LOANWORD

rebel

DEFINITION

„povstalec" (PSJČ, SSJČ, NASCS, SCS1, SCS2, SSČ, SJČ1–3, SSF, SČSA), „vzbouřenec" (PSJČ, SSJČ, NASCS, SCS1, SCS2, SSČ, SJČ1–3, SSF, SČSA), „buřič" (PSJČ, NASCS, SCS2, SSČ, SJČ1–3, SSF, SČSA), „pobuřovatel" (SSJČ, SCS2), „odbojník" (SSJČ, NASCS, SCS1, SCS2, SSČ, SJČ1–3, SČSA), „rebelant" (PSJČ, SSJČ, NASCS, SCS1, SCS2, SSČ, SJČ1–3, SSF), „nonkonformista" (TJČ), „odpůrce" (TJČ), „revolucionář" (TJČ), „vzpurník" (TJČ), „osoba brojící slovy nebo skutky proti zavedenému řádu nebo proti stavu, jaký je" (PSJČ), „kdo vystupuje proti nějaké autoritě" (SSJČ, SCS2), „kdo pobuřuje jiné proti nějaké autoritě" (SSJČ, SCS2)

EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION

Rebelie, s níž sledované substantivum ve svém původním významu bezprostředně souvisí, je forma boje proti vládnoucí vrstvě nebo proti okupující armádě, kterého se účastí zpravidla větší část obyvatelstva. Boj jako projev nespokojenosti nebo odporu může probíhat jak pomocí zbraní, tak i pasivních prostředků, jako jsou stávky, sabotáže apod.

USAGE

Výraz není vázán na některou specifickou oblast, více je ovšem užíván v textech zabývajících se historií, společensko-politickou situací apod., setkáváme se s ním i v publicistice a v běžné řeči.

OTHER MEANINGS

TJČ uvádí ještě souvislost s výrazem „individualista".

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum pochází z latinského slova rebellis „odbojník", „vzbouřenec", složeného z předpony re- a základu bellum „válka", tj. vlastně „kdo obnovuje válku" (ČES). Do češtiny bylo převzato pravděpodobně prostřednictvím německého Rebell, souvisí i s anglickým rebel.

WORD HISTORY

Substantivum rebel začalo být v češtině užíváno v 17. století. V Jungmannově slovníku je uvedeno s významy „rebelant", „buřič" a příkladovým užitím rebelem proti císaři, v dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1826.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Frekventovanými syntagmaty jsou přívlastková spojení typu věčný rebel, vůdce rebelů apod., verbální syntagmata být rebelem a být pokládán za rebela nebo koordinační pleonastická spojení rebel a buřič, vzbouřenec a rebel apod.; ustálená spojení v pravém slova smyslu se však nevyskytují.

DERIVATIVES

rebelant (odvozené substantivum, činitelský název), rebelka (přechýlené substantivum), rebelský (relační adjektivum), rebelství (odvozené substantivum, název vlastnosti), rebelovat (desubstantivní verbum); v češtině se užívá také formálně adaptovaný derivát – substantivum rebelie

VARIANT

rebel

PRONUNCIATION

[rebel]

GRAMMAR

substantivum, životné maskulinum, rebela, rebelu/rebelovi

FREQUENCY

Kolem 17 (17,37) na milion slov.

COLLOCATIONS

rebel

český ~, místní, tamní ● policejní ~, protivládní, selský ● mladý ~, věčný ● skrývající se ● Havlíčkův ~ ● několik ~ů

~ bojující proti čemu ● ~ usilující o co ● ~ zadržující koho

~ proti společnosti

generace ~ů, klan, skupina, vedení, vůdce ● majetek ~ů ● pověst ~a ● útok ~ů

umravnit ~y, zkrotit

být pokládán za ~a

~ové postříleli koho, unesli, vyzvali, zajali, zmasakrovali ● ~ové napínají koho/co, odřízli, ohrožují, ostřelovali, sestřelili, válcují, vzali, zadržují ● ~ové demolovali co, nastražili, posilují, stupňují, tvrdili, udělali, ukradli, usekli, vyklízejí, vykřesali, zahájí, zesílili ● ~ové nabídli komu koho/co, předali ● ~ové vítězí nad kým ● ~ové vyšli kam

být ~

~ a buřič, ~ a vztekloun ● fanatik a ~, vzbouřenec a ~

EXAMPLES

Kdo neuposlechne, bude pokládán za rebela a buřiče… (Alois Jirásek, Psohlavci, 1886)

Zmateny a sklíčeny vracely se hloučky rebelů ke stavům, jež styděly se málem za svou nečinnost při neustálé píli ostatních. (Jiří Mahen, Kamarádi svobody, 1909)

Nácovský měl „spadlé mandle" – a Návara, který se těšil pověsti největšího rebela ve vsi, trpěl pícháním v uších … (Jan Vrba, Sázava, 1918)

Jejich vůdcem byl sedlák Kubata ze Zbudova, který byl pro výstrahu ostatním rebelům r. 1581 jako rebel odsouzen a sťat. (Rudolf Máša, Jižní Čechy: jižní Pošumaví a Šumava, 1948)

Boršoš volá na pražské pány, jezdící po Podkarpatsku v automobilech, zbojnického vůdce Oleksu Dovbuše a selského rebela Dovžu … (Ivan Olbracht, Hory a staletí, 1950)

Blaze mocným, kteří své rebely ještě mohou předvolat k výslechu. Ale až chátra vrazí sama do vládní jeskyně vylomenými vraty… (Vladimír Páral, Milenci a vrazi, 1969)

… ostatní státy na ni před a během maastrichtských jednání pohlížely jako na rebela a zdroj potíží. Premiér John Major v Maastrichtu tvrdil, že je nutné spíše obnovit moc … (Lidové noviny, 113/1992)

… nevěnuje pozornost dětem anarchistů a revolucionářů, a tak každým rokem dorůstá nová generace rebelů, doslova odkojená policejní netečností … (Jiří Kratochvíl, Uprostřed nocí zpěv, 1992)

… amerických Harley Davidsonů nedává spát mnoha výrobcům. Stroje květinových rebelů ze šedesátých let, jejichž tradici dodnes ctí leckterý jezdec, totiž spolehlivě přitahují … (Mladá fronta DNES, 4. 6. 1997)

… byl tím nejlepším učitelem. O přírodě dokázal mluvit tak poutavě, že ho poslouchal i věčný rebel Ondřej. Když začal vyprávět, slétávali se k nim ptáci i víly … (Iva Hlaváčková, Vládci Sedmihoří. Magická cesta, 2008)

SYNONYM

vzbouřenec

PRONUNCIATION

[vzbouřenec]

GRAMMAR

substantivum, životné maskulinum, vzbouřence, vzbouřenci/vzbouřencovi

FREQUENCY

Kolem 2 (2,37) na milion slov.

DEFINITION

„kdo se proti někomu nebo něčemu vzbouřil / vzbouří" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SJČ1–3), „povstalec" (SSJČ, SJČ1–3, SČS, SČSA), „odbojník" (SSJČ), „buřič" (SSJČ, SČS), „rebel" (SČS, SČSA), „nonkonformista" (TJČ), „odpůrce" (TJČ), „protestant" (TJČ), „revolucionář" (TJČ), „vzpurník" (TJČ)

USAGE

Výraz je užíván především v oblasti historie, politiky apod., setkáváme se s ním i v publicistice a v běžné řeči, je však poměrně řídký.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum je odvozeno v rámci mutační onomaziologické kategorie jako činitelský název, resp. pojmenování osoby od slovesa vzbouřit se, jež je perfektivním derivátem slovesa bouřit se. To je všeslovanského původu a má svůj základ v předpokládaném praslovanském základu *buriti, *bur-ja, původně „uvádět v nepořádek", podle ČES a ESJČ2 je onomatopoického původu, ESJČ1 uvádí i předpokládaný indoevropský kořen *bhū-r- „zuřící", „funící", také zřejmě onomatopoický. Souvisí také např. s latinským slovesem furere „běsnit" (ČES), „zuřit" (ESJČ2); od stejného základu byla v češtině odvozena ještě slovesa bourat, burácet, burcovat nebo durdit se.

WORD HISTORY

Výraz je velmi starý, v dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady od r. 1830, v Jungmannově slovníku jako samostatné heslo uveden není, je tam ovšem motivující sloveso vzbouřiti s významy „pohnutí k bouřce", „znepokojiti".

DERIVATIVES

vzbouřenka (přechýlené substantivum, viz SSJČ), vzbouřenecký (relační adjektivum), vzbouřenectví (odvozené substantivum, název vlastnosti)

COLLOCATIONS

vzbouřen|ec

hrdinný ~ec ● politický ~ec ● ruský ~ec, syrský, ukrajinský

~ec operující kde ● ~ec vedený kým

~ec proti čemu ● ~ec ve službách koho

davy ~ců, skupina ● vůdce ~ců ● amnestie ~ců, poprava, smrt ● útok ~ců ● srážka ~ců s vojskem

v čele ~ců ● soud se ~ci

odzbrojit ~ce, podporovat, vést ● vyjednávat se ~ci

~ci vzdali se, zaútočili ● ~ci obvinili koho, propustili, zabili, zadržují, zajali, zastřelili ● ~ci drželi koho/co, chtějí, napadli, odmítli, podporovali, přepadli, sestřelili, svrhli, ukrývali, vyslali, zasáhli, žádali ● ~ci dobyli co, dostali, obsadili, ovládli, oznámili, podnikli, postavili, použili, požadují, provedli, sdělili, skončili, ukořistili, vyhlásili, vyhráli, vypálili, zahájili ● ~ci přicházejí s čím / odkud ● ~ci bojují s kým ● ~ci hrozí čím ● ~ci snaží se o co ● ~ci pronikli kam, přicházejí, ustoupili

EXAMPLES

Vypuknutím francouzské revoluce stal se Napoleon přívržencem vzbouřenců … (Karel Sabina, Napoleon Buonaparte, 1848)

Na okamžik ten čeká poštvaná dvorská čeládka, shromážděná na dvoře okolo koryta, do něhož po žlábku teče voda. Žena šafářova stojí v čele vzbouřenců. (Antal Stašek, Nedokončený obraz, 1878)

… do uzavřené aristokratické společnosti vtrhuje Rousseau jako mladý plebejec, jako vzbouřenec proti všem historickým představám a konvencím. (František Xaver Šalda, Duše a dílo, 1912)

Byl konstatován fakt, že vzbouřenci rozhodili proklamace, vytištěné v zabrané tiskárně „Progres". (Jaroslav Kratochvíl, Cesta revoluce, 1922)

Na jeho návrh se vzbouřenci spojili ve zvláštní družstvo „Umělecký artěl", zřízené podle módního socialistického programu se společným bytem, stravováním a společnou pokladnou. (Antonín Matějček, Dějiny umění v obrazech, 1942)

Ty hlavy jsou hlavy vzbouřenců. Nesmírně ho pohoršilo, že jsem se tomu zasmál. Vzbouřenců! Jaká bude příští definice, kterou od něho uslyším? Už to byli nepřátelé, zločinci, dělníci – a tohle teď jsou vzbouřenci. (Josef Škvorecký, Příběh inženýra lidských duší, 1977)

František Hofman dobře znal cenu peněz a uměl je hájit, jak ukázal roku 1775, když ho přepadli vzbouřenci, kteří asi dobře věděli, kam jít a koho si vybrat, a třebas ho ohrožovali na životě … (Jaroslav Durych, Kouzelný kočár, 1995)

Vláda sice povstání potlačila, ale uzavřela hranice, aby vzbouřenci nemohli uniknout. Nikdo nesměl zemi opustit. Celý den jsme běhali po úřadech … (Zdeněk Mařatka, Paměti, 1997)

… bylo to příliš těžké břemeno, být jiným Josefem Roubíčkem, vzbouřencem, na jehož hlavu bude vypsána cena, který se bude skrývat a potulovat po nocích. (Jiří Weil, Život s hvězdou, 1999)

Marusje a Benovi před očima vyvstávaly obrazy mongolských nájezdníků, utopických vzbouřenců, tchaj-pingů a šílených císařů dávnověku. (Jaromír Štětina, Století zázraků, 2000)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Substantivum se obvykle vyskytuje v syntagmatech typu vzbouřenec proti čemu, davy vzbouřenců, útok vzbouřenců apod.; ustálená spojení v pravém slova smyslu se však nevyskytují.

SYNONYM

povstalec

PRONUNCIATION

[pofstalec]

GRAMMAR

substantivum, životné maskulinum, povstalce, povstalci/povstalcovi

FREQUENCY

Kolem 13 (12,61) na milion slov.

DEFINITION

„člověk, který se vzbouřil proti státu nebo vrchnosti" (PSJČ), „účastník povstání" (SSJČ, SSČ), „vzbouřenec" (SSJČ, SSČ, SJČ2–3, SČS, SSF, SČSA), „rebel" (SSJČ, SČS, SSF, SČSA), „rebelant" (SSF), „odbojník" (SSJČ, SČS, SČSA), „buřič" (SSF), „odpůrce" (TJČ), „protestant" (TJČ), „revolucionář" (TJČ), „vzpurník" (TJČ)

OTHER MEANINGS

„bujný hoch", „bujné, nezbedné dítě"

USAGE

Výraz není vázán na žádnou specifickou oblast, frekventovanější je v textech zabývajících se historií, společensko-politickou situací a v souvislosti s nimi v publicistice, v běžné řeči je řídký.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum je odvozeno v rámci mutační onomaziologické kategorie jako činitelský název, resp. pojmenování osoby od slovesa povstat, jež je perfektivním derivátem dokonavého tvaru vstát, resp. základního tvaru slovesa stát. Tvar vstát je všeslovanského původu a odvozuje se od předpokládaného praslovanského slovesa *vъstati, tvořeného z předpony *vъz- a základu stati, u něhož se předpokládá indoevropský základ *stā- „stát".

WORD HISTORY

Výraz je velmi starý, jeho základ je v češtině přítomen od počátků vývoje českého jazyka, v dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady od r. 1815, v Jungmannově slovníku je uveden s významy „povstalý", resp. „kterýž povstal".

DERIVATIVES

povstalkyně (přechýlené substantivum), povstalecký (relační adjektivum), povstalectví (odvozené substantivum, název vlastnosti)

COLLOCATIONS

povstal|ec

český ~ec, irácký, islámský, místní, srbský ● organizovaný ~ec, revoluční, vězněný, vyzbrojený, zajatý

~ec bojující kde / za koho / co, napojený na koho / co, operující kde, podporovaný kým/čím, převlečený za koho, spolupracující s kým, ukrývající koho/co, ukrývající se kde, usilující o co, vedený kým, zadržující koho

fronta ~ců, hlídka, jednotka, skupina, většina ● vůdce ~ců ● potrestání ~ců, úspěch, žádost ● srážka ~ců s vojskem, boj ~ců / s ~ci ● mezi vládou a ~ci

bojovat proti ~cům, být ve spojení s ~ci, dostat se do rukou ~ců / být v rukou ~ců, jednat s ~ci, přidat se k ~cům, vyzbrojovat ~ce

~ci odvedli koho, odzbrojili, podřezali, povraždili, unesli, zabíjeli / zabili, zadržovali, zajali ● ~ci dostali koho/co, nemají, obklíčili, ohrožují koho/co, ostřelovali, přepadají, sestřelili ● ~ci dobyli co, nabídli, nakladli, nastražili, obsazují, odpálili, odrazili, ostřelují, prohlašují, předali, přerušili, rozsévají, třímají, tvrdili, vystupňovali, zničili ● ~ci snažili se o co, transformovali se v co, usilují o co ● ~ci vyhrožovali komu čím, vyzvali koho k čemu, nestáhnou se odkud, triumfují kde, vítězí nad kým / kde ● ~ci zaútočili, zvítězili

EXAMPLES

Konečně přišel osudný rok 1849. Dembinski odebral se neprodleně do Uher mezi povstalce, pracoval pro spojení Slovanů s Maďary a po třikráte stál v čele značné armády. (Zlatá Praha, 43/1864)

Nedůvěra sedláků k povstalcům byla všeobecná, a proto uchýlili se o radu k úřadům rakouským, které jim radily, aby se nedali svésti a každého povstalce jali a k úřadům přivedli. (Jakub Arbes, Romanetta, 1878)

Když pak v tu dobu zchudlý šlechtic polský, v Praze útočiště hledající, ohlásil vyučovací kurs jazyka polského, Světlá i Podlipská, obě nadšeny pro hrdinské povstalce a emigranty polské, daly se do kursu zapsati… (Eliška Krásnohorská, Z mého mládí, 1921)

Kvečeru přeběhl k povstalcům dr. Krafft, ve svém ušlechtilém zápalu zapomněl s sebou přinést jakoukoliv zbraň, takže … (Karel Čapek, Krakatit, 1924)

Nemůžeme si přát oslabení Francie na Středozemním moři, a proto nemůžeme si přát vítězství povstalců ve Španělsku. (Přítomnost, 58/1936)

V mnohých místech zdála se situace povstalců a bojovníků kritickou. (Antonín Zápotocký, Po staru se žít nedá, 1947)

… z nich ze všech vypadám nejseriózněji. Podívej se na nás, řekl mi Křižan, vypadáme jako povstalci. Ty se pěkně vohodíš a budeš to dělat. Václav si to přeje. (Eda Kriseová, Václav Havel, 1991)

… účastníci se bláhově domnívají, že jim potomci budou účast závidět, revoluce nakonec odezní a po povstalcích přicházejí úředníci, byrokraté, a společnost, která se z revoluce zrodí, až nápadně připomíná … (Slavomír Ravik, Totální krize, 1992)

Zjara toho roku vypukly selské bouře a dne 24. března se přivalila veliká vlna povstalců z hor semilských k Turnovu a k Hrubé Skále. (Jaroslav Durych, Kouzelný kočár, 1995)

… je velmi trapné pro okupanty, když vedou někde irské vlastence – povstalce na popravní lešení, ale pro odsouzené je to triumf. Přátelské davy okolo mávají, pláčou … (Bohumil Nuska, Padraikův zánik, 1997)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Častými syntagmaty jsou přívlastková spojení typu organizovaní povstalci, skupina povstalců apod., verbální syntagmata bojovat proti povstalcům a přidat se k povstalcům; za ustálená spojení, resp. slovesné frazémy lze považovat vazby s přeneseným významem dostat se do rukou povstalců a být v rukou povstalců.

GENERAL DISCUSSION

Přejímka rebel není v češtině bezpříznaková – některé příručky ji považují za zastaralou (viz PSJČ nebo SCS2, zde je ale možné uvažovat o dobové poplatnosti), některé také za expresivní (např. SCS2). Expresivita může být mimo původ a sémantický obsah slova dána i jeho hláskovou skladbou, případně je zejména ve starších ještě umocněna příponou -ant, která je v češtině analogická dalším činitelským názvům odvozeným od přejatých základů typu demonstrant, diverzant, maturant apod. Některé slovníky slovotvorné varianty rebel a rebelant rozlišují samostatnými hesly, jiné je uvádějí v jednom hesle (např. NASCS, SCS1, SCS2 apod.), případně upozorňují na některé zastaralé dialektické varianty derivátu (rabulant, rebulant – viz PSJČ).

Nicméně i obě sledovaná synonyma vzbouřenec a povstalec jsou konotována, vzbouřenec je slovo se zřetelným onomatopoickým základem, povstalec je výraz charakterizovaný v příručkách jako knižní, ovšem je-li užíván v běžné řeči, získává často také expresivitu (viz jeden z příkladů – „…vypadáme jako povstalci…"). A expresivní je i řada zde uváděných dalších synonym specifikujících významy sledovaných slov (např. odbojník, buřič apod.). Celkově lze shrnout, že stejně jako přejaté slovo není neutrální, nejsou neutrální ani jeho synonyma v češtině.

Z hlediska frekvence je víceméně srovnatelný výskyt lexémů rebel a povstalec, třetí výraz vzbouřenec je řidší (poměr rebel : vzbouřenec je v synchronních korpusech psaného jazyka cca 1 : 7, na výskytu se podílí především beletrie a publicistika).

Kolokace všech tří výrazů jsou výrazně podobné, způsoby užití i konkrétní syntagmata se často překrývají, odlišnosti jsou spíše kontextově podmíněné.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus – SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ESJČ1 Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČS: Pala, K. – Všianský, J. Slovník českých synonym. Praha, NLN, 1996.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

23.2.2015