LOANWORD

drastický

DEFINITION

„nevybíravý, obhroublý" (PSJČ), „bezohledný, krutý" (SSJČ, SJČ1), „násilný" (SSČ, SČSA), „hrubý" (NASCS), „tvrdý" (SCS2, SSF, TJČ)

USAGE

Výraz se užívá v různých oblastech, především v běžně mluvené řeči, za účelem zdůraznění negativní konotace obsahu sdělení také v publicistice a v beletrii, v odborném jazyce pak zejména v medicíně v přeneseném a zúženém významu (drastické léky – viz níže).

Ve slangu mládeže má pak ještě také podobu derivátů – drast („něco nepříjemného, hraničního, drastického", např. Tak patnáctset kiláků je dost, ale když si vezmeš, že to byla denně většinou jen stovka, tak to zase nebyl takovej drast.) a drasťák („kniha či film s dějem plným násilí", „drastický příběh"), viz SNČ a také níže.

OTHER MEANINGS

V oboru lékařství se zejména dříve užívalo adjektivum ve významech „silně, mohutně, prudce účinný" (PSJČ), „silně, prudce působivý" (SJČ1), „rychle a silně účinkující, velmi účinný" (NASCS), např. ve spojení drastické léky, poněkud zastarale tzv. drastica (PSJČ, SSJČ), především šlo o silná projímadla (SCS1).

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Slovo drastický pochází z řeckého adjektiva drastikós „účinný" (ČES), odvozeného od slovesa dráō „jednám", „konám", „působím" (SESJČ). Do češtiny se dostalo prostřednictvím německého tvaru drastisch, resp. francouzské podoby drastique (ČES).

Stručný etymologický slovník jazyka českého upozorňuje také na souvislost se substantivem drama.

WORD HISTORY

Adjektivum drastický je v češtině užíváno přibližně od počátku 19. století, v Jungmannově slovníku zahrnuto není, nicméně v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady od r. 1850.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Nejčastějšími ustálenými spojeními jsou v češtině atributivní syntagmata se substantivy, např. drastický škrt, drastická dieta, drastická scéna, drastické omezení.

DERIVATIVES

drastičtější, nejdrastičtější (komparativ, superlativ); drasticky (adverbium); drastičnost, drasticita (názvy vlastnosti); drastikum (přejato v tomto tvaru z latiny); drast (slang. derivát, mechanicky zkrácený), drasťák (univerbizovaný slang. derivát)

VARIANT

drastický

PRONUNCIATION

[drastický], slovníky (např. SJČ2) upozorňují na „tvrdou výslovnost" druhé slabiky, tj. [-tyc-]

GRAMMAR

adjektivum, tvrdý typ, m., n. drastického, drastickému, f. drastické

FREQUENCY

Kolem 7 (7,01) na milion slov.

COLLOCATIONS

drastick|ý

~ý boj, humor, kontrast, obraz, osud, propad, prostředek, příklad, škrt, trest, úbytek, výjev, výraz, záběr, zákrok (policie), zásah, zlom, způsob, žert ● ~á dieta, hladovka, komika, metoda, redukce, restrukturalizace, scéna, těžba ● ~é hubnutí, líčení (drásavých skutečností), omezení, opatření, propouštění, seškrtání, slovo, snížení, zdražení, zeštíhlení, zmenšení

~ý chirurgický (zákrok), ozdravný (pobyt), rozpočtový (škrt), tréninkový (plán) ● ~á léčebná (kúra, metoda), odtučňovací (kúra), redukční (dieta) ● ~é úsporné (opatření)

jakýkoliv ~ý, takový

dost ~ý, méně, neuvěřitelně, příliš, velmi

být ~ý

EXAMPLES

Fraška „Čarodějnice v Šárce", založená na praznámých motivech, vyniká více drastickými situacemi než slovním vtipem. (Jan Neruda, Divadelní referát in Čas, 1861)

Humor p. Váni je z anglického plemene.  Groteskní, drastický, barbarský, pitvorný a pepřený. Míchá a smete velké s malým … (František Xaver Šalda, Mladé zápasy, 1893)

A kdežto tyto drastické prostředky dovedly, ne-li hned získávati, aspoň upravovati a zpracovávati nejširší vrstvy, nepouštěny z rukou vážnější zbraně. (Česká politika, 1/1906)

V Anglii byl rychlý a tak slibný vzrůst motorové dopravy zabrzděn drastickým zákrokem úřadů. (Alois Lustig, Od dřevěného kola k automobilu, 1938)

K tak drastickým osudům dojdeme, uvažujeme-li o vražedném vlivu alkoholismu na jednotlivce, rodiny, obce až i celé národy. (František Loubal, Masaryk, 1948)

Neúměrně vysoká zaměstnanost na některých pracovištích má zde ještě drastičtější negativní důsledky. Rozmělňuje totiž výdělečné možnosti schopných pracovníků… (Hospodářské noviny, 20/1964)

Drastické první sexuální zážitky zošklivily Lucii sexuální akt … (Milan Kundera, Žert, 1967)

Bylo jich tolik a zvykli si žít na takové úrovni, že by každou neúrodu nesli jako drastický zásah do běhu všedních věcí. Neměli na vybranou. Buď dusík, síru, fosfor a organofosfáty … (Zdeněk Zapletal, Půlnoční běžci, 1986)

Bojím se toho, čím budeme muset všichni zaplatit to drastické potlačení dějin. To je stručný obsah dopisu doktoru Husákovi… (Eda Kriseová, Václav Havel, 1991)

… hochů, kteří by mě rychle a tiše sprovodili ze světa. A jednak, i kdyby tak drastická situace nenastala, mohl bych se dostat do řečí a získat špatnou pověst. (Pavel Frýbort, Vekslák 2, 1993)

Leželi vedle sebe a on jí vyprávěl o svých zkušenostech z cizích zemí, zamlčuje ty nejdrastičtější zážitky. Naslouchala mu trpělivě, ale bylo zřejmo, že na idylu těchto dnů se položil mrak. (Jiří Polák, Závody, 2003)

Celé odpoledne jsme si hráli a mazlili se, on to moc neuměl, byl dost drastický a vůbec ne něžný. Lísal se vší silou a svým už hotovým chrupem bolestivě kousal. (Jan Hromek, To je váš pes?, 2005)

SYNONYM

bezohledný

PRONUNCIATION

[bezohlední], příp. s rázem [bes´ohlední] (uvádí např. SSJČ)

GRAMMAR

adjektivum, tvrdý typ, m., n. bezohledného, bezohlednému, f. bezohledné

FREQUENCY

Kolem 6 (5,98) na milion slov.

DEFINITION

1. „na nikoho a na nic se neohlížející" (PSJČ), „nemající ohledů" (SSČ), „jednající bez ohledu" (SSČ), „jednající bez zřetele" (SJČ2); 2. „nešetrný, necitelný, tvrdý, drsný, krutý, hrubý, brutální" (SSJČ), „příkrý, přísný" (SJČ1–3), „necitlivý, netaktní" (SSF), „bezcitný, nelítostný, nemilosrdný" (TJČ)

OTHER MEANINGS

Poněkud zastaralé a málo užívané jsou významy „nestranící, nestranný; neúprosný", např. „bezohledné bažení po pravdě"; „věk bezohledný, spravedlivý" (Vrchlický); „prostá, bezohledná řeč dětská" (Neruda) – viz SSJČ, resp. „odvážný" (PSJČ) a „prudký, živelný", např. „bezohledná chuť k životu"; „bezohledná vášeň" (SSJČ).

TJČ uvádí ještě souvislost s významy: bezcharakterní, nečestný, neotesaný, nezdolný, sobecký a zatvrdlý.

USAGE

Výraz užívaný především v běžné řeči ve dvou významech uvedených zde jako základní.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Slovo bezohledný je odvozeno od substantiva ohled, utvořeného od slovesa ohlédnout (se). Jeho základ je všeslovanský, pravděpodobně odvozený od předpokládaného praslovanského kořene *ględ-, pocházejícího z indoevropského základu *ghlend- „zářit" (původní význam slovesa hledět byl „mít lesk v očích", který souvisí s němecným Glantz „lesk" (ze středohornoněmeckého glinzen „lesknout se", „třpytit se") a anglickým glance „rychle pohlédnout", „zatřpytit se" (SESJČ, ČES). Podle ESJČ1 a ESJČ2 sloveso hleděti bylo odvozeno od praslovanských tvarů *ględ-ěti a *ględati a ve staročeštině znamenalo „dívati se", ale také „dbáti", „patřiti ke komu", „říditi se kým" a „hledati" (ze staročeského hlédati „hleděním střežit".  V nové češtině je základ -hled- velmi nosný, jsou od něj odvozeny např. deriváty hledí, hlediště, hledisko, pohledět, zahledět se, dohlédnout, nahlédnout, ohled, ohlédnout se, pohlédnout, pohled, prohlédnout, prohlídka, průhledný, přehlédnout, přehled, přehlídka, vzhled, nevzhledný, úhledný, dohlížet, nahlížet (ČES) a další.

WORD HISTORY

Adjektivum bezohledný je v češtině užíváno přibližně od počátku 19. století, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít doklady od r. 1840, nicméně v Jungmannově slovníku zahrnuto není a v 1. vydání Slovníku jazyka českého z r. 1937 je uvedeno jako „nové, ale vžilo se a je také správně tvořeno, srov. ohled".

DERIVATIVES

bezohlednější, nejbezohlednější (komparativ, superlativ); bezohledně (adverbium); bezohlednost (název vlastnosti); *bezohledník („bezohledný člověk" – viz SJČ2 a SJČ3)

COLLOCATIONS

bezohledn|ý

~ý borůvkář, člověk, darebák, diktátor, kariérista, kšeftař, kuřák, motorista, motorkář, muž, pejskař, pirát, pytlák, řidič, sběrač, sobec, spekulant, surovec, šofér, terorista, zabiják ● ~ý cynismus, egoismus, individualismus, pragmatismus ● ~ý postup ● ~ý vtip ● ~á devastace, honba, jízda, kritika ● ~á brutalita, ctižádost, krutost, upřímnost ● ~á forma (vykořisťování) ● ~é drancování, chování, jednání, kořistění, ničení, parkování, prosazování, předjíždění, sobectví, vykořisťování, vystupování, zacházení

~ý mocenský (zásah)

~ý k dětem, občanům, ostatním, zvířatům

docela ~ý, trochu, úplně, velmi, zcela

být ~ý ● je to od něho ~é ● považovat někoho za ~ého

~ý a bezcharakterní, nevychovaný ● bezcitný a ~ý, krutý, prohnaný, tvrdý, zlý

EXAMPLES

Doba kvapí, u nás nemůže a nesmí být otálení. V otázkách takých platí bezohledné hned! (Jan Neruda: Divadelní referát in Čas, 1861)

Tankredo byl postrachem svého pluku. Byltě bezcitný a bezohledný. Malé zanedbání, přestoupení vojenského pravidla surově trestal … (Alois Jirásek, Z bouřlivých dob, 1879)

(Vojáci při popravě provinilých druhů) Všichni jsme podlehli hroznému účinku bezohledného trestu… (František Xaver Svoboda, Rozklad, 1892)

A pokud čtenář vidí kolem sebe praktický život, jenž není jen čilý a úspěšný, nýbrž i umdlený, drtivý a bezohledný k dobru a prospěchu světa, pochopí, proč mluvím o pragmatismu jako o příkladu. (Karel Čapek, Pragmatismus, 1917)

Marno bylo dovolávat se discipliny národní, marno bylo označit porušovatele kázně a obrazoborce za škůdce věci národa. Marno bylo inscenovat bezohlednou štvanici v denním tisku. (Viktor Dyk, O národní stát, 1932)

Kázal soucit a milosrdenství a při tom byl hrdý, lakotný a bezohledný. (Jaroslav Vrchlický in PSJČ)

Přetížené mraky se svalily na zem v kruté a bezohledné průtrži. (Olga Scheinpflugová, Český román, 1946)

… i když sem nepatřím, musím tu být, v tomto úděsném městě nepatřičnosti, v městě, které svázalo do bezohledných objetí vše, co je si cizí. (Milan Kundera, Žert, 1967)

Dutinka hluboce spala, budit ji by bylo bezohledné, Zdena vešla do koupelny, studenou sprchou zahnala malátnost, a než se Dutinka probudila… (Jiří Švejda, Havárie, 1975)

Vyšetřovateli na Bezpečnosti jste řekl, že zemřelá Dvořáková byla zlá a bezohledná na svého manžela, který se k ní choval nesnesitelně. (Zdena Frýbová, Falešní hráči, 1982)

… byl vskutku krásný jako bůh, avšak podle toho, jak s tebou jednal, se domnívám, že je právě tak bezohledný, svévolný a krutý jako je krásný. Snad je to rouhání … (Jaromíra Sekotová, Ovidiova poslední láska, 1993)

Bruno ze Schauenburku je bezohledný muž a tady na Moravě mu většina urozených rodů nemůže přijít na jméno. (Vlastimil Vondruška, Olomoucký bestiář, 2006)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Mezi ustálenými a frekventovanými víceslovnými pojmenováními jednoznačně dominují atributivní syntagmata, např. bezohledný řidič, bezohledné předjíždění apod.

SYNONYM

hrubý

PRONUNCIATION

[hrubí]

GRAMMAR

adjektivum, tvrdý typ, m., n. hrubého, hrubému, f. hrubé

FREQUENCY

Kolem 83 (83,37) na milion slov.

DEFINITION

„drsný v řeči nebo činu, nezdvořilý, neslušný, sprostý" (PSJČ), „surový, obhroublý (v řeči, v jednání)" (SSJČ, SSČ), „drsný – a odtud přenesený drsný, obhroublý" (SJČ1), „neotesaný" (SSF, SČSA)

OTHER MEANINGS

Slovo hrubý je v češtině výrazně polysémantické, nejčastěji bývají kromě výše uvedeného zmiňovány zejména tři následující významy:

1. „mající povrch na dotek nerovný, obsahující větší kousky; tlustý, drsný, nehlazený, škrablavý, hrbolatý (opak: hladký, jemný), např. hrubá sůl, hrubá mouka, hrubé plátno, hrubé ruce, hrubý plech (silnější než 5 mm), hrubá tříska, hrubý pilník, hrubé struhadlo (na strouhání na větší kousky), hrubá podlaha (z neohoblovaných prken), hrubé sklo (lité sklo stavební drsného povrchu málo průhledné, surové sklo), hrubá omítka (neuhlazená, drsná, ostrá), hrubé zdivo (neomítnuté, režné), hrubý odlitek (neopracovaný); přen. hrubý hlas, hrubé práce (těžké)" (PSJČ, SSJČ);

2. „povšechný, celkový, přibližný, např. hrubý příjem, hrubá hodnota, hrubá mzda, hrubý výnos (beze srážek, opakem je čistý), hrubá váha (i s obalem, brutto), hrubá prémie (opak: čistá), hrubé obrábění (předběžné a přibližné opracování výrobku, opak: jemné), v hrubých rysech, hrubý odhad (povšechně, celkově, bez podrobností), hrubá rozvaha (zkouška správnosti účtovaných úhrnů za účetní období, bilance), hrubá výhřevnost (přibližně určená), hrubý spád (výškový rozdíl hladin na počátku a na konci určitého úseku, celkový spád, opak: užitečný spád), hrubý odlitek (neopracovaný), hrubá kultura (obsahující směs mikroorganismů, opak: čistá), hrubá váha (i s obalem, brutto, opak: čistá)" (PSJČ, SSJČ, SSČ), „neúplný, nedokončený" (SČSA);

3. „velký, značný" (SSČ), „veliký, vysoký, tlustý" (SJČ1), „zjevný, závažný" (SČSA), např. hrubá chyba (pravopisná, mluvnická), hrubá nedbalost, hrubé provinění, hrubý poklesek, hrubé porušení kázně, hrubá mše (velká, slavná – ZS3), zast. hrubá střelba (z děl); hrubé dělo (střední ráže); Hrubá Skála (obec a zámek v Čechách), Hrubý Jeseník (SSJČ).

V současném slangu mládeže má slovo hrubý ještě charakter obecně pozitivně hodnotícího výrazu, tj. „dobrý, skvělý" (SNČ).

TJČ uvádí dále souvislost s významy: čirý, mohutný, necitelný, neelegantní, nekultivovaný, nenaplněný, nevybíravý, pevný, příkrý, přirozený.

USAGE

Výraz užívaný jak v běžné řeči, tak v jednotlivých oborech, jichž se týkají výše uvedená slovní spojení, považovaná často za odborné názvy

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Slovo hrubý je všeslovanské, je odvozeno od předpokládaného praslovanského kořene *grǫbъ (s původním významem „velký", odtud expr. hrubián podle něm. Grobian, z čehož i obecně krobián, viz SESJČ), jež se vyvozuje z indoevropského *ghreu-bh- od *gher- „silně třít, rozdírat", původně tedy také „rozedřený, zdrsnělý" (srov. také slovo hrouda, viz ČES). Podle ESJČ1 se jedná o stejný  indoevropský základ jako u slova hrb, přenesený význam pozdějšího adjektiva hrubý souvisí asi s něm. grob.

WORD HISTORY

Adjektivum hrubý je velmi staré, v češtině je užíváno od počátků jejího vývoje. Ve sledovaném významu se objevuje od konce 18. století, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady od r. 1850, je zahrnuto i v Jungmannově slovníku (zde např. hrubý rozum člověka sprostého, hrubý člověk – hrubián, hrubé mravy, žerty, slova, hrubý vtip, hrubý sedlák, hrubých řečí, obyčejů člověk).

DERIVATIVES

hrubší / hrubější, nejhrubší / nejhrubější (komparativ, superlativ); hrubě (adverbium); nahrubo, zhruba (adverbia, juxtapozita vzniklá ustrnutím předložkových tvarů); hrubost, hrubství (názvy vlastnosti); hrubec, hrubián (názvy nositelů vlastnosti); zhrubět, zhrubnout (slovesa s významem „stát se hrubým"); v jiných významech: hrubka (univerbizát, „hrubá chyba"); kompozita se specifikovaným významem hrubozrnný (motivující syntagma: „hrubé zrno"), hrubosrstý („hrubá srst"), hruboskalský („Hrubá Skála") apod.

COLLOCATIONS

hrub|ý

~ý člověk, sedlák ● ~ý humor, naturalismus, smích, vtip, zákrok, žert ● ~é mravy ● ~á anekdota, nadávka, poznámka, řeč, urážka ● ~é gesto, chování, násilí, slovo, znásilnění

~é domácí (násilí), h. fyzické (napadení)

velice ~ý, nestoudně

být ~ý

~ý a vulgární

na ~ý pytel (řidč. kabát) ~á záplata (= hrubost za hrubost)

EXAMPLES

Není to poprvé, co jste byl tak nestoudně hrubý k strážníkovi – svůj trest si musíte odbýt! (Jan Neruda, Studie krátké, 1876)

Žert drsný a hrubá anekdota jako v krčmách lektaly důstojníky k bouřlivému smíchu. (Alois Jirásek, Z bouřlivých dob, 1879)

… náhlé přechody z ideálných výší k hrubému naturalismu, sloky z tragického pathosu v burleskní reje urážely obecenstvo … (Jaroslav Vrchlický, Profily, 1883)

… prudce proti němu potřásal hlavou. Kdyby se to chování přeložilo slovy, byly by to hrubé nadávky. A s těmito lidmi chtěl K. přátelsky hovořit o své vlastní věci! (Franz Kafka, Proces, 1925)

Do školy se již nevrátil a pak ředitel nám následujícího dne oznámil, že je pro hrubé chování vyloučen. (Karel Václav Rais, Ze vzpomínek, 1927)

… a tím je řečeno vše: tím je vyslovena láska, souhlas, skutečnost a veškeré ano. Hrubé a necudné by bylo tlachat o citech a vděčnosti. Jaképak řeči? (Karel Čapek, Povětroň, 1934)

To my, bez dlouhého rokování, vezmouce nohy na ramena, jeden přes druhého padajíce, v outěku blaho hledáme, s tím přesvědčením, že tak hrubého blázna jsme nespatřili nikdy. (Karel Jaromír Erben, Próza a divadlo, 1939)

… každý dnešek je lepší než včerejšek prostě proto, že dnešek je o den dál než včerejšek; to je omyl ještě hrubší, ale skýtá člověku za všech okolností pocit příjemného optimismu. (Vladimír Neff, Veselá vdova, 1961)

… jsou jí protivní Rusové, neohrabaní, nevychovaní, hrubí a neomalení. Fyzické zdraví řinčí kolem ní, vychloubá se svými svaly… (Jiří Weil, Dřevěná lžíce, 1992)

Kondrová podala na svého muže žalobu o rozvod pro zanedbávání manželských povinností a pro hrubé ublížení na těle. Kondrovi mají dvě odrostlejší děti a manželství bylo vždycky celkem … (Josef jedlička, Kde život náš je v půli se svou poutí, 1994)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Ve sledovaném významu jsou ustálenými spojeními např. syntagmata hrubé chování nebo hrubé násilí, s mnoha se setkáme také u významů jiných, např. hrubá chyba, hrubá mouka, hrubá mzda apod.

SYNONYM

krutý

PRONUNCIATION

[krutí]

GRAMMAR

adjektivum, tvrdý typ, m., n. krutého, krutému, f. kruté

FREQUENCY

Kolem 26 (26,21) na milion slov.

DEFINITION

„ukrutný, surový, nemilosrdný" (PSJČ), „nelítostný" (SSJČ), „neúprosný, tvrdý" (SSČ), „zlý" (SSF), „brutální" (SČSA), „bezcitný" (SESJČ)

OTHER MEANINGS

Adjektivum krutý souvisí původně se slovesem s kroutit(i), tedy původně kroucený (SJČ1), odtud také v nářečích „zkroucený, křivý" (SSJČ), „kroucením ztvrdlý" (ČES), tedy i „těžko štípatelný", „tuhý" (SESJČ), „pevně stočený, houževnatý" (ESJČ1), např. kruté dřevo (SSJČ). Odtud pak vznikly přenesené významy „nepovolný" (např. krutá zima – „nepovolující, dlouhá a silná, tuhá") a dále „surový", „bezcitný" atd. (viz výše), ale také „těžký" (SJČ1), „veliký", „náramný" (krutá žízeň, krutá rána – viz PSJČ), „silný" (krutý hlad, krutá nutnost, krutá pošetilost – viz SSJČ, krutá nenávist – SČSA), „tvrdý, namáhavý, nesnadný, obtížný" (krutý zápas, krutý mráz), příp. „přísný" (ESJČ2).

TJČ uvádí dále souvislost s významy: hrozný, nactiutrhačný, násilný, nelidský, obhroublý, škodolibý, zatvrdlý, značný a zvrhlý.

V současném slangu mládeže má slovo krutý ještě charakter nespecifického, obvykle však obdivného hodnocení, podobně jako adjektiva „drsný", „hustý" (i když ve srovnání s nimi je méně frekventované), např. Tak tohle byla krutá pařba. Suchoš byl krutej, já se skoro pochcal smíchy. (SNČ)

USAGE

Výraz užívaný především v běžné řeči, má obvykle poměrně silný expresivní charakter.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Základ adjektiva krutý je všeslovanský, pochází z předpokládaného praslovanského tvaru *krǫtъ, resp. slovesa krǫtiti „kroutit" (ČES), původně tedy znamenal „zkroucený" (viz výše). Jak uvádí ESJČ2, příbuzný je také pravděpodobný germánský tvar *stronk-os (např. ve staré angličtině mělo adjektivum strang význam „silný, mocný, přísný, tvrdý").

WORD HISTORY

Výraz je velmi starý, v češtině je užíván od počátků jejího vývoje. Ve sledovaném významu se objevuje od počátku 17. století, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady od r. 1812, je zahrnut i v Jungmannově slovníku (zde s ekvivalentem „zavilý" a příklady krutý vzal konec, kruté bolesti, kruté pokání, půtka krutá, zloba krutá, krutý bůh, krutý v bojích, člověk krutý „přísný", „opravdový").

DERIVATIVES

krutější, nejkrutější, resp. zast. krutší, nejkrutší – viz PSJČ (komparativ, superlativ); krutě (adverbium); krutost (název vlastnosti); se specifikací významů např. kompozita krutovláda, krutovládce

COLLOCATIONS

krut|ý

~ý člověk, padouch, tyran, velitel, vládce, vrah ● ~ý boj, ortel, osud, trest, úsměv, útlak, výprask, výslech, výsměch ● ~á vražedkyně ● ~á deziluze, ironie, kletba, lekce, podmínka, pomsta, realita, represálie, zpráva, zášť ● ~é lynčování, mučení, probuzení, procitnutí, vystřízlivění, zacházení ● ~á muka

nějaký ~ý, nelítostný

hodně ~ý, hrozně, přehnaně, příliš, trochu, zbytečně

být ~ý

~ý a bezohledný, chladný, nelítostný

EXAMPLES

Bolemír: Ó, toť hrozné, kruté prohlédnutí! Lidé máchají zdraní smrtící, luk napíná člověk na člověka. (Jan Erazim Vocel, Harfa, 1825)

(Básník líčí vášnivou lásku italské dívky)

To není jiskra milosti

a lásky tiché loubí,

to zšílenělý vášně stesk

a zřídlo kruté zhouby. (Adolf Hejduk, Básně, 1865)

Vůbec pravda má jaksi špatnou pověst v životě. Říká se „luzný klam" a „krutá pravda"; nikdy se neříká „tvrdý klam" a „luzná pravda". Snad je to zdůvodněno mnohými špatnými zkušenostmi. (Karel Čapek, Kritika slov, 1920)

… stylizuje (Hlaváček) do věžných tónů i svou dravou bolest i své kruté pochybnosti o smyslu života. (Fedor Soldan, Karel Hlaváček, typ české dekadence, 1930)

Oznamoval zdaleka s krutou dětskou zřetelností: „Cilko! Kluci řekli, že se s tátou a mámou srazily vlaky. …" (Marie Pujmanová, Předtucha, 1953)

Úpěli jako duše naráz vysvobozené z pekel, pro něž náhlá nepřítomnost utrpení je stejně krutá jako utrpení samo, a radost, která přichází, rve jim útroby stejně jako předchozí muka. (Jan Trefulka, Svedený a opuštěný, 1995)

Byl zavražděn, ale zatím nevíme, kdo mu to udělal. Byl to ale krutý vrah, navíc mu rozbil obličej a hodil ho do stoky. (Jiří Svejkovský, Mrtvý ze Zlaté stoky, 2005)

Pokusil jsem se pohnout paží a ramenem mi projela krutá bolest. To bude vyhozený kloub. (Eva Kačírková, Dívka v zrcadle, 2006)

Díky hrbaté postavě si v životě vytrpěl své, protože nic neumí být krutější než lidská hloupost a předsudky. (Vlastimil Vondruška, Olomoucký bestiář, 2006)

Snažil se aspoň na chvíli odpoutat jejich mysl od kruté skutečnosti, že se nacházejí v údolí smrti a že je tady nic dobrého nečeká. (Iva Hlaváčková, Diamantová cesta, 2007)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Ve sledovaném významu jsou ustálenými spojeními např. syntagma krutý trest nebo koordinativa krutý a nelítostný, častěji se s nimi ale setkáváme u významů jiných, např. krutá daň, krutá bolest apod.

GENERAL DISCUSSION

Všechna adjektiva, tj. jak drastický, odvozené z přejatého základu, tak domácí ekvivalenty bezohledný, hrubý a krutý mají ve sledovaném významu obvykle různě silnou negativní konotaci. Výraz krutý ji má často skutečně velmi výraznou, a to i ve významech dalších, nap. ve srovnání syntagmat tuhá zima a krutá zima je první spojení spíše „obecným meteorologickým konstatováním", zatímco druhé implicitně naznačuje „poškozující, příp. smrtící důsledky".

Adjektivum hrubý má negativní konotaci především jako synonymum ostatních zkoumaných výrazů; ve svých dalších významech uvedených zde pod body 1 a 2 je neutrální (hrubá omítka, hrubý odlitek); ve významu uvedeném pod bodem 3 je neutrální např. u zmíněných toponym, ovšem např. hrubá chyba nebo hrubá nedbalost implikují negativní hodnocení, trest apod.

Lexém bezohledný se jeví zřejmě jako nejméně výrazně konotovaný, v určitých kontextech může mít dokonce slabě eufemizující funkci, srov. např. bezohledný diktátor – krutý diktátor, pokud jsou syntagmata užita ve stejném významu, resp. kontextu.

Jako nepochybně nejsilnější se jeví adjektivum drastický, naznačující vždy devastující účinky, krutost, škodlivost apod. Je to dáno jak kontexty a spojeními, v nichž se vyskytuje, tak i hláskovou skladbou (kombinací dvou konsonantických skupin v základu slova).

Z hlediska frekvence jsou adjektiva drastický a bezohledný srovnatelná, což je dáno především jejich užíváním téměř výlučně ve sledovaném smyslu (druhý význam slova drastický vázaný na oblast léků už je dnes poměrně řídký). U adjektiv hrubý a krutý nelze v rámci korpusového zkoumání a srovnávání oddělit jejich významy další, v mnoha typech kontextů dokonce frekventovanější než zde zkoumaný.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus - SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SNČ: Slovník nespisovné češtiny. J. Hugo, M. Fidlerová, K. Adámková, Z. Juránková (eds.). Praha: Maxdorf, 2009.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

ZS3: Novotný, M. Zákulisí slov do třetice. Praha: Motto, 2006.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

3.02.2014