LOANWORD

kuriózní

DEFINITION

„zvláštní" (PSJČ, SSJČ, NASCS, SCS2, SSČ, SJČ1–3, SČS, SSF, SČSA), „neobvyklý" (PSJČ, SSJČ, NASCS, SCS2, SSČ, SČS, SSF, SČSA), „neobyčejný" (PSJČ, SSJČ, NASCS, SCS2, SČS, SSF), „podivuhodný" (SSJČ, NASCS, SCS2, SČS), „podivný" (SJČ1–3, SČS, SSF, SČSA, TJČ), „nebývalý" (SJČ1–3), „nezvyklý" (TJČ), „jedinečný" (TJČ)

USAGE

Výraz se užívá v různých typech textů, spíše však formálnějšího charakteru, častý je v publicistice, v běžné řeči naopak ojedinělý, vždy je však silně příznakový.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Adjektivum kuriózní bylo přejato do češtiny prostřednictvím němčiny, z níž přišlo adjektivum kurios, pocházející z latinského cūriōsus „pečlivý, zvědavý" (SESJČ), „horlivý" (ČES), odvozené od cūra „péče". Podle Českého etymologického slovníku směřoval vývoj významu cestou „horlivý → zvědavý → zvědavost vzbuzující → neobvyklý".

WORD HISTORY

Adjektivum kuriózní je v češtině užíváno přibližně od poloviny 19. století, v Jungmannově slovníku zahrnuto není, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1893.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Ustálená spojení s adjektivem kuriózní se v češtině nevyskytují, všechna syntagmata uvedená jako příklady kolokací jsou kontextově motivovaná.

DERIVATIVES

kuriózně (adverbium); kurióznost (substantivum, název vlastnosti); kurióznější, nejkurióznější (komparativ, superlativ); v češtině je užíváno také převzaté příbuzné substantivum kuriozita

VARIANT

kuriózní; ve starších textech lze najít dnes již zastaralou variantu kuriosní (uvádí ji jako dubletu ještě PSJČ, SSJČ a SJČ1–3)

PRONUNCIATION

[kurijózňí]

GRAMMAR

adjektivum, měkký typ, m., n. kuriózního, kurióznímu, f. kuriózní

FREQUENCY

Kolem 13 (12,69) na milion slov.

COLLOCATIONS

kuriózn|í

~í bicykl, exponát, předmět, úlovek, vynález, výpěstek ● ~í delikt, gól, jev, nádech, nález, názor, přehmat, případ, úkaz, výjezd, zásah, zjev ● ~í postava ● ~í skrýš, věc ● ~í bouračka, branka, dohra, historka, honička, krádež, lapálie, loupež, myšlenka, nehoda, parodie, perlička, pointa, předehra, příhoda, sázka, situace, srážka, trefa, výmluva, záliba, zápletka ● ~í plavidlo, vozítko ● ~í rozuzlení, zdůvodnění

~í cukrářský výrobek, záchranářský čin

dost ~í, velice, velmi, vskutku

být ~í ● připadat někomu ~í, zdát se

~í a bizarní ● absurdní a ~í, ojedinělý, zvláštní

EXAMPLES

Věrně pak nebylo možno vždy souhlasit s názory, ba často s kuriosními vrtochy Schauerovými. (Jan Herben, Deset let proti proudu, 1898)

… obraz ten znázorňuje kuriosní nějakou scénu v uzavřené místnosti: buď v nějaké dílně nebo kuchyni nebo laboratoři. (Jakub Arbes, Romaneta II – Vymírající hřbitov, 1900)

… ale jsem vůči vám nyní jen člověkem, který žádá přístřeší a nemá dosti smyslu pro kuriosní výroky … (Božena Benešová, Člověk, 1919)

Mimo romantickou patinu stavební starožitnosti, mimo kuriosní točitá schodiště není na zámku nic pozoruhodného … (Jaromír John, Moudrý Engelbert, 1940)

Barokně kuriosní byla myšlenka oslavit smrt Vykupitele lidstva kenotafem sestaveným ze smrtonosných zbraní všeho druhu. (Eduard Bass, Křižovatka u Prašné brány, 1947)

Úplný a přesný komentář zvyšuje obecnou hodnotu snímku, takže z kuriózní momentky může udělat dokument vědeckého významu … (Věda a život, 9/1975)

Třetí jeho otázka byla velice kuriózní, ptal se nás na něco, co bych byl vůbec nečekal, ba na co jsem teď už sám zapomněl. (Ladislav Fuks, Obraz Martina Blaskowitze, 1980)

Jedeme dál a další zastávka v málo obydlené pustině nám jen potvrzuje kuriózní výjimečnost státu Neloze. (Petr Bárta, Tatra kolem světa, 1993)

… podle jeho vyprávění sepsali skvostné knihy jedinečného humoru, kořeněného Welzlovým kuriózním výrazivem. (Ivan Jelínek, Jablko se kouše, 1994)

Dostal jsem ten svazek velkého formátu od strejčka – dosti kuriózní kniha, protože byla psána krasopisným psacím písmem a ilustrována rýsovanými nákresy. (Jan Jílek, Stýskání mé je vývěr vod, 1999)

Naše rota měla bránit vlakové nádraží. Vzpomínám si na takovou kuriózní příhodu, která se stala, když jsme odcházeli do obranných pozic. (František Emmert, Češi ve wehrmachtu: zamlčované osudy, 2005)

SYNONYM

zvláštní

PRONUNCIATION

[zvlášťňí], [zvláštňí]

GRAMMAR

adjektivum, měkký typ, m., n. zvláštního, zvláštnímu, f. zvláštní

FREQUENCY

Kolem 133 (132,76) na milion slov.

DEFINITION

„odlišný od obyčejného" (PSJČ), „neshodující se s ustáleným způsobem" (PSJČ), „jiný než ostatní" (SSJČ, SSČ), „vymykající se běžnosti, obvyklosti, průměru" (SSČ), „lišící se od ostatních" (SJČ1–3), „jiný než obvykle, obyčejně" (SSJČ), „neobvyklý" (SSJČ, SSF, SČS), „podivný" (PSJČ, SSJČ, SJČ1–3, SSČ, SČSA, SSF, SČS, TJČ), „výjimečný" (PSJČ, SSJČ, SSF, SČS), „nápadný" (PSJČ, TJČ), „příznačný" (PSJČ), „mimořádný" (SSJČ, SSČ, SSF, SČS), „jedinečný" (SSJČ, SČS, TJČ), „ojedinělý" (SSJČ, SSF, SČS), „neobyčejný" (SSJČ, SJČ1–3, SČSA, SSF, SČS), „nezvyklý" (SČSA, TJČ), „divný" (SSJČ, SSČ, SSF, SČS), „podivuhodný" (SSJČ), „nevídaný" (SSČ, SSF), „kuriózní" (SČSA, SSF), „nebývalý" (SSF, SČS), „řídký" (SSF), „obzvláštní" (SSF), „prazvláštní" (SSF), „bizarní" (SSF), „nevšední" (SČS), „pozoruhodný" (SČS), „nezaměnitelný" (TJČ), „odchylný" (TJČ), „cizí" (TJČ), „strašidelný" (TJČ), „výstřední" (TJČ)

OTHER MEANINGS

1. „neobyčejně, mimořádně, nevšedně veliký" (PSJČ, SJČ1–3, SSČ, SČSA);

2. „týkající se určité věci", „příznačný pro určitou věc", „speciální" (PSJČ, SSČ, SČSA), „mající osobitý charakter", „zaměřený, určený jen k určité věci, k určitému cíli" (SSJČ, SSČ), „specifický" (SSJČ, SSČ, SČSA, SSF, SČS), „oddělený, mimořádný" (SJČ1–3), „osobitý" (SSF, SČS), „originální" (SSF, SČS, TJČ), „individuální" (TJČ) – např. zvláštní emisar, zvláštní pověřenec, zvláštní tarif, zvláštní úkol, zvláštní vyslanec, zvláštní zmocněnec, zvláštní zpravodaj, zvláštní zřetel;

3. „oddělený" (PSJČ, SSČ, SČSA, SSF), „samostatný" (PSJČ, SSČ, SČSA, SČS), „separátní" (SČSA, SSF, SČS), „občasný" (TJČ), „vzácný" (TJČ);

4. mat. „zvláštní číslo" – vyjadřováno číslicemi, na rozdíl od čísla obecného (PSJČ); 

5. škol. „zvláštní škola" – dřívější označení, dnes „speciální škola" (PSJČ);

6. dopr. „zvláštní vlak – vypravený pro mimořádnou speciální potřebu, která nebyla v jízdním řádu očekávána a předpokládána" (PSJČ). 

USAGE

Výraz zvláštní není kontextově ani stylisticky omezen, jeho využití je univerzální, stylově neutrální a vyskytuje se prakticky ve všech typech textů.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Adjektivum zvláštní souvisí původně s tvarem adjektiva vlastní, odvozeného od substantiva vlast a slovesa vládnouti, odvozeného od předpokládaného praslovanského základu *vold, které souvisí s latinským valere „být silný" a s německým walten „mít moc"; adjektivum vlastní mělo původní význam „co je podřízeno vládě, majetnictví" (SESJČ). Tvar zvláštní pak vznikl z předložkového spojení jьz volšča (ČES).

WORD HISTORY

Adjektivum je velmi staré, v češtině je užíváno od počátků jejího vývoje. V dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady užití od r. 1777, v Jungmannově slovníku uvedeno není.

DERIVATIVES

zvláštně (adverbium); zvláštnost (substantivum, název vlastnosti); zvláštnější, nejzvláštnější (komparativ, superlativ), prazvláštní (intenzifikující tvar)

COLLOCATIONS

zvláštn|í

~í člověk, patron ● ~í druh, příplatek, strom, typ ● ~í důvod, lesk, pach, pocit (mít ~í pocit), ráz, úsměv, zájem, zážitek, způsob ● ~í fondy ● ~í atmosféra, náhoda, obliba, péče, příchuť, příležitost, situace ● ~í sorta, věc (přihodila / stala se ~í věc), varianta ● ~í okolnost (za ~ích okolností) ● ~í mikroklima, napětí, nasazení (útvar ~ího nasazení), znamení

nějaký ~í, žádný

něco ~ího, nic

dost ~í, velice

být ~í, zdát se

EXAMPLES

Hrabě Řezenský byl zvláštní člověk, i nebylo divu, že si získal pověst podivína … (Božena Němcová, Pohorská vesnice, 1856)

Chodba byla tmavá, podlouhlá, a byl v ní zvláštní puch jako po plesnivině. (Josef Merhaut, Povídky, 1890)

Panu císařskému radovi, když se tenkrát octnul na dvoře, přihodila se zvláštní věc. (Karel Čapek, Turbína, 1916)

… pln závisti a zločinnosti používá (Nero) této své neomezené moci k zničení každého, kdo je zvláštnější než on sám. (Týdeník rozhlas, 1942)

Matka mě chtěla přesvědčit o jsoucnosti Boha zvláštním důkazem. (František Halas, Kemka, 1950)

A tu uviděli něco zvláštního. Po bílé louce kolem chalupy pobíhali velmi bílí, tmavě flekatí psi a sníh se snášel … (Eda Kriseová, Terezka a Majda na horách, 1988)

Podívejte se, Kláro, já si o naší práci nedělám žádné zvláštní iluze, ale až takhle černobíle, jak to podáváte vy, to opravdu není… (Michal Viewegh, Případ nevěrné Kláry, 2003)

Byla překvapená, že si Franta potrpí dost na čistotu a zvláštní pojetí pořádku. Že má jít o pořádek, pochopila brzy … (Zdeněk Kárník, Bílá ruka a poklad hradu Handštejna, 2004)

… dejte mi také předem vědět, jestli k tomu nebude zapotřebí zvláštní jednotka. Nerad bych, aby se tam do nás někdo strefoval pistolí. (Jiří Švejkovský, Mrtvý ze Zlaté stoky, 2005)

Po dlouhá léta bylo mým největším přáním vypověděti zvláštní tajemství. Tajemství o daru, jejž s bratrem v neskutečné vděčnosti a úctě uchováváme. (Markéta Prášková, Klobouky z Agarveny. Rodinné tajemství, 2007)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Ustálenými formulacemi jsou přívlastková spojení se substantivy uvedená v bodě 2 mezi „jinými významy". Ve sledovaném významu jsou to např. spojení mít zvláštní pocit, stala se zvláštní věc, předložkové spojení za zvláštních okolností a také spojení s pronominy typu nějaký zvláštní a dále něco zvláštního a nic zvláštního.

SYNONYM

neobvyklý

PRONUNCIATION

[neobviklí], [ne´obviklí]

GRAMMAR

adjektivum, tvrdý typ, m., n. neobvyklého, neobvyklému, f. neobvyklé

FREQUENCY

Kolem 9 (9,39) na milion slov.

DEFINITION

„neshodující se s ustáleným způsobem" (PSJČ), „jiný než obvyklý" (SSJČ), „jiný než běžný" (SSJČ), „odchylující se od obvyklého průměru, stavu, úrovně ap." (SSJČ), „čemu nejsme zvyklí" (SJČ1–3), „něčím překvapující" (SJČ1–3), „nezvyklý" (SSJČ, SSČ, SČS, TJČ), „neobyčejný" (SSJČ, SSČ, SSF, SČS), „mimořádný" (SSJČ, SČSA, SČS), „zvláštní" (SSJČ, SSČ, SČSA, SSF, SČS, TJČ), „divný" (SSJČ, SSF), „nevšední" (SSJČ, SČS), „neběžný" (SSJČ), „podivný" (SČSA, SSF, SČS, TJČ), „nevídaný" (SČSA, SSF, SČS), „neslýchaný" (SSF, SČS), „kuriózní" (SSF, SČS), „bizarní" (SSF, SČS), „exotický" (SSF, SČS), „nápadný" (SČS)

OTHER MEANINGS

1. „nenormální" (SSČ, SSF, SČS);

2. „velký" (SSČ);

3. „řídký (SSF, SČS, TJČ), „vzácný" (SSF, SČS), „občasný" (TJČ), „pořídký" (TJČ);

4. „nový" (TJČ)

USAGE

Výraz neobvyklý není kontextově ani stylisticky omezen, jeho využití je univerzální, stylově neutrální a vyskytuje se prakticky ve všech typech textů.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Adjektivum neobvyklý je odvozeno negativním prefixem ne- od tvaru adjektiva obvyklý, které je tvořeno z předpony ob-, jež souvisí s řeckým amfi- (viz např. amfiteátr), resp. latinským ambi- (viz např. ambice, ambit), a základu vyk- (SESJČ), jež je kořenem slovesa vykat (ČES).

WORD HISTORY

Adjektivum je v češtině užíváno přibližně od 16. století. V dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady užití od r. 1828, v Jungmannově slovníku uvedeno není.

DERIVATIVES

neobvykle (adverbium); neobvyklost (substantivum, název vlastnosti); neobvyklejší, nejneobvyklejší (komparativ, superlativ)

COLLOCATIONS

neobvykl|ý

~ý živočich ● ~ý artikl, dárek, kontraband, lup, obrazec, podání, předmět, půdorys, suvenýr, tvar, úhel, úlovek, zvuk ● ~ý čas, design, experiment, formát, jev, koníček, mráz, nález, nápad, pohled, pohyb, postup, prožitek, přehmat, příznak, ruch, slovosled, úkaz, výjev, vzhled, zážitek, zjev, způsob ● ~á disciplína, tónina ● ~á destinace, interpretace, kombinace, podívaná, prohlídka, proporce, prosba, sázka, situace, záliba ● ~é pivo, plavidlo ● ~é jméno, podnebí, pojmenování, přání, spojení, štěstí, zbarvení

~ý astronomický jev / úkaz, čtenářský příběh, harmonický postup, květinový betlém, milostný příběh / trojúhelník, nebeský úkaz / jev, rytmický postup, vandalský čin ● ~é sexuální praktiky, stylizační možnosti ● ~é nástrojové obsazení, pohybové vystoupení

jakýsi ~ý, nějaký

dost ~ý, natolik, poněkud, tak, trochu, velice, velmi

být ~ý ● připadat někomu ~ý ● jevit se ~ý, zdát se

EXAMPLES

Anežka se chopila ruky služky jedné, jejížto celá postava a každé hnutí těla svědčily, že zastávati povinnosti služky pro ni neobvyklou věcí jest. (Prokop Chocholoušek, Dvě královny, 1855)

(Lidmila k Drahomíře:)
Té vážné chvíle jménem, dcero má,
tě žádám, propusť aspoň na chvíli
svých přátel neobvyklý tento sbor,
chci mluvit sama s tebou, bez svědků.
(Jaroslav Vrchlický, Drahomíra, 1883)

Celba se konečně rozkýval a vyšel ven se podívat, kdo si na ně vzpomněl v tu neobvyklou dobu (v noci). (Alois Jirásek, Maryla, 1887)

Dědina plna byla ryčného jakéhosi šumotu a chvění, každý dům ožil, hlučel zmatkem neobvyklých zvuků a radostí. (Alois Mrštík, Rok na vsi, 1903)

Hráči na rouletě přímo počítají s paradoxií náhod, s opakováním vzácných případů. Zkrátka ani neobvyklé případy nevylučují fatální stejnost a opakování. (Karel Čapek, Boží muka, 1917)

… račte tušit, že je tento večer spojen i s řadou zábav, při hostinách neobvyklých. Dovolte mi tedy na úvod a k dobré chuti ohlásit jednu kouzelnickou produkci. (Ladislav Fuks, Vévodkyně a kuchařka, 1983)

ZOO Lesná je nepřekvapila ničím neobvyklým. Chodívali tam spolu často. Dřív i teď. Kvetly stromy a nové jaro obohatilo zoologickou zahradu … (Zdeněk Zapletal, Půlnoční běžci, 1986)

Zírala jsem na knoflíček u kapsy košile. Byl to pohled pro mě naprosto neobvyklý a zcela mě vyvedl z míry. Ne že bychom na venkově neznali knoflíky. (Alena Jakoubková, Mluv, mluv, poslouchám tě, 1999)

Zastavila jsem se. Tady byl přece dříve pomník. Trochu neobvyklý pomník, neboť nebyl vztyčen k poctě nějaké korunované hlavy, svatého, vojevůdce … (Lenka Reinerová, Bez adresy, 2001)

… román „Kočičí noci" se nedá přirovnat k ničemu z toho, co dosud vyšlo. Nepřekvapí ani tak neobvyklým prostředím, jako především rafinovaným a přitom okouzlujícím způsobem vyprávění. (Ikarie, 9/2009)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Častá jsou přívlastková spojení s abstraktními substantivy typu neobvyklý jev, neobvyklý úkaz apod., ale ustálení spojení v pravém slova smyslu se v češtině nevyskytují. 

SYNONYM

podivný

PRONUNCIATION

[poďivný]

GRAMMAR

adjektivum, tvrdý typ, m., n. podivného, podivnému, f. podivné

FREQUENCY

Kolem 33 (32,91) na milion slov.

DEFINITION

„budící podiv" (PSJČ, SSJČ, SJČ1–3), „budící úžas" (SSJČ), „divný" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SČS), „podivuhodný" (SSJČ), „neobvyklý" (SSJČ, SČSA, SSF, SČS), „nezvyklý" (TJČ), „neobyčejný" (SSJČ, SSF), „zvláštní" (PSJČ, SČSA, SSF, SČS), „překvapivý" (SSJČ), „kuriózní" (SSJČ, SČSA, SSF, SČS), „bizarní" (SSJČ, SČSA, SSF), „podivínský" (PSJČ, SSF, SČS), „strašidelný" (TJČ), „nevídaný" (SSF), „neslýchaný" (SSF), „paradoxní" (SSF)

OTHER MEANINGS

1. součást odborných názvů, např. zool. ptakopysk podivný, bot. česnek podivný (PSJČ), SSJČ);

2. „podezřelý" (SSJČ, SČSA, SČS), „nekalý" (SSJČ, SČSA, SČS), „nenáležitý" (SSJČ), „pofiderní" (SČSA), „pochybný" (SČSA), „nehodnověrný" (TJČ)

USAGE

Výraz podivný není kontextově ani stylisticky omezen, jeho využití je univerzální, stylově je v podstatě neutrální a vyskytuje se prakticky ve všech typech textů.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Adjektivum podivný je tvořeno předponou po- od adjektiva divný, které má svůj základ odvozen od slovesa diviti se, jež souvisí se slovesem dívati se (původní význam „pozorovati něco se zálibou, s obdivem" – SESJČ), které pochází z předpokládaného praslovanského slovesa *diviti sě (ČES).

WORD HISTORY

Adjektivum je v češtině užíváno od nejstarších dob. V dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady užití od r. 1770, v Jungmannově slovníku je uveden s významem „divný" a příklady typu „podivná věc", „podivné vidění" apod.

DERIVATIVES

podivně (adverbium); podivnost (substantivum, název vlastnosti); podivnější, nejpodivnější (komparativ, superlativ); podivno (knižní, zastaralé predikativum – „je podivno"…)

COLLOCATIONS

podivn|ý

~ý člověk, chlápek, kazatel, mutant, muž, mužíček, netvor, promítač, spáč, tvor, týpek ● ~ý obraz, regiment, propletenec, slepenec, spletenec, stroj ●~ý jazykolam, nábor, osud, patvar, sen, sykot, šramot, tvar, úkaz, výraz, zjev ● ~é klikyháky ● ~é zvuky ● ~é čachry, kšefty ● ~á baronka, kreatura, osůbka, paní ● ~á říše, směsice, směska ● ~á existence, hatmatilka, historie, libůstka, machinace, náhoda, pachuť, pirueta, privatizace, rozechvělost, rozpolcenost, úchylka ● ~é choutky, praktiky, řeči ● ~é individuum ● ~é bezčasí, dobrodružství, chrastění, pískaní, proinvestování, šramocení, zaříkávání, zjevení, zmizení

~ý hadrový panáček, rozčepýřený muž ● ~ý klientský účet ● ~é dávivé zvuky, chraplavé zvuky, kvílivé zvuky, štěkavé zvuky ● ~é puritánské sídlo

nějaký ~ý

dost ~ý, poněkud, trochu, velice, velmi

být ~ý ● připadat někomu ~ý ● zdát se ~ý

EXAMPLES

Anglická země … je zemí nejzkušenějších vůdců, nejpodivnějších nálezů, vždycky byla matka nejúrodnější, tenkráte se ale zvrhla, když té potvoře Janovi Wyklefovi pod svým okrskem život dopřála. (Josef  Fischer, Husitský kacíř, 1778)

Anežka, jasná Anežka, která se dostala nějakou podivnou náhodou do naivního městečka. (František Listopad, Boj o Venezuelu, 1947)

Se mnou tam chodila,
byla to podivná žena,ř
íkala, že lidská ústa jsou rána
otevřená.
(Jiří Wolker, Básně, 1953)

Stačí, aby o ni zavadil pohledem a již se jí dere do hrudi podivný plamen a dusivá úzkost. (Josef Sekera, Červený dolomán, 1962)

Albert měl při pohledu na ni podobně mrazivý pocit, jako když před třemi roky vyhledal s podivnými zažívacími obtížemi internistu a ten se zatvářil nadmíru ustaraně. (Zdena Frýbová, Falešní hráči, 1982)

… vysvětlila, co z toho plyne všeobecně a co pro každou zvlášť. Poté se dívky zvedly a s podivným leskem v očích se odebraly do jídelny. (Zdeněk Šmíd, Proč bychom se nepotili, 1984)

… vyřezávané kostičky ve tvaru růžových a modrých karetních znaků, ve skříni spousta podivných lesklých věcí v pouzdrech – všecko v kůži … (Vladimír Páral, Profesionální žena, 1988)

Řady koleček byly umístěné nad sebou, jako model nějakých podivných schodů, propadajících se pod nohama toho, kdo po nich vystupuje … (Michal Ajvaz, Druhé město, 1993)

Petr té holčičce s podivným jménem Cvrček sdělil, že kluci zmizeli, a ona si posteskla, že to je tedy špatné. (Miloš Macourek – Hermína Franková, Arabela III, 1994)

Přes její smích na mne Floriánovo zmizení zapůsobilo podivným dojmem. (Michal Viewegh, Názory na vraždu, 2003)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Za ustálené formulace lze považovat syntagmata s pluralii tantum podivné praktiky nebo podivné řeči, v neformálním vyjadřování také spojení s původními sociolektismy typu podivné čachry nebo podivné kšefty, jež se ovšem odvíjejí spíše od významu uvedeného v bodě 2 v „jiných významech".

GENERAL DISCUSSION

Ze srovnání adjektiv vyplývá, že cizojazyčná přejímka kuriózní je významově nejsilnější, resp. její příznak nezvyklosti, podivnosti atd. je nejvýraznější. Zcela jistě se na tom podílí i hlásková skladba tohoto slova, pro češtinu zcela netypická (zejména spojení -ióz-, podobně jako u adjektiv grandiózní, mysteriózní apod., méně u frekventovaných slov typu ambiciózní, seriózní, která jsou uživatelům známa více). Rozdíl starší pravopisné varianty kuriosní a novější kuriózní dle našeho názoru nehraje velkou roli, protože první uvedená dnes již vyšla z užívání a druhá (mimochodem uvedená jako jediná v Pravidlech českého pravopisu, Internetové jazykové příručce ÚJČ AV ČR a všech aktuálních jazykových příručkách) odráží současnou spisovnou výslovnost.

Všechny tři české ekvivalenty základní sémantický význam nesou také, ale jeví se jako více či méně bezpříznakové, neutrální, v textu obvykle nebudí pozornost.

Kolokace všech čtyř adjektiv jsou v podstatě srovnatelné – převažují syntagmata s konkrétními i abstraktními substantivy, často ve spojení s jinými adjektivy. Verbální syntagmata jsou omezená, samostatné užití všech adjektiv přichází v úvahu jen v pozici jmenné části verbonominálního predikátu a spojeních typu „zdát se / jevit se jaký". Liší se také ustálená spojení (pokud se vyskytují), specifikem adjektiva podivný je pak jeho užití v odborných názvoslovích zoologických, botanických apod. – často však jde o kalky.

Z hlediska frekvence jsou adjektiva kuriózní, neobvyklý a podivný srovnatelná, výrazně se odlišuje jen výraz zvláštní; ten je ovšem zatížen řadou dalších významů včetně mnoha ustálených spojení, které se odlišují od námi sledovaného významu.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus – SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

IJP: Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, Praha. <http://www.ujc.cas.cz>.

JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PČP: Pravidla českého pravopisu. 2. vyd. (s dodatkem MŠMT). Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČS: Pala, K. – Všianský, J. Slovník českých synonym. Praha, NLN, 1996.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

11.10.2014