LOANWORD

devastovat

DEFINITION

„ničit, způsobit devastaci něčeho" (NASCS), „pustošit, zpustošit" (PSČJ, SSJČ, SCS2, SSČ)

EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION

Slovo je v některých starších příručkách (SSJČ, SCS2) označováno jako knižní, vázané tedy primárně především na psanou formu jazyka, resp. texty formálnějšího charakteru. Toto v současné době již do značné míry neplatí, nicméně ve všech kontextech a formách sdělení je vnímáno vzhledem ke svému významu jako negativně konotované.

USAGE

Výraz se užívá v různých typech textů jak odborných, zaměřených např. na ekologii, stavebnictví, kulturu apod., tak v publicistice ve vztahu k negativně se projevujícím fenoménům v přírodě a ve společnosti.

OTHER MEANINGS

Slovník českých synonym a antonym uvádí vedle neutrálních ekvivalentů ještě expresivní sloveso „plundrovat" (z něm. Plunder – „haraburdí", „válečná kořist", a plündern – „plenit") a sloveso s přeneseným významem „decimovat" (z lat. decimare od decimus – „vyhlazovat", doslova „popravit každého desátého"). Starší příručky neuvádějí sloveso devastovat, ale jen substantivum devastace (ve významu „zpustošení" – viz SCS1 nebo SJČ1).

TJČ poukazuje na možné významové souvislosti se slovesem narušit a substantivy devastace, demolice a narušení.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Sloveso devastovat má svůj původ v latinském dēvastāre, tvořeném předponou dē- a tvarem slovesa vastāre odvozeném od adjektiva vastus s významem „pustý".

PSJČ uvádí sloveso ještě jako dokonavé, ostatní jazykové příručky počínaje SSJČ už jako obouvidové, příp. u ekvivalentu ničit jako nedokonavé, což souvisí se současnou tendencí chápat neprefigovaná slovesa odvozená od slovesných základů jako nedokonavá. Explicitně perfektivní tvary jsou u nich pak tvořeny obvykle prefixálně (tj. v tomto případě zdevastovat).

WORD HISTORY

Slovo se začalo v češtině užívat na přelomu 19. a 20. století.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Nejčastěji se setkáváme se syntagmaty verbálně subjektovými (války devastují, vlny devastují apod.) a objektovými, např. devastovat území, devastovat silnice, devastovat společnost. Výjimkou nejsou pleonastická sousloví typu ničit a devastovat.

DERIVATIVES

zdevastovat; devastovaný a zdevastovaný; devastace; devastační

VARIANT

devastovat

PRONUNCIATION

[devastovat]

GRAMMAR

verbum, devastuji/ hovor. devastuju, devastuješ; devastoval; devastován

FREQUENCY

Kolem 2 (1,51) na milion slov.

COLLOCATIONS

devast|ovat

války ~ují ● vandalové ~ují ● kamiony ~ují ● vlny ~ují, zemětřesení

~ovat území, prostředí, přírodu, půdu, zeleň, pobřeží ● ~ovat silnice, fasády, budovy, byty, zahrady ● ~ovat Prahu ● ~ovat vše ● ~ovat život ● ~ovat společnost, kulturu, generaci

krajina je ~ována ● hřbitovy jsou ~ovány

značně ~ovat, silně, naprosto, opravdu ● morálně ~ovat ● ~ovat výbušninami, alkoholem

ničit a ~ovat, plundrovat a ~ovat

EXAMPLES

… vyvlastnění postihuje pozemky, jež při racionálním provozování hor budou devastovány … (Jiří Havelka, Slovník veřejného práva československého, 1927)

Proto stavme v této lesnaté krajině dálnici co možná esteticky, nemusíme snad devastovat celé okolní, raději dovážejme dříví o půl kilometru dále, jen když kol dálnice zůstane trochu lesů. (Auto, 21/1939)

Je to kraj „pražská periferie", který není ještě hotov, nebo kraj, který je z kořene vyvrácen a devastován? (Karel Čapek, Obrázky z domova, 1953)

Zjišťuje, že je levá krajina spánková zle devastována. (Ladislav Ptáček, Druhá stráž, 1955)

V letech 1952 – 1963 bylo devastováno rozvojem uhelného průmyslu asi 15 tisíc hektarů zemědělské půdy. (Hospodářské noviny, 13/1965)

A já do jednoho pokoje, fotřík do druhého, dvakrát klapnutí dveří a ticho. Příště se zas uvidíme až za pár hodin. Což mě devastuje. To ticho tady je STRAŠNÝ. (Vladimír Páral, Milenci a vrazi, 1969)

Druhá část této tradice byla na domácí půdě pokatoličtěna a v podobě hlavně kramářských duchovních písní umělecky zcela devastována. (Československá vlastivěda, díl 9 – Hudba, 1971)

Dopustili se obrovských škod na lidských životech, na zdraví, devastovali republiku a dosud vyčkávají a doufají, že se vrátí zas ke svým výhodám a ke svým korytům… (Respekt, 7/1990)

Nohy jsou zakončeny měkkými polštářky, které nedevastují půdu tak jako kopyta hovězího dobytka. Z nohou vyrůstají dva prsty. (Vlasta Malíková – Zdeněk Kratochvíl, Pštros v české kuchyni, 2001)

… katastrofický jev – přílivové vlny tsunami. Tyto obrovské vlny ohrožují námořní plavbu a devastují pobřeží v délce několika stovek kilometrů. Pohybují se rychlostí až 1000 km/hod. (Lidé a země, 2/2003)

… ohnivá oblaka jako při biblické apokalypse. Osm set britských bombardérů v té chvíli devastovalo historické centrum starobylého výstavního města … (František Emmert, Češi ve wehrmachtu: zamlčované osudy, 2005)

SYNONYM

ničit

PRONUNCIATION

[ňičit]

GRAMMAR

verbum, ničím, ničíš; ničil; ničen

FREQUENCY

Kolem 22 (21,99) na milion slov.

DEFINITION

1. „působit zmar, záhubu, konec něčeho, někoho", „hubit", „mařit", „rozbíjet", „rozvracet" (SSJČ), „obracet v nic", „mařit existenci" (PSJČ), „působit záhubu" (SSČ), „přivádět do zkázy" (SJČ1), „devastovat", „demolovat", „pustošit", „bořit", „plenit", expr. „plundrovat" (SČSA), „rušit", „ruinovat" (SSF); 2. „kazit", „uvádět ve škodu", „uvádět vniveč", „silně poškozovat" (SSJČ), „k nepotřebě poškozovat" (SSČ), „opotřebovávat" (SČSA); 3. „podkopávat", „podrývat (zdraví)", kniž. „mařit", „hatit (plány)"

OTHER MEANINGS

Sloveso ničit je užíváno také v přeneseném významu, obvykle ve tvaru pasiva nebo verbonominálního predikátu být zničen / zničený / celý zničený, a to ve významu „být velmi unaven / unavený, vyčerpán / vyčerpaný tělesně nebo duševně".

U odvozeného adjektiva ničivý bývají uváděny ještě další ekvivalenty naznačující možné sémantické posuny, např. „zhoubný", „dravý", „rvavý", „škodlivý", u odvozeného substantiva ničitel např. „bořitel" nebo „hubitel".

TJČ přidává ke slovesu ničit ještě další možné souvislosti se slovesy, resp. slovesnými vazbami činit zlo, deprimovat, hyzdit, pronásledovat nepřízní osudu.

USAGE

Ke slovesu se pojí široké spektrum významů, umožňující jeho užívání jak v odborných názvoslovích, tak v publicistice, v sociolektech i v běžném jazyce.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Výraz ničit je považován za derivát původního pronomina nic vzniklého ze základu *ničso odsunutím -o, viz také současné morfémy ni a co. Etymologické slovníky uvádějí souvislost s celou řadou dalších odvozených slov, např. nicotný, expr. nanicovatý, ničemný, ničema, budižkničemu, vniveč (SESJČ), nicka, nicota, nicotný, nicovatý (ESJČ2), včetně staročeského tvaru uničiti (ESJČ1) a polských sloves niszczyć a nicestwić (ČES).

WORD HISTORY

Výraz je velmi starý, jeho základ je v češtině přítomen od počátků vývoje českého jazyka.

DERIVATIVES

zničit, poničit (perfektiva), ničívat (frekventativum), zničovati (SJČ2 s odkazem na autorství T. Novákové a J. Zeyera), uničiti (SJČ1 s odkazem na autorství J. Durdíka); ničitel, ničič (neologismus – viz NSČ1); ničení; ničící, zničující; ničivý; ničivost; ničivě

COLLOCATIONS

nič|it

požár ~í, otřesy ● armáda ~í, děti, lidé, vandalové ● člověk ~í

~it škůdce, viry ● ~it plíseň, lesy, pralesy · ~it nervy, těla, zuby, sklovinu, kolagenová vlákna ● ~it stopy, úrodu, stroj, kulturní památky ● ~it vzduch, ozonosféru, biokultury ● ~it fasády, obrazy, majetek, hnízda, lodě ● ~it život ● ~it rovnováhu ● ~it si zdraví ● ~it koho (finančně, společensky)

~it oloupáním, postřikem ● ~it vandalsky ● ~it zvolna, zbytečně

drtit a ~it, loupit a ~it

chuť ~it, touha

EXAMPLES

Ničíť tráva žalostěmi a dřevo ztuha k zemi překlonilo se. (Václav Hanka, Igor, 1820)

Mluv, co tě rmoutí, co tě tíží, co tě ničí! Jsem mocný jako nikdo na zemi, což není prostředku proti tvému bolu? (Julius Zeyer, Amparo, 1896)

Je po naší zemi roztroušeno úžasné množství uměleckých památek, kterých si zřídka kdo všímá a nezřídka je i ničí. (Vilém Mrštík, Moje sny, 1902)

A ten soused, jehož hospodářství ničil oheň, seděl té chvíle netuze daleko ode mne … (Alois Jirásek, Z mých pamětí, 1911)

Rozdělil Boleslav svůj lid a po celé délce té cesty pálil a kazil věci potřebné a ničil píci koňskou a odháněl dobytek … (Vladislav Vančura, Obrazy ze života mého, 1939)

Ne, Podskaláci nedrancovali, naopak byli připraveni hájit posvátnosti lidského majetku právě jako práva svého národa; a naopak – byli to granátníci, kdo tehdy vpadali do příbytků a ničili i kradli všecko, nač padli. (Josef Václav Šmejkal, Mánesova Josefína, 1947)

Alkohol je v pravém smyslu slova jed a nic jiného a působí jako každý jiný jed; ruší a ničí organismus… (František Loubal, T. G. Masaryk a česká otázka, 1948)

… posádka prokázala věrnost veliteli. To je sice hezké, jen kdyby zároveň nechtěli zákeřně ničit lodě a s nimi stovky lidských životů. Prodloužení lhůty byla jen lest. (Jan Matzal Troska, Peklo v ráji, 1997)

… nikdy by mě nenapadlo svévolně ničit majetek poddaných. Neříkám to proto, abych vás káral, jen vysvětluji … (Vlastimil Vondruška, Olomoucký bestiář, 2006)

Stojím tam jak oukropeček a on kouká z okna. Tak už sakra něco řekni, ne? Tohle ticho mě ničí. Tak třeba začni křičet nebo mě vykaž do příslušných mezí, ale hlavně něco řekni. (Veronika Kabátová, Tenhle kluk je můj!, 2006)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Sloveso ničit vstupuje nejčastěji do syntaktických vztahů se substantivy v pozici podmětu (člověk ničí, války ničí apod.) a předmětu (ničit lesy, ničit zuby, ničit si zdraví). Specifikem je také pozice postponovaného neshodného přívlastku (chuť ničit, touha ničit).

GENERAL DISCUSSION

Sloveso ničit je v češtině frekventovanější, univerzálnější a sémanticky bohatší. Vzhledem k jeho významu je u něj obvyklá negativní konotace (i když ve vybraných kontextech nelze připustit neutrální charakter, zejména když ničení čehokoli přináší ve výsledku pozitivní efekt), ovšem u slovesa devastovat je záporný příznak nesrovnatelně silnější a nese v sobě většinou význam naprosté zkázy.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus - SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

28.10.2013