LOANWORD

charitativní

DEFINITION

„dobročinný, lidumilný" (PSJČ, SSJČ, SSČ, NASCS, SSF), „založený na dobročinnosti, lidumilnosti, charitě" (NASCS), „humánní" (SČSA)

EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION

Výraz charita znamená křesťanskou lásku k bližnímu a dobročinnost na jejím podkladě prokazovanou nebo organizovanou. V tomto smyslu charita obvykle označuje dobrovolné dobročinné akce na pomoc trpícím lidem, dětem, starým lidem, sociálně slabým, nemocným a podobně. V praxi může nabývat různých forem, peněžitými i věcnými dary počínaje až po práci vykonávanou zdarma pro nějakou dobročinnou, humanitární organizaci, označovanou obvykle jako charitativní organizace.

USAGE

Výraz se užívá v kontextech zaměřených na oblast humanitární pomoci, častý je v publicistice a užívá se i v běžné řeči.

OTHER MEANINGS

TJČ uvádí souvislost s významy: filantropický, lidský, pohostinný, sbírkový a štědrý.

Nikoli adjektivum charitativní, ale základové substantivum charita se někdy užívá v pejorativním smyslu nechtěného daru (dárcem spíše „odloženého", než skutečně darovaného), obvykle levného, nekvalitního, opotřebovaného apod.

Dalším přeneseným významem substantiva charita je špatně finančně ohodnocená práce (spíše příležitostná než stálá), případně nízký plat samotný.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Slovo charita se odvozuje od tvaru charitas, jenž má svůj základ v latinském cāritās – „láska", „úcta", od cārus – „drahý", „milý", podle řeckého charis – „křesťanská láska", „milosrdenství", „účinná láska k bližnímu" (SJČ1), gen. charitos – „dík", „radost" (SESJČ). Podle Českého etymologického slovníku se v češtině užívá počáteční ch- asi podle anglického charity a francouzského charité.

Charitky (latinsky Grácie) byly v řecké mytologii bohyně krásy a slavnostního veselí (Aglaiá, Thaliá, Eufosyné), v češtině dříve označované také jako milostenky (SJČ1).

WORD HISTORY

Adjektivum charitativní je v češtině užíváno přibližně od konce19. století, v Jungmannově slovníku zahrnuto není (ani substantivum charita), v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1913.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Ustálená spojení se vyskytují pouze mezi adjektivními syntagmaty typu charitativní akce, charitativní koncert, charitativní organizace, charitativní účel apod.

DERIVATIVES

charitativně (adverbium); charitativnost (název vlastnosti); charitativnější, nejcharitativnější (komparativ, superlativ – řídké, spíše okazionální); charitcentrum (kompozitum, viz NSČ1)

VARIANT

charitativní

PRONUNCIATION

[charitativní], příp. [charitatívní] – viz SSJČ

GRAMMAR

adjektivum, měkký typ, m., n. charitativního, charitativnímu, f. charitativní

FREQUENCY

Kolem 12 (11,77) na milion slov.

COLLOCATIONS

charitativní

~ akce, bazar, činnost, dražba, galavečer, koncert, ples, sešlost, večírek, vystoupení ● ~ dar, projekt, sbírka ● ~ iniciativa, péče, počin, podtext, poslání, účel ● ~ nadace, spolek, ústav

~ ráz sociální péče

adventní ~ (akce, koncert) ● fotbalový ~ (utkání, zápas), hokejový, tenisový ● místní ~ (organizace) ● módní ~ (přehlídka)

díky ~ (akci, sbírce)

každý ~, nějaký, žádný

církevní a ~, humanitární a ~, kulturní a ~, misijní a ~, sociální a ~

EXAMPLES

Dřívější péče o mládež … byla povětšině přenechávána oboru dobrovolné činnosti lidumilné. Byla to péče soukromě charitativní. (Česká politika, 5/1913)

Všecek unesen líbezností své manželky, která se oddala už dávno charitativní činnosti s velikým nadšením, vyprávěl, že jakmile slyšela o Jindrovi a společných jich válečných osudech …, ihned se odhodlala se svým mužem jej potěšiti … (Karel Matěj Čapek Chod, Jindrové, 1921)

Vyhýbal jsem se konfliktům, ponechával jsem kolonii dosavadní její činnost dobrovolnickou, charitativní a konsulární. (Edvard Beneš, Světová válka a naše revoluce, 1927)

V jejích (církve) duchovních řádech se organizují řemeslnické cechy, v jejích ústavech se pěstuje všestranná činnost sociální i charitativní. (Jan Kapistrán Vyskočil, Arnošt z Pardubic a jeho doba, 1947)

Po uvážení všech okolností a všech požadavků celostátních, charitativních, zdravotních a sociálních rozhodla vládní komise dát zejména k disposici: České katolické charitě Strahovský klášter, který mezi věřícími katolíky představuje klenotnici církevních historických hodnot … (Mladá fronta, 162/1950).

Bettinu nezajímaly charitativní akce! Bettina nepatřila k bohatým dámám, které z nedostatku lepší činnosti pořádají sbírky… (Milan Kundera, Nesmrtelnost, 1988)

Řád maltézských rytířů vznikl roku 1118 jako charitativní řád a tento charakter si zachoval dodnes. (Vladimír Votýpka, Příběhy české šlechty, 1995)

… jako téměř všechny „civilizované" zásahy do života národů a kmenů třetího světa čím dál větší charitativní pozornost a péče, čím více narozených, tím více kandidátů na strastiplnou, nelidskou pouť … (Jan Trefulka, Bláznova čítanka – fejetony, 1998)

Šel jsem s telegramem na úřad zvaný „Arbeitsfront", který měl v jistém smyslu charitativní poslání a formálně zastupoval zájmy „ausländrů" vůči zaměstnavateli. (Jiří Bílek, Stýskání mé je vývěr vod, 1999)

… společně s utečenci neněmecké národnosti. Nejvíce tam bylo Chorvatů. Stravoval jsem se u charitativních organizací a byl jsem šťastný, že se mi podařilo přežít. Bylo mně tehdy pouhých osmnáct … (František Emmert, Češi ve wehrmachtu: zamlčované osudy, 2005)

SYNONYM

dobročinný

PRONUNCIATION

[dobročiní], příp. s explicitní realizací geminovaného konsonantu [dobročinní]

GRAMMAR

adjektivum, tvrdý typ, m., n. dobročinného, dobročinnému, f. dobročinné

FREQUENCY

Kolem 6 (6,47) na milion slov.

DEFINITION

„činící dobrodiní" (PSJČ), „prokazující dobrodiní" (SJČ 1–3), „starající se o dobrodiní, směřující k němu" (SJČ 1–3), „konající dobro" (SSJČ, SSČ), „dobře činící" (SJČ 1–3), „sloužící dobročinnosti" (PSJČ), „lidumilný" (SSJČ), „humánní" (PSJČ, SSČ), „humanitní" (SČSA)

OTHER MEANINGS

TJČ uvádí souvislost s významy: filantropický, lidský, lidumilný, nezištný, pohostinný, sbírkový, štědrý a všelidský.

USAGE

Výraz dobročinný je užíván především v publicistice a běžném jazyce.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Jedná se o slovo složené, základovými motivanty jsou adjektivum dobrý a verbum činit (při samostatném užití dnes již knižní).

První komponent dobrý je odvozen od všeslovanského základu, který podle SESJČ vznikl v období praslovanštiny přesmykem z *bod-r (viz dnešní české adjektivum bodrý), podle ČES byl praslovanský tvar dobrъ utvořen příponou -rъ z indoevropského základu *dhabh- „vhodný", ve staročeštině mělo adjektivum tvar dobr.

I základ druhého komponentu je všeslovanský, sloveso činit(i) vzniklo z předpokládaného praslovanského výrazu *činъ „pořádek", „způsob", a to zřejmě z indoevropského základu *k^uei-n-. Původní význam byl činiti pořádek (i ve staroslověnštině je doložen význam pořádat), pak byl rozšířen ve smyslu „činiti cokoliv, zvláště ve smyslu mravním" (ESJČ1), srov. spojení „činiti dobro", „činiti zlo" a z nich utvořená kompozita dobročinný a zločin.

WORD HISTORY

Adjektivum dobročinný je v češtině užíváno přibližně od poloviny 18. století, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady užití od začátku 19. století. V Jungmannově slovníku je uvedeno s variantami dobročinlivý a dobročinský a významem „sklonný k činění jiným dobře, ne který ohlédá se na odvděčení, ale dobrovolně činí dobře".

DERIVATIVES

dobročinně (adverbium); dobročinnost (název vlastnosti); dobročinnější, nejdobročinnější (komparativ, superlativ, oba tvary jsou řídké, spíše příležitostné); zastaralým tvarem kompozita je dobročince („dobrodinec" – viz SJČ1)

COLLOCATIONS

dobročinn|ý

~ý bazar, čaj, koncert, ples, večer, večírek ● ~ý člověk ● ~ý fond, komitét (SJČ1), spolek, ústav, výbor ● ~ý dar, odkaz, příspěvek, skutek, účel, úmysl ● ~á akademie, akce, aktivita, aukce, dražba, party, sbírka ● ~á nadace, organizace ● ~á sféra ● ~é hnutí, jednání

~ý tříkrálový (večírek)

kdejaký ~ý (účel), nějaký, tento ● americký ~ý (fond)

EXAMPLES

Sultánův miláček uhodil kamenem nuzného mnicha o dobročinný dar jej žádajícího. (Jan Vindiš, Uražený mnich, 1813)

Jak jest krásně příroda oděna.
Nádheru je všudy viděti,
Jak jest ruka boží dobročinná.
(Samuel Godra, Muzy dcera, 1829)

Čertkov obětoval milion rublův a 1500 osob poddanstva na založení učebného kadetního ústavu ve Voroněži … Beketov milion na dobročinný ústav v Moskvě. (Pavel Josef Šafařík, Literární zprávy in Časopis českého muzea, 1837)

Kdo však šetří pouze proto,
aby hojně prospěl jiným,
ozdoben je krásnou ctností,
neb se jeví dobročinným.
(P. František Doucha, Schránka dobrého naučení, 1853)

Třetí spiklenec byl předseda dobročinného spolku Dobromil v Hodkovičkách. V den, kdy byl spáchán atentát, pořádal Dobromil zahradní slavnost, spojenou s koncertem. (Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, 1923)

Muselo to bejt slyšet až do Michle a potom to taky bylo v novinách o tej zahradní zábavě toho dobročinnýho spolku nějakejch rodáků ňákýho města. (Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, 1923)

Pokud jsou (andělé) ve službách člověka, dělí se podle lidských zaměstnání, skupinově, jako jsou andělé různých řemeslnických cechů, družstev, havířstva, rolnictva nebo dobročinných hasičských spolků… (Jaromír John, Pampovánek, 1949)

… připomínalo to oděvy pro dívky ze sirotčince a z dobročinných ústavů. Přesto některá děvčata v tom uměla chodit velice dobře a záleželo to jen na výrazu … (Jaroslav Durych, Kouzelný kočár, 1962)

… kouřili cigarety ubalené z vajglů posbíraných po ulicích, na podlahách dobročinných organizací nebo v popelnicích na chodbách různých velvyslanectví. Znudění, roztěkaní … (Jan Novák, Miliónový jeep, 1992)

… na počest této události uspořádali pro vesničany velkou hostinu. Bhikšu, jehož dobročinný záměr jeho ženy velmi potěšil, s tím souhlasil. (Eliška Merhoutová, Indické pohádky a bajky, 2000)

Investice tak zabila dvě mouchy jednou ranou. Korporace si zabezpečí pověst dobročinné instituce, zároveň se jí však bohatě vyplatila díky nákupní vášni náctiletých … (Aleš Debeljak, Temné nebe Ameriky, 2000)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Ustálenými formulacemi jsou přívlastková spojení typu dobročinný bazar, dobročinný dar, dobročinná organizace apod.

GENERAL DISCUSSION

Při srovnání frekvence adjektiv charitativní a dobročinný je zjevné, že slovo cizího původu je užíváno častěji, jeho výskyt je přibližně dvojnásobný (12 : 6). Důvodem může být jeho internacionální charakter (v rámci evropských jazyků je význam základu slova plně srozumitelný – zejména v psané podobě, výslovnost se v jednotlivých jazycích může lišit, viz anglické charity [čæriti] apod. Jeví se také jako současnější, „modernější", v mnohých kontextech také stylově vyšší.

Naopak výraz domácí se jeví pro některé uživatele jazyka jako „příliš explicitní" a do jisté míry vzhledem ke svému složení (zahrnujícímu základ slovesa „činit") vyvolávající dojem knižnosti, příp. až zastaralosti (přestože kompozitum samo zastaralé ani zastarávající není).

Vedlejší významy s více či méně výraznou negativní konotací se vyskytují jen u základu charita, u adjektiva dobročinný se neobjevují.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus - SYN.Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ES: Encyklopedický slovník. Praha: Odeon, 1993.

ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

NSČ1: Martincová, O. a kol. Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1. Praha: Academia, 1998.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

22.02.2014