význačný projev něčeho" (SSJČ, SSČ), „… rys" (SSČ, SČS, SČSA, TJČ), „znamení" (PSJČ, SSJČ, SJČ1–3, SČS, SSF), „znak" (PSJČ, SSJČ, SJČ1–3, SČS, TJČ), „náznak" (SJČ3, SSF, SČSA), „rozlišující znak" (SSJČ), „faktor" (SČS, SČSA), „náznak" (SČS, SSF), „indicie" (SČS, SSF), „podstatný průvodní znak nějakého dění" (PSJČ), „symptom (choroby, doby …)" (PSJČ, SSJČ, SJČ1–3, SSČ, SČS, SSF, SČSA), „každá patrná známka nemoci" (PSJČ, SSJČ), „důkaz" (TJČ), „průvodní okolnost" (TJČ)

USAGE

Výraz příznak není výrazně kontextově omezen, jeho využití je široké, obvykle má nepříliš výrazný knižní charakter, ale setkáváme se s ním v různých typech textů, včetně běžné komunikace.

OTHER MEANINGS

1. ling. „kmenotvorná přípona slovesná", „tematický vokál", „téma";

2. arch. „odznak moci", např. panovnický příznak.

TJČ uvádí ještě souvislost s výrazem „předtucha".

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum příznak je odvozeno předponou pří- od základu znak, jenž je všeslovanského původu a pochází z předpokládaného praslovanského základu *znakъ, který je odvozen od slovesa *znati, tedy původně asi „co je známo, domluveno". Sloveso *znati pak má svůj základ v předpokládaném indoevropském kořeni *gen-, *gnō- „poznat, „znát".

WORD HISTORY

Výraz je velmi starý, v dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady od r. 1820, v Jungmannově slovníku je uveden s významy „znak", „znamení".

DERIVATIVES

příznakový, příznačný (relační adjektiva)

COLLOCATIONS

příznak

abstinenční ~, depresivní, klinický, posttraumatický ● drobný ~, charakteristický, jasný, jediný, klasický, nejdůležitější, nejvlastnější, nenápadný, nepochybný, první, silný, určitý, vedlejší, vnější, známý, žádný ● obdobné ~y ● všechny ~

~ celiakie, klaustrofobie, křečí, mrtvice, nemoci, onemocnění, osteoporózy, otravy, poruchy, rakoviny, úžehu, virózy, záchvatu, závislosti ● ~ HIV, LMD ● ~ doby, generace, geniality, slabosti, stárnutí, zoufalosti, života ● ~ člověka

~ dětské nemoci, hyperaktivního měchýře, skutečné nemoci, suchého kašle ● ~ těžkého otřesu, věrného přátelství ● ~ hospodářské krize ● ~ svědčící o čem

~ přítomnosti viru, útlumu funkcí, začátku etapy, zpomalování růstu

jeden z ~ů

jevit ~y, (ne)podceňovat, potlačit, rozeznat

~ chybí, objeví se, potvrzuje, ustoupí, vrátí se

~ a průběh, ~ a signál, ~ a symptom ● příčina a ~, symptom a ~ ● potíže a ~y

EXAMPLES

Četa žoldnéřů otevřela pohřební průvod, příznak to důstojenství choti zemřelého, vlastně ale měla účel střežiti hnutí lidu. (Bohumil Havlasa, Kněz Jan, 1875)

Tváře jeho jevily stopy, které nebyly daleko od příznaků mrtvice. (Alois Mrštík, Rok na vsi, 1904)

Civilizovaná a reálná Praha je přesně časově určena (1928), je charakterizována některými příznaky upadlosti a je s ní spojen čas pragmatického soudu a také zániku (Vladislav Vančura, Poslední soud, 1929)

Vrozená padoucnice se neprojevuje objektivními příznaky a vyšetřující lékař jest úplně odkázán na anamnesu (předchozí příznaky). (Československé slovo, 24/1937)

Hořící lihovina vytékala ze všech poschodí velkých skladišť jako plamenný vodopád, rozšiřujíc kolem sebe oblaka horkého vzduchu, naplněného lihovými výpary do té míry, že se u lidí projevovaly příznaky opilosti, když tento vzduch dýchali. (Jiří Hronek, Od porážky k vítězství, 1947)

Člověk si Hitlerovu smrt s dostiučiněním uvědomoval jen jako jeden z příznaků fašistického rozkladu. (Marie Pujmanová, Život proti smrti, 1955)

Od nejstarších dob poutaly pozornost jevy, které jako příznaky poukazovaly k jevům jiným, aniž by s nimi byly totožné; asi v tom smyslu, že kouř je příznakem ohně … (Stanislav Komárek, Sto esejů o přírodě a společnosti, 1995)

… považovala takto chápaný domov za jednu ze svých stěžejních hodnot. Denně na nás však naléhají příznaky a důkazy toho, že takto chápaný domov podléhá destrukci. (Pavel Švanda, Zkušenosti, 1995)

… prakticky všechny vyžadují chirurgickou terapii. Klade se důraz na hodnocení všech příznaků, neboť často nesprávným směrem odvádějí pozornost do očí bijící příznaky a méně nápadné jsou přehlíženy … (Bedřich Placák, Paměti lékaře, 1997)

… oběti podstrčil jídlo namíchané s opiáty a drogami, které u dotyčného po konzumaci způsobily příznaky klinické smrti. Drogy však nepůsobily věčně a postižený se tak po nějaké době zase probral (Ikarie, 8/2007)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Frekventovanými syntagmaty jsou přívlastková spojení s adjektivy nebo pronominy typu abstinenční příznak, charakteristický příznak, klasický příznak, vedlejší příznak, žádný příznak, všechny příznaky apod., častá jsou také pleonastická koordinační spojení typu symptom a příznak; ustálená spojení v pravém slova smyslu se však nevyskytují.

SYNONYM

projev, zastarale průjev (PSJČ, SSJČ)

PRONUNCIATION

[projef], zastarale [prújef]

GRAMMAR

substantivum, neživotné maskulinum, projevu

FREQUENCY

Kolem 85 (84,95) na milion slov.

DEFINITION

„vyjádření" (PSJČ, SJČ1–3, SČSA, SSF, SČS), „výraz" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SČSA, SSF, SČS), „dání najevo" (SSJČ), „projevení" (SSJČ, SJČ1–3, SSČ), „to, čím se něco projevuje" (SSJČ)

USAGE

Výraz příznak není výrazně kontextově omezen, jeho využití je široké, obvykle má do jisté míry knižní charakter, setkáváme se s ním však v různých typech textů, včetně běžné komunikace.

OTHER MEANINGS

1. ling. „jazyková promluva (parole)", „jednotlivé užití jazyka v konkrétním případě", „celek vzniklý užitím a uspořádáním jazykových prostředků při něm";

2. „zaujetí stanoviska k něčemu ve formě prohlášení, proslovu, přednášky apod.", „řeč proslovená na veřejnosti", „prohlášení".

TJČ uvádí ještě souvislost s výrazy „reakce" a „zjevení se".

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum projev jako pojmenování výsledku děje je deverbativním derivátem odvozeným v rámci mutační onomaziologické kategorie od slovesa projevit, tj. prefixálně tvořeného perfektivního tvaru slovesa jevit (se). To má svůj původ v předpokládaném praslovanském slovese *aviti (sę).

WORD HISTORY

Výraz je velmi starý, v dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady od r. 1831, v Jungmannově slovníku jako samostatné heslo uveden není.

DERIVATIVES

projevový (relační adjektivum)

COLLOCATIONS

projev

běžný ~, citový, fyzický, podivný, podobný, přátelský, skutečný, vnější, výrazný, žádný ● poslední ~, první ● jakýkoli ~, různé ~y, veškeré

~ beznaděje, božství, degenerace, demokracie, díků, dobročinnosti, důvěry, extremismu, inflace, lásky, mínění, moci, modernity, nadšení, náklonnosti, nejistoty, nepřátelství, nevole, nevraživosti, onemocnění, pokroku, radosti, síly, souhlasu, soustrasti, trendu, uznání, vděčnosti, vlastenectví, vůle, života

~ dobré vůle, kladného působení, počínající choroby, skutečné lásky, určitých jednotlivců ● ~ připomínající co

~ se objevuje, vyskytuje ● ~ odpovídá čemu

EXAMPLES

… ku konečnému přemožení revoluce nepostačuje zničiti zlých projevů nemoci … (Josef Alexander Helfert, Hus, 1857)

A víš, co učí Spinoza? Že hmotnost je jenom projev nebo jedna stránka božské substance, kdežto druhá stránka je duch. (Karel Čapek, Továrna na absolutno, 1922)

Dívá se jediný host hotelu do roztaveného kovu v pánvici náměstí, pátraje po sebemenším projevu lidského života. (Jaromír John, Moudrý Engelbert, 1940)

… jsou mikroby, které vůbec optickým drobnohledem nepostihneme a víme o nich pouze z jejich projevů a účinků, obyčejně choroboplodných. (Ivan Málek, Boj moderní vědy proti mikrobům, 1948)

Přemílá toto vše v mysli a proměňuje v srdci žhavé tklivé projevy Grétiny lásky k dítěti, jako by to bylo jeho bohatství. (Josef Sekera, Červený dolomán, 1962)

Vzplanutí ekzémových projevů nastává velmi často v jarním a podzimním období. (Rudé právo, 46/1973)

… v noci tě viděl, jak k nám jdeš, a to víš, prásknout něco na sionistku je za všech dob projev pokrokového smýšlení. (Josef Škvorecký, Příběh inženýra lidských duší, 1977)

… čím rozmanitější a zajímavější bude jejich program mimopracovní, tím menší budou projevy jejich poruchového chování. Neboli: nešvary je třeba potírat … (Zdena Frýbová, Hrůzy lásky a nenávisti, 1991)

Zkrátka jako všechno v tomto království, byl i tento projev podivný a nebylo lehké vyznat se, kde a zda vůbec má ruce a nohy … (Viktor Fischl, Strýček Bosko, 1993)

… přece není obyčejná bačkora a pročpak by s ním nedošel ještě na Svatou Horu! Takový projev důvěry v jeho zdatnost, který byl od děvčete tím nejvyšším vyznamenáním … (Jaroslav Durych, Kouzelný kočár, 1995)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Substantivum se obvykle vyskytuje v atributivních syntagmatech s adjektivy typu citový projev, vnější projev, různé projevy apod.; za do jisté míry ustálená spojení lze považovat syntagmata s neshodnými přívlastky typu projev díků nebo projev dobré vůle.

GENERAL DISCUSSION

Při srovnání substantiva symptom a jeho českých ekvivalentů není rozdíl stylové platnosti výrazů příliš zřetelný; substantiva domácího původu jsou také do jisté míry stylově příznaková, i když jejich terminologický, resp. knižní charakter není tak markantní. Zejména v případě substantiv symptom a příznak dochází v současném jazyce k poměrně široké determinologizaci – obě jsou původně lékařskými termíny, jež se významově přenášejí do různých oblastí. Slovníky tuto skutečnost však obvykle explicitně nezdůrazňují, resp. nerozlišují jejich terminologický a přenesený, resp. obecný význam.

Frekvence sledovaných výrazů je poměrně výrazně odlišná, nejčastější je substantivum projev, což je ovšem dáno jeho častým výskytem ve významu jazykového projevu. Relevantnější je poměr symptom : příznak (v synchronních korpusech psaného jazyka přibližně 1 : 7,5), který je dán vyšší mírou konotace přejímky a také její hláskovou skladbou, netypickou pro výrazy domácího původu.

Kolokace všech tří substantiv jsou ovšem velmi podobné, všechna se obvykle vyskytují v atributivních syntagmatech s přívlastky buď oborově (tj. medicínsky) specifickými (viz chorobný symptom, klinický příznak, projev onemocnění apod.), nebo přenesenými (symptom rozkladu, projed modernity), případně ve spojeních, jež se mohou vyskytovat v jakémkoli kontextu, např. symptom / příznak / projev se objevil, symptom / příznak se vrátil apod. S výjimkou některých spojení substantiva projev nebyla zjištěna typická ustálená spojení kolokativního nebo frazeologického charakteru.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus – SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ESJČ1 Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SČS: Pala, K. – Všianský, J. Slovník českých synonym. Praha, NLN, 1996.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

23.2.2015