LOANWORD

optimální

DEFINITION

„nejlepší" (PSJČ, SSJČ, NASCS, SCS1, SCS2, SČSA, SČS, SSF), „nejvhodnější" (SSJČ, NASCS, SCS2, SCS2, SČSA, SČS, SSF), „nejvýhodnější" (NASCS, SCS2, SČS, SSF), „nejpříhodnější" (SSJČ, SJČ1, NASCS, SČS, SSF, ČES), „nejlépe vyhovující" (PSJČ, SCS1, SCS2, SESJČ), „nejdokonalejší" (SCS1), „nejpříznivější" (SCS2, SČS), „relativně nejlepší" (SJČ1, ČES), „shrnující nejlepší znaky a vlastnosti věcí nebo jevů" (SCS1), „ideální" (SČSA), „špičkový" (SČSA)

EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION

Skutečný význam adjektiva optimální je v mnohých kontextech specifický a daný vnějšími podmínkami, což lze formulovat také tak, že znamená „nejlepší za určitého omezení, buď jasně vyřčeného, nebo takového, se kterým se počítá automaticky". Ve Slovníku floskulí je adjektivum optimální zachyceno jako slovo příbuzné v příspěvku zaměřeném na sloveso optimalizovat ve významu „maximálně vylepšovat nějaké, třeba komparativní, výhody, stavy či podmínky, výnosy, parametry …", což do značné míry zachycuje i aktuální pojetí významu sledovaného adjektiva v češtině.

USAGE

Výraz se užívá jak v odborných názvoslovích různých oborů takřka bez omezení, tak v publicistice, kde nabývá charakteru floskule (viz výše). V běžné řeči se užívá skutečně zřídka.

OTHER MEANINGS

TJČ uvádí ještě souvislost s významem největší.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Adjektivum optimální se do češtiny dostalo přes německý tvar optimal, pocházející z novolatinského optimālis, utvořeného od latinského optimus „nejlepší" (3. stupeň k bonus „dobrý", které souvisí s ops „moc, síla, bohatství"). Příbuznými slovy jsou také optimismus „radostný názor na svět" a optimum „nejlepší podmínky" (ČES).

WORD HISTORY

Adjektivum optimální je v češtině užíváno přibližně od začátku 20. století, v Jungmannově slovníku zahrnuto není, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1923.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Za ustálená spojení lze považovat některá adjektivní syntagmata s abstraktními adjektivy vyskytující se v odborných textech různého charakteru, např. optimální složení, optimální výkon, případně i ve formálněji laděných textech jiného typu včetně publicistických, např. optimální řešení, optimální sestava apod. Ustálenou formulací jsou pak ještě spojení s upřesňujícími adverbii míry typu zcela optimální a méně knižní úplně optimální, která se užívají i ve formálním negativu naznačujícím různou míru oslabení významu adjektiva směřující případně až k jeho negaci, tj. ne zcela optimální a ne (tak) úplně optimální.

DERIVATIVES

optimálně (adverbium); optimálnost (název vlastnosti); optimálnější, nejoptimálnější (komparativ, superlativ – viz obecná diskuse)

VARIANT

optimální

PRONUNCIATION

[optimálňí]

GRAMMAR

adjektivum, měkký typ, m., n. optimálního, optimálnímu, f. optimální

FREQUENCY

Kolem 19 (18,66) na milion slov.

COLLOCATIONS

optimáln|í

~í výkon ● ~í forma, sestava ● ~í alokace, hydratace, konfigurace, konstelace, lokalizace, pohoda, poloha, přilnavost, teplota, tloušťka, tuhost, úroveň, varianta, velikost, vlhkost, zralost ● ~í podmínky ● ~í dávkování, načasování, nastavení, plnění, prožívání, rozložení, rozpoložení, řešení, seřízení, složení, vyladění, využití, vyvážení ● ~í mikroklima

~í pH

~í aerobní poměry, letová výška, měnová oblast / zóna, pohonná jednotka, pojistné krytí, tepová frekvence, váhový přírůstek / úbytek, vytápěcí soustava

úplně ~í, zcela

být ~í ● považovat něco za ~í ● stanovit něco jako ~í ● připadat někomu ~í

EXAMPLES

Rychlost pohybu pasu zjistila se časovými studiemi, aby se docílilo nejvhodnějšího optimálního výkonu. (Vlastivěda, 1929)

V obou případech, jak transformátorové, tak i odporové vazby nutno při volbě hodnot bráti zřetel na použití lampy, má-li být výsledek optimální. (Pražský ilustrovaný zpravodaj, 7/1937)

Správné zásobení vitaminy je zcela základní složkou optimální potravy. (Přítomnost, 1938)

… dynamický charakter je nadále podložen snahou prostředí dosáhnouti svou hospodářskou činností optimální úrovně hospodářské … (Miroslav Teplý, Združstevnění vesnice, 1946)

Optimální kombinace při užití tepelného čerpadla je napojení na sluneční kolektory. (Věda a technika mládeži, 27/1983)

… udělalo velký dojem, jak zodpovědně pojímám svoji funkci: hned se starám o optimální podmínky pro mládež, jež mi bude svěřena. (Zdena Frýbová, Hrůzy lásky a nenávisti, 1991)

… zadávala nejsložitější příklady, projevovala obzvláštní přísnost. Vytvářela optimální situace pro neúspěchy žáků a napovídání ředitele. (Václav Budinský, Gymnázium, 1996)

… čas strávený tím či oním úkonem je hrůzostrašný. Výzkum byl propočítán na „optimálního člověka", tzn. po ukončení vysoké školy začne pracovat v průměru osm hodin denně … (Clavis, 12/1996)

Jel jsem v nočním tichu docela pomalu, ale netroufal jsem si zdržovat se. Auto jelo zjištěnou optimální rychlostí, vzhledem k dobrému počasí skoro dvousetkilometrovou. Silnice byla prázdná … (Jan Trefulka, Dědictví, 2005)

Jsem toho přesvědčení, že právě sepětí medicíny a umění je optimální pro naplnění dobrého života. (Josef Koutecký, Krásná setkání III Se studenty, 2006)

SYNONYM

nejlepší

PRONUNCIATION

[nejlepší]

GRAMMAR

adjektivum, měkký typ, m., n. nejlepšího, nejlepšímu, f. nejlepší

FREQUENCY

Kolem 367 (366,77) na milion slov.

DEFINITION

„optimální" (SČSA, SČS), „ideální" (SČSA), „vrcholný" (SČSA, SČS), „dokonalý" (SČSA), „nejvhodnější" (SČS), „nejpříznivější" (SČS), „nejpříhodnější" (SČS), hovor. „špičkový" (SČSA)

Významy základního tvaru (pozitivu) adjektiva dobrý ve sledovaném významu: „vyhovující účelu", „mající přiměřenou jakost" (PSJČ), „vhodný pro daný účel", „výborný", „hodnotný", „kvalitní" (SSJČ, SSČ, SČSA, SČS, SSF), „správný" (SJČ1, SČSA).

OTHER MEANINGS

Další významy základního tvaru (pozitivu) adjektiva dobrý:

1. „užitečný", „prospěšný", „výhodný" (SSJČ, SSČ, SČSA, SČS, SSF, TJČ);

2. „vyhovující (ve smyslu mravním)" (PSJČ, SSJČ), „ušlechtilý"; „řádný", „čestný" (SSJČ, SSČ, SČSA, SČS, SSF), „spravedlivý" (SSJČ, SSČ, SČSA), „čistý", kniž. „ctný" (SČSA);

3. „bezchybný", „korektní" (SČSA);

4. „projevující lidumilné vlastnosti: dobrotivý, laskavý, vlídný" (PSJČ, SSJČ, SČS, SČSA, SSF), „přívětivý, milosrdný" (PSJČ, SSJČ, SČS), „hodný", „milý" (SČSA, SČS, SSF);

5. „(o osobě) mající jisté vlastnosti v náležité míře: dovedný, schopný, důkladný, opravdový, náležitý" (PSJČ, SČSA, SČS), „řádný" (SČSA);

6. „společensky vyhovující" (PSJČ);

7. „vyhovující kladeným nárokům, zvl. pracovním" (SSJČ);

8. škol. „druhý n. třetí stupeň ve známkování prospěchu a chování" (PSJČ);

9. „postačující", „dostatečný" (PSJČ, SSJČ, SČSA, SČS, SSF, TJČ), „slušný" (SČSA, SČS, SSF, TJČ);

10. „prospěšný", „užitečný", „výhodný" (PSJČ, SSF, TJČ);

11. „příznivý", „příjemný" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SČSA, SČS, TJČ), „radostný", „utěšený", „veselý" (PSJČ, SSJČ, SSČ), „kladný" (SČSA);

12. „(o pokrmu) chutný" (PSJČ, TJČ), „vyhovující jakostí (chutí)" (SSJČ, SSČ), „lahodný" (SSČ);

13. „udatný" (SJČ1);

14. „cenný" (SJČ1);

15. „dokonalý" (SJČ1);

16. „urozený" (SJČ1-3).

TJČ uvádí souvislost základního tvaru dobrý s významy: ctnostný, dovedný, mravopočestný, rozumný; u superlativu nejlepší uvádí souvislost s významem: svrchovaný.

USAGE

Výraz nejlepší není kontextově ani stylisticky omezen, jeho využití je univerzální, stylově neutrální a vyskytuje se prakticky ve všech typech textů.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Tvar nejlepší je superlativ (3. stupeň) adjektiva dobrý, které se stupňuje nepravidelně, komparativ je lepší. Superlativní tvar je tvořen předponou nej-, která má svůj původ ve staročeském naj- z původního ná- (snad se zdůrazňovacím i – nai) a tvarem pozitivu lepší pocházejícím z lepý, jež je všeslovanského původu a souvisí s latinským lepidus „krásný" (SESJČ) a lepos „půvab" (ESJČ2); podle ČES se jedná o komparativ k praslovanskému adjektivu *lĕpъ „milý, krásný", který v západoslovanských jazycích slouží jako komparativ k dobrý a podle ESJČ1 je možná souvislost s lpíti „co se přilepí, přilne, je pevné, a tedy lepší".

WORD HISTORY

Adjektivum je v češtině užíváno v komparativním tvaru od počátků jejího vývoje, superlativní tvar se začal vyskytovat později. V dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady užití od r. 1770, v Jungmannově slovníku uveden není.

DERIVATIVES

Od superlativního tvaru nejlepší se deriváty netvoří.

COLLOCATIONS

nejlepš|í

~í florbalista, hokejbalista, kuželkář, nahrávač, nohejbalista, pálkař, spurtér, střelec, vrchař ● ~í dabér, tipér ● ~í brankařka, hokejistka, kanonýrka, nadhazovačka, obránkyně, pálkařka, střelkyně ● ~í Evropanka ● ~í fotografie, slivovice ● ~í publikum, video

● ~í cizojazyčný film, neanglický (mluvený) film, neevropský film / snímek ● ~í antispamový filtr, protikriminální program ● ~í dabingový herec ● ~í možný způsob ● ~í neprémiová značka ● ~í šlapané zelí ● ~í měřitelné zlepšení

skoro ~í, úplně ● v ~ím

být ~í ● být hodnocen/a/o jako ~í

je to tak ~í ● být v ~ím, přestat ● ~í z ~ích

~í a nejbezpečnější, ~í a nejdražší, ~í a nejoblíbenější, ~í a nejzkušenější

EXAMPLES

Kain přinesl k té Poctě Boží nejhorší věci ze svých polí, Abel ale nejlepší z svého stáda. (Kristus – uvedení k příběhu, 1770)

… nejlepší, prostřední a nejšpatnější žáci se spolčují, následovně všichni dohromady tři klasy způsobují. (Kniha method, 1777)

Několik hodin leželo nad lesy hluboké ticho. Ale lidé byli ještě v nejlepším spánku dávno před východem slunce, když se z tisícerých ptačích hnízd po lese začaly ozývat … (Felix Háj, Školák Kája Mařík, 1926)

Držíš jazyk za zuby a dovedeš se ovládat. Jsi dokonalý chlapec a jsi na nejlepší cestě stát se i dokonalým mužem. Také ostatní zkoušky mě o tom přesvědčily. (Jaroslav Foglar, Hoši od Bobří řeky, 1937)

Byli jsme v nejlepším a málem jsme se objímali, připíjejíce nastávajícím zajímavým změnám světa, které se velmi rychle blíží, když náhle zazněl zvonek. (Arnošt Vaněček, Atomové město, 1948)

Z míst, odkud nebylo možno přijít na Václavské náměstí v tento slavný den, byli vysláni nejlepší z nejlepších, úderníci a nejpokrokovější zemědělští družstevníci, aby alespoň oni se zúčastnili onoho slavného pochodu … (Rudé právo, 109/1950)

Mluv ty, Hansi, vypravil ze sebe Gerl sípavě. Tys byl mezi námi vždycky nejlepší na řeč. (Václav Řezáč, Bitva, 1954)

Až budu velký, tak budu také kupcem, protože kupci to mají nejlepší. Kupci nemusejí nic kupovat, jednoduše jdou do krámu a vezmou si, co chtějí. (Karel Poláček, Bylo nás pět, 1967)

… nebylo opatrnosti nikdy dost. A tahle cesta od Prahy do Olomouce neměla tu nejlepší pověst, protože vedla dlouhými úseky hlubokých a neobydlených lesů, ve kterých se ukrývaly … (Vlastimil Vondruška, Olomoucký bestiář, 2006)

… šli jsme spát mezi prvními – nějak se to tam začalo hromadně opíjet a usoudili jsme, že je nejlepší čas zmizet. (Veronika Kabátová, Když přijde láska, 2006)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Ustálenými formulacemi jsou přívlastková spojení s konkrétními, méně často abstraktními substantivy typu nejlepší střelec, nejlepší film, nejlepší opatření apod. a vzhledem k vysoce pozitivně hodnotícímu významu adjektiva také koordinační spojení s jinými hodnotícími adjektivy, obvykle také ve tvaru superlativu, např. nejlepší a nejbezpečnější, nejlepší a nejdražší, nejlepší a nejkrásnější, nejlepší a nejoblíbenější, nejlepší a nejzkušenější; frazémem je spojení nejlepší z nejlepších jako vrcholně kladné hodnocení.

SYNONYM

nejvhodnější

PRONUNCIATION

[nejvhoďňejší], [nejvhodňejší]

GRAMMAR

adjektivum, měkký typ, m., n. nejvhodnějšího, nejvhodnějšímu, f. nejvhodnější

FREQUENCY

Kolem 12 (11,55) na milion slov.

DEFINITION

Významy základního tvaru (pozitivu) adjektiva vhodný: „hodící se" (PSJČ, SJČ1–3), „příhodný" (PSJČ, SSJČ, SČSA, SČS, TJČ), „případný" (PSJČ, SSJČ, SČSA, SČS), „takový, který je s něčím v souladu" (SSJČ), „který vyhovuje, dostačuje něčemu, hodí se (k něčemu)" (SSJČ, SSČ), „přiměřený" (SSJČ, SSČ, SČSA, SČS), „náležitý" (SČSA)

OTHER MEANINGS

TJČ uvádí souvislost základního tvaru vhodný s významy: dostatečný, odpovídající, použitelný, přípustný, správný, toužený, užitečný, včasný, vychovaný, způsobilý, zřejmý; superlativ nejvhodnější zde není uveden.

USAGE

Výraz nejvhodnější není kontextově ani stylisticky omezen, je zcela neutrální a vyskytuje se prakticky ve všech typech textů.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Tvar nejvhodnější je superlativ (3. stupeň) adjektiva vhodný, které se stupňuje pravidelně, komparativ je vhodnější. Superlativní tvar je tvořen předponou nej- (viz etymologie adjektiva nejlepší výše) a tvarem komparativu vhodnější pocházejícím z tvaru slovesa hoditi se, jež je všeslovanského původu a pochází od praslovanského základu *god- (SESJČ). ČES předpokládá existenci praslovanského slovesa *goditi (sę), jež je mimo jiné příbuzné s německým gut a anglickým good „dobrý", ale i staroindickým gádh- „pevně přidržet" a to vše se vyvozuje z indoevropského kořene *ghedh-/*ghodh- „spojit, být spjat". ESJČ2 předpokládá i existenci praslovanského základu *vъ-godъ ve významu vhod.

WORD HISTORY

Základ adjektiva vhodný je v češtině užíván od počátků jejího vývoje, tvar superlativu se začal užívat v 19. století, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady užití od roku 1878, v Jungmannově slovníku uveden není.

DERIVATIVES

Od superlativního tvaru nejvhodnější se deriváty netvoří.

COLLOCATIONS

nejvhodnějš|í

~í adept, dárce, dodavatel, kandidát, kupec, nástupce, uchazeč ● ~í dárek, lék, materiál, nápoj, nástroj ● ~í okamžik, postup, prostředek, termín, způsob ● ~í kandidátka, osoba ● ~í dřevina, odrůda, potrava ● ~í alternativa, doba, formulace, lokalita, metoda, nabídka, platforma, varianta, volba ● ~í krmivo, místo, obutí, plemeno ● ~í médium, období, prostředí, řešení, východisko

~í metodický postup, mycí prostředek, prezidentský kandidát ● ~í příjezdová cesta, přístupová cesta ● ~í urbanistické řešení

ten/ta/to ~í

patrně ~í, právě ● skoro ~í, úplně

být ~í ● jevit se ~í/ím, jevit se jako ~ ● pokládat za ~í/ího, považovat

nebýt zrovna ~í

EXAMPLES

A nejvhodnějším předsedou zajisté byl ten, jehož stranická výraznost byla nejmenší. (Josef Hora, Socialistická naděje, 1922)

Kosma: jen co paty vytáhne, vydám se na cestu, máj je k putování nejvhodnější. (Ivan Krahulík, Pochodeň, 1947)

(Profesor k manželu nemocné Moniky:) Teď je to všude tísnivé, ale kdyby se vydařil květen. Musil byste ovšem s ní. Někoho na substituci bych vám už doporučil, abyste neměl obtíže. Zatím musíme zvýšit váhu a na to je zima nejvhodnější. (Miroslav Hanuš, Méněcennost, 1947)

Napětí vzrůstá tak, že nelze již dále tak žít. A tu se vytváří vždy nejvhodnější doba i půda pro vznik a výbuch revoluce. (Zdeněk Nejedlý, Hus, 1952)

… pak bylo obecenstvo informováno o všech problémech tehdejší radiové techniky, ale hlavně o tom, jak je možno získati radiokoncesi a jaký přijímací aparát je nejvhodnější. (Karel Koníček, Ve službách čs. rozhlasu, 1948)

Při těchto zcela zvláštních modlitbách je třeba říditi se jednak ročním počasím, jednak volati o přispění na tu světovou stranu, kde je zamilovaný pobyt nejvhodnějších andělů. (Jaromír John, Pampovánek, 1949)

… za ním trůnila v čele redaktorka s magnetofonem a opodál pobíhal kameraman, vybírající nejvhodnější úhly záběrů. (Karel Pecka, Štěpení, 1974)

… usilovně natahovaly krky, aby vynikla šíje. Jakub přešlapovat u dveří, hledal nejvhodnější úhel, chtěl, aby byly na snímku jednak čelem a pak z profilu v zrcadle. (Lenka Procházková, Oční kapky, 1987)

… jak hajného někde nachytá a jak mu to pořádně od plic vytmaví. A teď se k tomu naskytla ta nejvhodnější příležitost. V obchodě, kde je plno lidí. Ať všichni vidí … (Jiří Mlčoušek, Hajný Vítězslav a fořt Bořivoj, 1994)

… občané cítili potřebu nějak se vyrovnat s minulými dvaceti lety a Literárky se zdály pro to nejvhodnější tribunou. Kromě článků redakci denně zaplavovaly stovky dopisů. (Milan Jungmann, Literárky můj osud, 1999)

… poslední dny školy. Nabízejí se také výlety. Pedagogy kupříkladu napadne, že nastala ta nejvhodnější chvíle ukázat svým žákům Pražský hrad, Betlémskou kapli, Národní divadlo a další pamětihodnosti … (Ivan Klíma, Kostlivec pod kobercem, 2005)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Ustálenými formulacemi jsou atributivní syntagmata s konkrétními i abstraktními substantivy typu nejvhodnější kandidát, nejvhodnější osoba, nejvhodnější lokalita, nejvhodnější řešení apod. a také často do značné míry eufemizující spojení typu nebýt právě / zrovna nejvhodnější, naznačující v podstatě opak, tj. „být nevhodný".

GENERAL DISCUSSION

Při srovnání většiny sledovaných parametrů adjektiva optimální s jeho českými ekvivalenty nejlepší a nejvhodnější je zřejmé, že cizojazyčná přejímka je vysoce příznaková s aspekty exkluzivity užití. Její užití je vázáno téměř výlučně na texty formální, ať už odborné, nebo jiné, v nichž se vyskytují spíše prostředky knižní.

Z významu slova optimální a jeho etymologie je zjevné, že tvar je sám o sobě superlativem, a neměl by se tedy v češtině stupňovat, což je explicitně uvedeno i v některých námi užívaných příručkách (např. SCS2) a i neodborníci na to často upozorňují. Ovšem právě zmíněná exkluzivita užívání a relativně nízká frekvence způsobují, že se toto povědomí u běžných uživatelů stírá a v úzu se často objevují i slovotvorně pravidelně utvořené stupňované tvary komparativu i superlativu, což mimochodem reflektuje bez jakéhokoli komentáře i Internetová jazyková příručka ÚJČ AV ČR.

Jak již bylo naznačeno, frekvence trojice sledovaných adjektiv v současné češtině je takřka nesrovnatelná a je to dáno jak specifičností a nezvyklostí adjektiva optimální na jedné straně a naopak univerzálností a obecností jeho domácích ekvivalentů.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus - SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

IJP: Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, Praha. <http://www.ujc.cas.cz>.

JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČS: Pala, K. – Všianský, J. Slovník českých synonym. Praha, NLN, 1996.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SF: Just, V. Slovník floskulí. Praha: Academia, 2003.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

15.9.2014