ANOMÁLIE, ODCHYLKA, VÝJIMKA
| LOANWORD | anomálie |
| DEFINITION | „odchylka od pravidla, normy, pravidelného obvyklého stavu, průběhu, způsobu, tvaru", „nepravidelnost", „zvláštnost", „výjimka", „výjimečnost", „anomálnost" (NASCS, SSJČ, SSČ), „abnormalita" (SČSA), „úchylka" (SSF) |
| EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION | V mnoha významech, ať už užívaných v běžném jazyce nebo v různých odborných odvětvích, může mít slovo více či méně výraznou negativní konotaci, event. příznak něčeho „velmi zvláštního", „neobvyklého" (viz také kontextové souvislosti naznačení v TJČ níže). |
| USAGE | SSČ uvádí výraz jako knižní, v běžném jazyce se užívá zřídka, jedná se téměř výhradně o odborný název užívaný především v přírodních vědách, v nichž v závislosti na konkrétně zkoumaném problému bývá sémanticky specifikován. |
| OTHER MEANINGS | Významové odstínění dle jednotlivých odvětví, v nichž se užívá, bývá specifikováno následujícími způsoby: 1. biologie: „vývojová odchylka od normálního tvaru orgánu, části těla (neumožňující jeho normální funkci – ES)"; 2. lékařství: „odchylka od normální funkce somatické nebo psychické"; 3. geologie: „odchylka pozorované fyzikální veličiny od vypočtené normální hodnoty"; 4. astronomie: „úhly popisující pohyb tělesa kolem Slunce v dané eliptické dráze". Ottův slovník naučný přidává další specifikované významy: nerovnost (plochy, dráhy), nestejnoměrnost, nesrovnalost; protiva obdoby čili analogie. Podhesly jsou zde anomálie: a) astronomická, b) v meteorologii, c) v lékařství, d) v antropologii. TJČ uvádí ještě souvislost s významy: asymetrie, deviantní chování, choromyslnost, porucha, vybočení, znetvoření. ESČ uvádí heslo v podobě anomálnost (anomálie) s významem: „Odchylka od jazykových pravidel různého druhu založených na analogii. Anomálnost je v různém stupni a druhu všudypřítomná zejména ve frazeologii a idiomatice, jejímž je konstitutivním rysem." |
| ETYMOLOGY/STRUCTURE | Slovo bylo převzato přes středolatinský výraz anomalia z řeckého anōmalíā od anṓmalos „nerovný" z an- a homalós „rovný, hladký", u něhož SESJČ upozorňuje na souvislost s dalšími výrazy s prvním komponentem homo-. SJČ1 z r. 1937 ještě uvádí slovo s pravopisem anomalie; SJČ2 z r. 1946 také, ale připojuje výslovnost [-má-]; v novějších příručkách už je pravopis anomálie. |
| WORD HISTORY | Slovo bylo převzato ve 20. letech 20. století, v Jungmannově slovníku ani v Příručním slovníku jazyka českého ještě uvedeno není. |
| MULTI-WORD EXPRESSIONS | Tělesná anomálie, duševní anomálie, klimatická anomálie, magnetické anomálie atd. ve vazbě na obor, v němž se slovo vyskytuje. |
| DERIVATIVES | anomální, anomálně; med. anomáloskop, astr. anomalistický |
_______________________________________________________________________________________________________________
| VARIANT | anomálie |
| PRONUNCIATION | [anomálije] |
| GRAMMAR | substantivum, femininum, anomálie, anomálii |
| FREQUENCY | Kolem 2 (1,9) na milion slov. |
| COLLOCATIONS | anomáli|e tělesná ~e, duševní, povahová, vrozená, patologická ● magnetická ~e, tíhová, gravitační, klimatická, architektonická, umělecká ● excentrická ~e, pravá, střední ● typická ~e, podivná, překvapivá ● právní ~e, politická, česká ~e způsobená něčím, nazvaná nějak ~e počasí, hrtanu, organismu, orgánu ~e v chování něco patří mezi ~e ~e se projevuje, trvá |
| EXAMPLES | … její (Adélina) hysterie začíná hraničit s duševní anomálií. (Zdeněk Kovařovic, Nic pro čítanky, 1948) Lidská teratologie … soustřeďuje pozornost na poruchy rané ontogeneze u člověka. Následky těchto poruch označujeme jako malformace, anomálie, defekty, abnormity a všechny je zahrnujeme pod pojem vrozené (vývojové) vady. (Věda a život, 1962) Socialistické země dlouhodobě uplatňují základní požadavek: aby existence jejich sociálně ekonomického systému nebyla v soustavě světového hospodářství uznávána jako jakási anomálie, zjev zvláštní, ojedinělý, ale – v souladu se skutečností – jako její organická součást. (Hospodářské noviny, 1964) Dívčiny panenky, které se mi do té chvíle vyhýbaly, se setkaly s mým pohledem. Byla to zázračná anomálie. (Josef Škvorecký, Lvíče, 1969) Zjistilo se, že v rodinách, kde se vyskytují biochemické anomálie, objevují se leukémie častěji než v referenčních populacích. (Věda a život, 1975) Snad to zavinily mimořádné atmosférické podmínky, snad zde spolupůsobila nějaká místní geologická anomálie. (Věda a technika mládeži, 1978) Mnohé nasvědčuje tomu, že teplotní anomálie posledních let jsou předzvěstí klimatických změn. (Ahoj na sobotu, 1989) Valja ho neměl rád, tvrdil, že je v něm jakási zrůdnost, anomálie. (Jan Zábrana, Celý život, 1992) Takže pokud k této vaší anomálii stačí vedené české televize to, že sloužíte ze všech sil komunistické mafii, tak nám to teda nestačí … (Zuzana Bubílková, Co kamery neviděly, 1993) Tramvajová trasa je poničená a několikrát ještě křižuje silnici, což je naše zvláštní městská anomálie, dosud nezakotvená ani ve vyhlášce o městském provozu. (Jan Hromek, Chytněte si toho psa!, 2005) … proč vznik Tošovského kabinetu, ženám otevřeného, je pociťován jako anomálie? (Eva Kantůrková, Jsem osoba vzdorovitá a neposlušná, 2005) |
_______________________________________________________________________________________________________________
| SYNONYM | odchylka |
| PRONUNCIATION | [otchilka] |
| GRAMMAR | substantivum, femininum, odchylka, odchylky |
| FREQUENCY | Kolem 6 (6,4) na milion slov. |
| DEFINITION | 1. „odchýlení, odklon, úchylka od přímého, obvyklého směru v prostoru, odbočení stranou" (SSJČ, PSJČ), „odbočení" (SČSA), „odchýlení, úchylka od pravidla, nejčastějšího stavu, zvyku" (SJČ1); 2. „menší odlišnost, různost, menší rozdíl od něčeho; nesrovnalost, neshoda, nepravidelnost" (SSJČ, PSJČ) |
| OTHER MEANINGS | Významové specifikace v jednotlivých odborných oblastech:
TJČ uvádí ještě kontextovou souvislost s významy: deviantní chování, chyba, neshoda, ozvláštnění, rozbíhavost, rozdíl, rozmezí, rozpor, vybočení. |
| USAGE | Slovo užívané jak v odborných názvoslovích, tak v běžném jazyce ve všech výše zmíněných významech. |
| ETYMOLOGY/STRUCTURE | Slovo odchylka je odvozeno (stejně jako slovotvorná varianta odchýlení (se))v rámci transpoziční onomaziologické kategorie od slovesa odchýlit se, prefigovaného perfektivního derivátu slovesa chýlit se. To je všeslovanského původu (SESJČ), jedná se o denominativum k psl. chylь – křivý (ESJČ1), ve staročeštině bylo ekvivalentem sloves kloniti, shýbati (ESJČ2). |
| WORD HISTORY | Výraz je uveden v Jungmannově slovníku z r. 1839, běžně byl užíván už na počátku 19. století. |
| DERIVATIVES | odchylný |
| COLLOCATIONS | odchylk|a směrodatná ~a, názorová ● pouhá ~a, nepatrná, malá, nezjistitelná ~a měřená kde/jak/kým, vyjádřená jak, postihující co, způsobená čím ~a ceny, polohy, úrovně, hmotnosti, kompasu, DNA, přístroje, rychloměru, satelitu ~a od pravidla, ve směru (větru), od normálního stavu, od spisovného úzu, od ustálených názorů cesta bez ~y způsobit ~u, respektovat ~u nastala ~a, ~ nepřesáhla co |
| EXAMPLES | Při českém nářečí uvádím zároveň nejhlavnější odchylky dialektu slovenského. (Franc Miklošić in Lumír, 1852) Nejsouť zde tyto odchylky vylíčeny k tomu konci, abychom škodolibě vlastní přednosti své měřili. (Josef Durdík, Karakter, 1873) Až na bezvýznamné odchylky se Mloci představují jako jediný ohromný a homogenní celek (Karel Čapek, Válka s mloky, 1935) Jdeme do města jen z té příčiny, abychom mohli zajíti k vám. Jen že s malými odchylkami [v cestě]. (František Xaver Svoboda in PSJČ) Nějakou odchylku od pravdy si vždy může [básník] dovolit. (Bohdan Kaminský in PSJČ) Odchylky a finessy Musy nové může postihnouti jen ucho cvičené a domácí. (Jaroslav Vrchlický in PSJČ) Faráři rovné rovným odpláceli mnichům, vytýkajíce jim odchylky od řehole a lakomost. (Josef Alexandr Helfert in PSJČ) Řecká gramatika má spoustu tvarů, spoustu odchylek. (Josef Svatopluk Machar in PSJČ) Tyto hodiny, jejichž přesnost po celá desetiletí poupravovali na základě studia vzájemných odchylek v dráhách oběžnic a stálic, vzájemně připomínají zvětšeninu hodin přesýpacích … (Pavel Hájek, Kráska a netvor, 1998) Nepamatuji si, odkdy jsem si začal uvědomovat i tu sebemenší odchylku v intonaci, která nejenže často říká více než samotná slova, ale nezřídka také popírá jejich význam … (Roman Ludva, Jezdci pod slunečníkem, 1999) Odraznou rovinu je nutno nastavit přesně kolmo k dopadajícímu paprsku, avšak stejně i nepatrná odchylka vede ke ztrátě funkce. (Radislav Martinek, Senzory v průmyslové praxi, 2004) |
| MULTI-WORD EXPRESSIONS | Směrodatná odchylka, nepatrná odchylka, odchylka přístroje, odchylka od pravidla – nejčastější jsou spojení s preponovanými shodnými adjektivními nebo postponovanými neshodnými substantivními přívlastky, jejichž významy vyplývají z různorodých sémantických oblastí, v nichž se slovo užívá. |
| DERIVATIVES | odchylný |
_______________________________________________________________________________________________________________
| SYNONYM | výjimka |
| PRONUNCIATION | [víjimka] |
| GRAMMAR | substantivum, femininum, výjimka, výjimky |
| FREQUENCY | Kolem 106 (106,2) na milion slov. |
| DEFINITION | „odchylka od nějakého pravidla, tvrzení, ustanovení apod." (PSJČ, SSJČ), „osoba, věc, o které určité pravidlo neplatí, která se liší od jiných téže třídy" (SSČ), „odlišnost, nepravidelnost" (SČSA), „co je vyňato (z pravidla, ze zákona), řídká odchylka", „vynětí z čeho" (SJČ1) |
| OTHER MEANINGS | Zastaralý význam: „podmínka, výminka". (např. „dne 18. května bylo svolení s následujícími výjimkami stvrzeno" – Antonín Rezek in PSJČ; „služba s dobrými výjimkami" – Božena Němcová in SSJČ). TJČ uvádí ještě kontextovou souvislost s významy: ozvláštnění, povolení, řídký jev. |
| USAGE | Slovo má charakter jak odborného názvu užívaného v mnoha oborech, tak běžně užívaného výrazu. Z hlediska pravopisného činí mnoha uživatelům češtiny potíže pravopis slova – často se píše nesprávně „vyjímka" (s případnou argumentací derivace od slova vyjímat, zde je nicméně uplatněn stejný princip jako u slov namítat – námitka). |
| ETYMOLOGY/STRUCTURE | Slovo výjimka je odvozeno v rámci mutační, příp. transpoziční onomaziologické kategorie jako výsledek, resp. název děje. Etymologicky vychází ze slovesného tvaru jmouti všeslovanského původu s imperfektivním tvarem jímati (viz také derivát jímka), jehož předstupni jsou stč. jéti / jieti z psl. ę-ti (ESJČ1, ESJČ2, ČES) s indoevropským základem *em- (srov. lat. emere – „brát, kupovat", viz SESJČ). |
| WORD HISTORY | Historie slova je dlouhá, příklady užití lze nalézt od počátku 19. století, nicméně Jungmann heslo ve svém slovníku zařazeno v této podobě nemá, jen vynímání, vynětí apod. Zastaralý tvar je také výnimka (užíval jej např. Egon Hostovský, Josef Durdík apod., viz PSJČ, SSJČ) |
| COLLOCATIONS | výjimk|a čestná ~a, vzácná, řídká, občasná, ojedinělá, jediná, příležitostná, zvláštní, nepatrná ● naléhavá ~a, odůvodněná ~a uvedená kde / v čem, povolující něco všichni bez ~y, není pravidla bez ~y (zast.) až na ~y; s ~ou, že ...; s ~ou koho/čeho udělat ~u, udělit ~u / byla udělena ~a, povolit ~u, stanovit ~u, žádat ~u, vymínit si ~u ● ~ou něco dovolit někdo/něco je ~ou, někdo/něco tvoří ~u jsou ~y, existují ~y ~a potvrzuje pravidlo jedna ~a |
| EXAMPLES | Výjimky jednotlivé arci i zde se nalézají, avšak řídké. (Ján Kollár, Cestopis I, 1843) Vy učinili jste se mnou výjimku z pravidel, poslali jste mne do světa zapomenuvše, že mé srdce, můj duch není posud mrtev … (Bohumil Havlasa, Tiché vody, 1876) Mimochodem řečeno: tento profesor byl naprostou výjimkou svého povolání. (Ignát Hermann, Na různé adresy, 1902) Nemyslete, done Gomez, v zámku zde že vždy tak hlučno, výjimkou je dnešní ples. (Julius Zeyer in PSJČ). Co se týče jiných, kteří psali bez rýmu, to byli už hotoví mistři a činili to jen výnimkou, když měli svůj nástroj už jistě v rukou. (Josef Durdík in PSJČ) Měla jsem přijmout službu společnice u jedné melancholické dámy, v zdejším blázinci, s dobrými výjimkami. (Božena Němcová in PSJČ). … protože do Rikitanova stanu si nikdo z nás nikdy netroufal vejít. Jen ta noční návštěva byla výjimkou, protože k ní tenkrát Rikitan sám vyzýval. (Jaroslav Foglar, Hoši od Bobří řeky, 1937) … jeden z vyšetřovatelů mamince poradil, aby napsala žádost o zvláštní výjimku, odůvodněnou sociální situací rodiny po otcově odchodu… (Jiří Kratochvíl, Uprostřed nocí zpěv, 1992) Místnost vypadala více méně stejně, jako když ji opustil. S dvěma výjimkami. Minie skutečně zmizela, Machiová nelhala. Nahlédl do jejího šuplíku. I ten byl prázdný. (Ondřej Neff, Reparátor, 1997) … Bůh ji za její hříchy potrestal a duši odsoudil k věčnému zatracení, neboť křesťanská spravedlnost nezná výjimek v případech tak odporných, jako je travičství. (Vlastimil Vondruška, Olomoucký bestiář, 2006) Díky této schopnosti dokážete zmrazit jakéhokoliv tvora. Samozřejmě až na výjimky, jako je právě bohužel právě Baltazara, která díky mé drahé tetičce Moře už toto kouzlo také ovládá. (Iva Hlaváčková, Vládci Sedmihoří. Magická cesta, 2008) |
| MULTI-WORD EXPRESSIONS | Vzácná výjimka, nepatrná výjimka, udělat výjimku – nejčastější jsou spojení s preponovanými shodnými substantivními přívlastky a verbální syntagmata, v nichž slovo výjimka stojí v pozici objektu. |
| DERIVATIVES | výjimečný, výjimečně |
_______________________________________________________________________________________________________________
| GENERAL DISCUSSION | Ze všech tří výrazů se přejaté slovo anomálie užívá nejméně často, je chápáno jako odborný název označující jevy vymykající se normálu; dle kontextu může mít negativní konotaci, je-li anomálií chápáno v obecném smyslu něco nezdravého, nenormálního, příp. škodlivého. U slova odchylka, jehož užívání je rozšířenější a rozmanitější, už tento významový příznak nacházíme spíše zřídka (ovšem u varianty úchylka naopak opět velmi často, resp. téměř vždy). Lexém výjimka je nejběžnější, nejfrekventovanější a nejobecnější, nicméně vzhledem k šíři svého sémantického pole se jen částečně překrývá s oběma dalšími výrazy, jak je vidět i ze zmíněných kolokací a příkladů. |
_______________________________________________________________________________________________________________
| REFERENCES | ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001. Český národní korpus - SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>. ES: Encyklopedický slovník. Praha: Odeon, 1993. ESČ: Encyklopedický slovník češtiny. Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. (eds.). Praha: NLN, 2002. ESJČ1 Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952. ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997. Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839. NASCS: Kraus, J. A kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005. OSN: Ottův slovník naučný. Praha 1888–1909. PČP: Pravidla českého pravopisu. 2. vyd. (s dodatkem MŠMT). Praha: Academia, 2005. PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957. SCS: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966. SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007. SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967. SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937. SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946. SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010. SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982. SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971. TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007. |
_______________________________________________________________________________________________________________
| AUTHOR | Diana Svobodová |
| PUBLISHED | 24.05.2013 |