LOANWORD

terapeutický

DEFINITION

„léčebný" (PSJČ, SJČ1, TJČ, SCS1), „léčitelský" (SČS), „hojivý" (TJČ), „týkající se léčby" (SCS1);

adjektivum k terapie: 1. „způsob léčení", 2. „obor medicíny zabývající se léčbou"; terapeutika: „terapie"; terapeut: 1. „kdo provádí terapii", 2. „člen židovské asketické sekty žijící v poušti (do 1. stol.), neuznávající otroctví, vlastnictví a zabývající se léčením" (NASCS)

EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION

Terapie (léčba) je umělý proces vedoucí k uzdravení jedince prováděný buď školeným odborníkem, resp. zdravotním pracovníkem, nebo přírodním léčitelem. Proces léčby je zpravidla doprovázen podáváním speciálních přípravků pro posilnění, boji proti nemoci, či zvolením správného postupu umožňujícího odstranit centrum potíží. Zvolená správná léčba je rozhodující faktor pro rychlé vyléčení pacienta, naopak nevhodná léčba může vést ke zhoršení zdravotního stavu.

Léčba může mít různé formy podle potíží, které jedinec má, ať už je to podávání medikamentů, operativní zákrok odstraňující potíže, ozařování, pobyt v klidném prostředí v případě psychických potíží, či pouze vhodná forma rozhovoru.

USAGE

Jedná se o odborný medicínský výraz, méně se užívá v publicistice a jen velmi zřídka v běžné řeči.

OTHER MEANINGS

Jako adjektivum k terapie – přen. publ. „opatření k nápravě něčeho" (NASCS).

TJČ uvádí souvislost s významem obnovný.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum terapie pochází ze středolatinského therapia a to z řeckého therapeia „ošetřování", „služba", „péče", resp. therápōn „služebník", „pomocník", „ctitel"; substantivum terapeut je z řeckého therapeutikos „ošetřující", „úslužný" (SESJČ). Do češtiny se slova dostala pravděpodobně přes německé Therapie (ČES).

WORD HISTORY

Adjektivum terapeutický je v češtině užíváno přibližně od konce19. století, v Jungmannově slovníku zahrnuto není (ani substantivum terapie / therapie), v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1925.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Ustálená spojení se vyskytují v medicínském názvosloví mezi adjektivními syntagmaty typu terapeutický efekt, terapeutický program, terapeutický účinek apod., příp. u koordinačních spojení diagnostický a terapeutický nebo terapeutický a rehabilitační.

DERIVATIVES

terapeuticky (adverbium)

VARIANT

terapeutický, dříve therapeutický (např. PSJČ)

PRONUNCIATION

[terapeutický]

GRAMMAR

adjektivum, tvrdý typ, m., n. terapeutického, terapeutickému, f. terapeutické

FREQUENCY

Kolem 4 (3,96) na milion slov.

COLLOCATIONS

terapeutick|ý

~ý gauč, institut, laser, rentgen, tým ● ~ý efekt, index, pobyt, pohovor, postup, program, prostředek, účel, účinek, výcvik, výkon, zásah ●  ~á dílna, farma, komunita, místnost, pomůcka, skupina ●  ~á aktivita, činnost, dávka, jóga, kúra, metoda, procedura, seance, technika ●  ~é klonování, opatření, sezení

nový ~ý postup, vhodný

být ~ý

~ý a rehabilitační ●  diagnostický a ~ý, společenský a ~ý

EXAMPLES

Hlavní věcí i tady (při výchově pohlavní) je především výchova vůle a sebevlády, tedy opatření rozhodně spíš profylaktické než terapeutické (Otakar Kádner, Základy obecné pedagogiky, 1925)

Pojištěnci a jeho rodinným příslušníkům náleží v případě nemoci bezplatně lékařské ošetřování, léky, potřebná léčení a therapeutické a orthopedické pomůcky. (Národní pojištění, 1948)

Dnes je uznávaným požadavkem při stavbě nemocnic: nejkratší provozní cesta, oddělení pokojů nemocných od částí administrativní, diagnostické a terapeutické a orientace pokojů nemocných na jihozápad, aby se využila sluneční strana. (Anna Špindlerová – Marie Velková, Ošetřovatelské techniky, 1949)

Terapeutický rentgen slouží k léčebnému ozařování. Dělí se na rentgeny řady F až K, podle napětí. (ČSN 34 1720 Roentgenové zařízení a pracoviště, 1953)

Místo pouštění žilou, ale i místo moderního terapeutického nihilismu, nastoupilo fyziologicky podložené léčení… (Otakar Matoušek, Lékaři, 1954)

Úzká spolupráce těchto specialistů je předpokladem efektivity managementu terapeutického postupu a jednotlivých klinických případů. (Ján Jesenský, Kontrapunkty integrace zdravotně postižených, 1995)

Tento aspekt má význam nejen symptomatologický, nýbrž i terapeutický, neboť podle mého názoru ovlivňuje volbu léčebného plánu při dlouhodobé terapii. (Zdeněk Mařatka, Paměti, 1997)

… kdykoliv jí konfliktní situace na velvyslanectví přerostly přes hlavu. Bohužel zde šlo očividně o terapeutickou, a ne prevenční metodu. V tomto ohledu jsem vysoce ocenil snahy své manželky naučit se alespoň trochu svahilsky… (Jan Drábek, Náhle českým velvyslancem, 1997)

U jmenovaného byla diagnostikována porucha sexuální identifikace transsexualismu, byl dodržen terapeutický postup při přeměně pohlaví obvyklý, dochází k hormonální léčbě substituci. (Anna Zonová, Červené botičky, 2001)

Podle okolností vedoucích k jeho vzniku se IM označuje jako spontánní nebo jako následek diagnostického nebo terapeutického zákroku na věnčité tepně. (Rudolf Špaček – Petr Vidimský, Infarkt myokardu, 2003)

SYNONYM

léčebný, zast. léčební (PSJČ, SJČ1–3)

PRONUNCIATION

[léčební]

GRAMMAR

adjektivum, tvrdý typ, m., n. léčebného, léčebnému, f. léčebné

FREQUENCY

Kolem 15 (15,23) na milion slov.

DEFINITION

„vztahující se k léčení" (PSJČ, SSJČ), „orthopedický, k napravování vad tělesných" (PSJČ), „léčivý" (PSJČ, SSJČ, SČS), „hojivý" (TJČ)

OTHER MEANINGS

Pojmem léčebné byl dříve také chápán význam „útrata za léčení" (SJČ1– 3).

TJČ uvádí souvislost s významem obnovný.

USAGE

Výraz léčebný je užíván jak v odborném názvosloví, tak i v publicistice a běžné řeči.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Slovo léčebný je odvozeno jako relační adjektivum v rámci mutační onomaziologické kategorie od substantiva léčba, jež je názvem děje odvozeným v rámci transpoziční kategorie od slovesa léčit. To má svůj původ v kořeni lék, který je všeslovanského původu, v praslovanštině a staroslověnštině měl tvar lekъ. Jedná se o slovo považované za domácí, přestože v jeho základu lze najít stopy germánské (v gótštině měl tvar lēkinōn význam „léčit" a lēkeis „lékař"), resp. původně zřejmě keltské, předpokládaným prazákladem bylo *lýka- („lék").

WORD HISTORY

Adjektivum léčebný je v češtině užíváno přibližně od začátku 19. století, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady užití od poloviny 19. století. V Jungmannově slovníku je uvedeno pouze substantivum léčba.

DERIVATIVES

léčebně (adverbium); dříve léčebnost (SSJČ)

COLLOCATIONS

léčebn|ý

~ý dům, fond, inventář, pavilon, pramen, prostředek, šampon, ústav ● ~ý pobyt, pokrok, pokus, postup, poukaz, řád, tělocvik, účel, účinek, úkon, zábal, zákrok ●  ~á buňka, část, kosmetika, mast ● ~á dieta, hypotermie, koupel, kúra, metoda, pedagogika, praxe, procedura, rehabilitace, terapie ● ~é centrum, sanatorium, středisko ● ~é vychovatelství ●  ~é koupele, lázně ● ~é výlohy

~ý přímořský pobyt ●  ~á koupelová terapie, tělesná výchova ● ~é balneologické lázně ● lepší ~á péče, vynikající

být ~ý

~ý a zaopatřovací, ~ý a rehabilitační, ~ý a ubytovací ● diagnostický a ~ý, preventivní a ~ý, vyšetřovací a ~ý

EXAMPLES

… nemohla bych viděti léků, obvazků a různých příprav léčebných … (Sofie Podlipská, Přemysl Otakar II., 1893)

Přesto mysl Černého již od mladosti tíhla k studiím bylinářsky léčebným … (Jaroslav Vlček, Dějiny české literatury, 1897)

Brečela (Barka) často a nesnažila se nikterak pochopiti rozumných otcových výkladů. I pomohla jeho hůl, kterou jí, uživ dvakrát léčebné kúry, vyhnal nadobro roupy z hlavy. (Jan Vrba, Sázava: kniha prós, 1918)

Lázně léčebné (indikované) jsou zařízení, kde se používá léčebných vod nebo jejich produktů (bahna, plynů) k léčebným účelům. (Karel Laštovka, Československé správní právo, 1936)

Přívod jodu v léčebné dávce podporuje tvorbu koloidu ve váčcích štítné žlázy, zvláště bylo-li ho ve štítné žláze málo. (Jaroslav Mělka, Fysiologie tělesné výchovy, 1948)

Holé zdi, na noc matrace, místo záchodu kýbl. To už je represívní opatření, ne léčebné. Donutíte nás ovšem, abychom ho použili, pokud s námi nezačnete spolupracovat. (Radek John, Memento, 1987)

Začíná jeho heroický, nerovný zápas o zdraví. Každý nový léčebný pokus ho naplňuje nezmarným optimismem naděje. (Josef Knap, Bez poslední kapitoly, 1997)

Vysvětloval jsem si je tím, že možná mistr prodělal nějakou vleklou nemoc a musel delší dobu prožít v léčebných ústavech nebo za války sloužil jako lapiduch u nějakého felčara. (Ladislav Dvořák, Jak hromady pobitých ptáků, 1998)

Vévodkyně se zajímala o nové léčebné metody a kvůli častým migrénám vyhledávala proslulé lékaře. (Helena Sobková, Kateřina Zaháňská, 1995)

… aby prostřednictvím jednoho svého známého v jednom z našich nejlepších léčebných ústavů tohoto druhu zajistil pro hrobníkova syna jakési komplexní vyšetření, které by jednou provždy … (Michal Viewegh, Názory na vraždu, 2003)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Ustálená spojení se vyskytují mezi adjektivními syntagmaty typu léčebný účinek, léčebný pobyt, léčebné cetrum apod., příp. u koordinačních spojení diagnostický a léčebný nebo léčebný a rehabilitační.

GENERAL DISCUSSION

Při srovnání frekvence adjektiv terapeutický a léčebný je zjevné, že slovo domácího původu je užíváno častěji, jeho výskyt je téměř čtyřnásobný. Důvodem je zřetelná vazba adjektiva terapeutický k medicínskému názvosloví (ať už je vztahováno k základovému slovu terapie nebo terapeut – viz výše) chápanému úzce a tradičně (ve smyslu „terapii ordinuje lékař"); léčba a adjektivum léčebný v sobě mohou zahrnovat jak užití lékařské (a v tomto ohledu si lze povšimnout např. výrazné podobnosti kolokací obou adjektiv), tak i léčitelské, tj. neprofesní, a také aspekt „samoléčení" laické veřejnosti nejrůznějšími prostředky. Svou roli zde může sehrávat i hlásková skladba cizojazyčného výrazu, ve starších textech a v odborných lékařských pak samozřejmě i původní latinský pravopis th- (koneckonců i mnohým laikům je známá zkratka Th – vedle např. Dg).

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus – SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČS: Pala, K. – Všianský, J. Slovník českých synonym. Praha, NLN, 1996.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

2.6.2014