LOANWORD

expert

DEFINITION

1. „znalec" (SSJČ, SSČ, NASCS), „odborník" (SSJČ, SSČ), „odborný znalec" (SJČ1–3), „specialista" (SČSA), 2. „dožádaný znalec" (PSJČ, SSJČ, SCS1, SCS2), „odborník přizvaný (na poradu) k řešení nebo posouzení určité otázky" (SSJČ, NASCS, SCS2)

EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION

Výraz expert označuje osobu, která má velké znalosti v nějakém konkrétním oboru. Vedle teoretických znalostí má expert i praktické zkušenosti a průběžně se v oboru dále vzdělává. Fakt, že někdo má v daném oboru profesionální nebo akademickou kvalifikaci, neznamená nutně, že je v tomto oboru expertem. Na druhé straně se může stát expertem i ten, kdo nemá patřičné formální vzdělání. Lze ho tedy často chápat spíše jako neformální, relativní označení člověka, kterým jeho okolí oceňuje jeho znalosti a zkušenosti v oboru (v praxi se může jednat prakticky o jakýkoliv obor lidské činnosti).

USAGE

Výraz se užívá v oblasti odborné v různých vědních oborech, v soudnictví a právnickém jazyce vůbec, je poměrně frekventovaný v publicistice a může být užíván i v běžné řeči.

OTHER MEANINGS

Někdy se můžeme setkat s užitím výrazu expert v ironickém významu „neschopný člověk (pracovník atd.)", viz také SCS2, příp. „člověk vychytralý, zneužívající situace" apod., např. „Máte ale experty, kteří se snaží doslova proplavat proudem vystupujících cestujících a získat tak co nejvýhodnější místo." (Mladý svět, 38/1973)

TJČ uvádí ještě souvislost s výrazy soudce a veličina.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Slovo expert pochází z latinského participia expertus „zkušený", tvořeného od slovesa experīrī (z ex- a *perīrī-) „zkoušet", od něhož bylo odvozeno také substantivum experimentum „pokus" (srov. experiment). Substantivum expert se do češtiny dostalo pravděpodobně přes němčinu (viz ČES), užíván je také přejatý derivát expertiza „znalecký posudek" (z francouzského expertise, viz SESJČ).

WORD HISTORY

Výraz expert se v češtině užívá přibližně od konce 19. století, v Jungmannově slovníku zahrnut není, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady od r. 1907.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Ustálená spojení se vyskytují buď v podobě adjektivních syntagmat v jednotlivých oborech, např. vojenský expert, nebo atributivních spojení obecného významu komise expertů nebo skupina expertů, jež jsou vždy v daném kontextu upřesňována, případně ve smyslu obecného hodnocení typu nebýt žádný expert, užívaného i v běžné řeči.

DERIVATIVES

expertka (přechýlené); expertův (posesívum individuální), expertský (posesívum druhové); expertní (relativum široce vztahové); expertíza / expertiza – SCS1 / expertisa – SJČ1 (přejatý derivát v různých grafických podobách)

VARIANT

expert

PRONUNCIATION

[ekspert]

GRAMMAR

substantivum, životné maskulinum, experta, expertu/expertovi

FREQUENCY

Kolem 66 (66,21) na milion slov.

COLLOCATIONS

expert

ekonomický ~, hospodářský, soudní, vojenský ● americký ~, mezinárodní ● cizí ~, náš ● opravdový ~, takzvaný, vynikající

~ firmy, komise, společnosti ● ~ první třídy, druhé, třetí

komise ~ů, skupina

~ na extremismus, problematiku, terorismus, výbušniny, výživu ● ~ pro energetiku, oblast, otázky ● ~ v oblasti, oboru, rámci

~ na slovo vzatý

~ z centra, ministerstva, oboru, Prahy, univerzity, ústavu

zavolat ~a, sehnat ● dělat někomu ~a ● obrátit se na ~a ● zajít k ~ovi

~ (ne)může prokázat, (ne)může potvrdit, (ne)vylučuje, očekává, označuje, předpokládá, předpovídá, soudí, tvrdí, upozorňuje, zkoumá, zpochybňuje

nebýt žádný ~

EXAMPLES

Každé oddělení komise pro obchodní hodnoty sestává nejméně ze 3 členů a má právo přibrati ke svým poradám znalce (experty)… (Česká politika, 2/1907)

Původně sice bylo nesměle navrhováno, zda by nebylo záhodno přizvati také experta z oboru theosofie, ale poněvadž oba katoličtí ministři prohlásili, že by byli nuceni vyvoditi z toho důsledky, bylo od návrhu upuštěno. (Ivan Olbracht, Devět povídek, 1927)

Počítají-li se zásoby Německa i jeho vlastní produkce neobyčejně optimisticky, stačí německý benzin a mazadla jen na zcela omezenou dobu. Je lhostejno, počítá-li ten či onen expert s lhůtou o několik dnů delší či kratší. (Přítomnost, 61/1938)

Poté se ujal slova expert na orbu a lesní hospodářství. (Dikobraz, 23/1962)

… najdou pistoli československé výroby. Ale jak zjistí balistický expert, nebude to ta, která zabila toho esesáka, jehož střela bude ve vaší hlavě. (Jan Zábrana, Vražda v zastoupení, 1967)

Jedním z pozitivních kroků v tomto směru bylo jednání expertů 7 zemí (v tom i ČSSR) v září 1963 na půdě Evropské hospodářské komise v Ženevě. (Hospodářské noviny, 11/1968)

Čtyřiatřicetiletá inženýrka zahraničního obchodu Alice Bohmová byla skutečně na špičce své kariéry jako expert na slovo vzatý. Právě se vrátila ze služební cesty ve Spojených státech … (Zdena Frýbová, Falešní hráči, 1982)

… a všechno to nešlo dohromady. Odnášela si to škola. Šampión taky nebyl jako jiní kluci expertem přes pop-music a na desky ve své diskotéce by nenalákal ani dívku, která se učila … (Zdeněk Zapletal, Půlnoční běžci, 1986)

Mlčel a hryzal si spodní ret. Znepokojeně jsem ho pozoroval. Ne snad že bych příslušného experta neznal, ale někdy je lepší, když všechno zůstane v rodině, pod pokličkou. (Pavel Frýbort, Vekslák 2, 1993)

Už předtím, v době příprav, jsem si myslel, že se k nám žádní cizí experti na protesty nemají pouštět. Podle čeho je poznat? Kdo jede na Velehrad, míní se modlit … (Ludvík Vaculík, Poslední slovo, 2002)

SYNONYM

odborník

PRONUNCIATION

[odborňík]

GRAMMAR

substantivum, životné maskulinum, odborníka, odborníku/odborníkovi

FREQUENCY

Kolem 190 (190,13) na milion slov.

DEFINITION

„pracovník zvláště znalý nějakého oboru" (PSJČ), „kdo dobře zná, ovládá nějaký pracovní obor" (SSJČ), „znalec oboru" (SSČ), „odborný pracovník" (SJČ1–3), „specialista" (PSJČ, SSJČ, SSČ), „znalec, expert, profesionál" (SČSA)

OTHER MEANINGS

V běžném jazyce se užívá ustálená formulace „dát se vyšetřit u odborníka", tj. odborného lékaře, kde se nejedná o význam zcela odlišný od námi zkoumaného, ale pouze o specifikaci, která je na tuto formulaci vázána (viz také SSJČ).

TJČ uvádí ještě souvislost s významy: pracovník, učenec, uznávaná osobnost, zušlechťovatel.

USAGE

Výraz se užívá v nejrůznějších oblastech komunikace, včetně odborných komunikátů na jedné straně i běžné řeči na druhé, je frekventovaný v publicistice.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Slovo odborník je odvozeno od základového substantiva odbor, které podle SESJČ vzniklo spojením předpony od- a kořene -bor- (souvisejícího se slovesem bráti). Podle Českého etymologického slovníku J. Rejzka by se mohlo jednat o kontaminaci slov obor a oddíl.

WORD HISTORY

Výraz odborník se v češtině užívá přibližně od počátku 19. století, v Jungmannově slovníku zahrnut není, je tam jen heslo odbor (s významem „úsudek z jiných nauk vypůjčený, jehož pravdivost za jistou přijata bývá"), v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady od r. 1873.

DERIVATIVES

odbornice (přechýlené); odbornictví (název vlastnosti); odborníkův (posesívum individuální), odbornický (posesívum druhové); kompozita dle specializace: odborník-ekonom / -logoped / -památkář / -psycholog …, příp. pleonasticky odborník-specialista; odborníček (deminutivum, expresivní, hanlivé, viz SSJČ)

COLLOCATIONS

odborník

ekonomický ~, finanční, hospodářský, televizní, vojenský ● dobrý ~, jedinečný, kvalifikovaný, náramný, největší, skutečný, světoznámý, špičkový, technický, věhlasný, vynikající, význačný, zkušený, známý

na slovo vzatý ~ / ~ na slovo vzatý

~ citovaný kým, delegovaný kým ● ~ obeznámený s čím, nesvázaný čím, specializující se na co, zabývající se čím

~ firmy, zpravodajské služby ● ~ na extremismus, kosmonautiku, logopedii, problematiku, výživu ~ přes elektroniku, etiketu, počítače, tisk, víno, výživu ● ~ v biologii, oblasti, oboru, otázkách, zemědělství

posudek ~a

~i (ne)doporučují, (ne)vylučují, očekávají, odhadují, pochybují, poukazují, předpovídají, předvídají, přepokládají, přirovnávají, přisuzují, radí, upozorňují, usuzují, varují ● ~i odhadli, propočítali, spočítali, vyčíslili, žasli

být ~em, stát se

EXAMPLES

Kdo v jakémkoli konání dosáhl zručnosti, sluje odborník. (Josef Durdík, Lumír, 1874)

Jsou odborníci, kteří se zvláštní oblibou studují z přírodnin jednotlivý jen druh. (Jan Neruda, Žerty, 1877)

Významnější z obou (článků) pocházel z péra osvědčeného odborníka — MUDra Janovského samého, jenž se Světlou brzy seznámen a spřátelen, horlivě s ní uvažoval, jak velice by bylo žádoucno i prospěšno dobru obecnému, kdyby se nalezla možnost zorganisovati řádnou, odbornou výchovu ošetřovatelek nemocných … (Eliška Krásnohorská, Co přinesla léta, 1928)

Zdá se však, že ostatní odborníci nebrali profesora Brucknera vážně, asi proto, že nepřetínal žádné senzorické dráhy… (Karel Čapek, Válka s mloky, 1936)

Všichni ostatní zapírali. Činili tak s houževnatostí zkušených odborníků, nevěřících již v polehčující okolnost úplného a kajícného doznání … (Ivan Olbracht, Anna proletářka, 1951)

Jako ředitel má přijít Duda nebo inž. Paroubek. Duda ovšem není odborník a zjistil jsem, že nedokončil ani průmyslovku. Paroubek má jistý škraloup z Kralup … (Vladimír Páral, Milenci a vrazi, 1969)

… jako jednou Štefan Kadlub, původně kamnář, nyní folkloristický odborník a poradce Sedmikrásy. (Zdena Salivarová, Honzlová, 1972)

Únava je málo věrohodný argument. … Rozhodně by znělo logičtěji, kdyby se všecko dalo svést na technickou závadu vozidla. Odborníci sice nic takového nezjistili, ale mohli se mýlit … (Norbert Frýd, Rukama nevinnosti, 1974)

… mezi starofrancouzštinou a aramejštinou, a proto ti, kteří v nich hledali, museli být zároveň filology i odborníky na mystiku a magii. A takovou kvalifikaci (dvojí odbornost) měli především teologové … (Jiří Kratochvíl, Zpěv uprostřed noci, 1992)

… v dopisu gauleiterovi úřadu pro rasovou kontrolu, adresovaný Johannesu Nesvalovi, oblastnímu odborníkovi v záležitostech norimberských rasových zákonů … (Marie Taussigová, Z českých luhů a hájů, 1993)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Za ustálená lze považovat spojení s hodnotícími adjektivy typu špičkový odborník, zkušený odborník apod. a především idiomatické spojení odborník na slovo vzatý (užívané případně se změněným pořadím slov v podobě na slovo vzatý odborník).

SYNONYM

znalec

PRONUNCIATION

[znalec]

GRAMMAR

substantivum, životné maskulinum, znalce, znalci

FREQUENCY

Kolem 36 (36,08) na milion slov.

DEFINITION

„kdo jako odborník nebo ze zkušenosti něco zná" (PSJČ, SSJČ), „kdo dovede něco odborně posoudit" (PSJČ, SSJČ), „kdo zná něco jako odborník nebo ze zkušenosti" (SSČ), „člověk dobře, odborně něčeho znalý" (SJČ1–3), „odborník, specialista" (SSJČ, SSF), „expert" (SČSA)

OTHER MEANINGS

V oblasti práva má výraz znalec úzce specifikovaný význam, který je ve slovníkových a encyklopedických příručkách popsán následujícími způsoby: „osoba s odbornými vědomostmi a zkušeností povolávaná v úředním řízení k podávání dobrozdání" (PSJČ), „osoba, která při úředním nebo soudním řízení podává odborný posudek" (SSJČ), „fyzická osoba, podávající soudu při soudním řízení zprávu o skutečnostech, které jí byly předloženy k odbornému posouzení" (ES).

TJČ uvádí ještě souvislost s významy: labužník, strávník, uznávaná osobnost a zušlechťovatel.

USAGE

Výraz se užívá v odborném jazyce v různých vědních oborech, v administrativním stylu, ve specifikovaném významu v oblasti práva a soudnictví, v rozmanitých oblastech je také často užíván v běžné řeči.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Základ slova znalec je všeslovanského původu, odvozený z předpokládaného praslovanského tvaru slovesa *znati „vědět", „znát", jež má základ v předpokládaném indoevropském kořeni *ģen-, ģnō- „poznat", „znát". Souvisí s řeckým tvarem gi-gnōskō (SESJČ), příbuzná jsou i slovesa kennen v němčině a know v angličtině, odvozená od latinského tvaru nōscere „poznávat" (ČES).

WORD HISTORY

Výraz znalec se v češtině užívá přibližně od začátku 18. století, v Jungmannově slovníku je uveden s významem „kdo zná věc dobře", v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady od r. 1790.

DERIVATIVES

znalkyně (přechýlené); znalectví (název vlastnosti); znalcův (posesívum individuální), znalecký (posesívum druhové), zast. znalečné („odměna znalci")

COLLOCATIONS

znalec

realitní ~, (stálý) soudní, technický ● najatý ~, (ne)odborný, nezaujatý, přibraný, přísežný, přizvaný, zapsaný, zasvěcený ● dobrý ~, lepší, skutečný, uznávaný, výborný, zkušený

~ bridže, bylinářství, čínštiny, erbů, esperanta, hebrejštiny, heraldiky, hudby, kosmonautiky, krajiny, lidí, malby, místopisu, písma / Písma, poezie, poměrů, psychiatrů, receptury, řečí, sanskrtu, Talmudu, technoscény, tóry, umění, vín, Zákona, zeměpisu ● ~ věci

~ české (literatury), Hrabalova (díla), léčivých (bylin), lidských (povah), malířova (díla / umění), moderní (literatury), Tolkienova (díla), vatikánských (poměrů)

na slovo vzatý ~ / ~ na slovo vzatý

znalcem ceněný, oceňován

~ ve svém oboru ● ~ na balistiku, extremismus, zbraně ● ~ z oboru jakého

~ diagnostikoval, konstatoval, (ne)pozastavil, (ne)prokázal, (ne)shledal, (ne)vyloučil, odhadl, ohodnotil, označil, vyčíslil, vyvrátil

~ a milovník, sběratel, obdivovatel, ctitel

EXAMPLES

V druhém ohledu uznáno za potřebné dožádati ku pomoci zkušených znalcův, zvláště věd údům komise opodál ležících, naposledy vybídnouti nejen prostředkem veřejných listův, nýbrž dle možnosti i obzvláštními dopisy, všecky vzdělavatele věd a jazyka k účastenství v díle … (Pavel Josef Šafařík, Předmluva k Německo-českému slovníku, 1853)

Vedle formy však bylo ještě jedno tajemství, jímž otevřel si Bauville nejen srdce delikátních znalců musy, ale i mysl širších kruhů … (Jaroslav Vrchlický, Profily, 1887)

Tu malíř s inž. Herainem, nejlepším a nejpilnějším znalcem Prahy, českého člověka jak dítě vodí za ruku a na příkladech jej učí milovat … (Vilém Mrštík, Moje sny, 1902)

Buml zcela sám sehrává na kulečníku serie karambolů (viděl jsem jeho krásný tripple-boussard přes ruku, jejž by ocenil každý znalec) … (Karel Čapek, Továrna na absolutno, 1922)

Arci, studenti a lid jim blízký nejsou povolanými soudními znalci při jazykových rozepřích. (Vojtěch Jirát, Kritický měsíčník, 1940)

U kořene všeho zla je Vietnam, pravil od kávového stolku profesor Almswith, znalec moderní poezie. Nejvyšší čas odtamtud odejít. Je to špinavá válka. (Josef Škvorecký, Mirákl, 1972)

Podle chemické aparatury sestavené v rohu místnosti a podle použitých katalyzátorů dospěl znalec oboru toxikologie k závěru, že se v bytě v průběhu noci připravovala droga zvaná pervitin …  (Jaromír John, Memento, 1987)

… až třeba po Oskara Kokoschku anebo malíře Herberta Böckla, ale i vynikajícího znalce umění Bernarda Berensona z Florencie … (Jiří Kratochvíl, Uprostřed noci zpěv, 1992)

… jimiž si krátíval volné chvíle, když právě nemohl cestovat fakticky. Byl to opravdový znalec detektivní literatury i její historie a už coby chlapeček … (Jaromír Zemina, Jiné texty, 2000)

… slova jsou si v keltských jazycích dost podobná. Slovo Druid označuje člověka, který je skvělým znalcem lesů nebo lesním mudrcem a jeho nedozírné vědomosti z něj činily … (Iva Hlaváčková, Vládci Sedmihoří. Magická cesta, 2008)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Nejčastějším ustáleným spojením je atributivní syntagma soudní znalec a z dalších typů pak také spojení s neshodnými substantivními přívlastky, např. znalec hudby, případně v rámci koordinativních spojení typu znalec a milovník dobrého vína apod.

GENERAL DISCUSSION

Při srovnání frekvence, způsobů užití a základních i vedlejších významů slov expert, odborník a znalec docházíme k závěru, že nejčastější je domácí slovo odborník, které je v podstatě vždy chápáno v neutrálním smyslu a vystihuje přesně námi zkoumaný význam. V oblasti medicíny je zkráceným pojmenováním pro odborného lékaře, resp. lékaře-specialistu (s ohledem na kontext může být považováno případně i za profesní slangismus), nicméně jedná se zde především o projev ekonomizace jazyka.

Lexém expert naproti tomu bývá málokdy chápán zcela neutrálně, je významově silnější než oba české ekvivalenty a obvykle má pozitivní konotaci ve smyslu člověka skutečně ovládajícího nějaký obor, činnost atd. Lze u něj zaznamenat určité prvky výlučnosti, exkluzivity, dle oboru také exaktnosti a přesnosti přístupu, hodnocení apod. Právě to může být také důvodem jeho užívání v běžné řeči s negativní konotací v ironizujícím, znehodnocujícím nebo pejorativním smyslu. Po stránce čistě lingvistické zde sehrává roli hláskové složení slova týkající se jak fonému -x-, který se vyskytuje pouze ve slovech cizího původu, tak spojení -rt na konci slova pojmenovávajícího osobu.

Substantivum znalec je nejméně časté, ve srovnání s domácím pojmenováním odborník se jeví jako významově silnější, pravděpodobně zde hraje roli význam soudní znalec, tedy „osoba, jejíž znalost dané věci nebo problematiky je oficiálně potvrzena a uznávána", který ovlivňuje sémantiku i v jiných užitích tohoto slova. S pejorativním užitím se u něj v češtině nesetkáváme (podobně jako u ekvivalentu odborník, ovšem s výjimkou deminutiva odborníček – viz SSJČ, které se však už dnes v češtině neužívá).

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus - SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ES: Encyklopedický slovník. Praha: Odeon, 1993.

ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

3.02.2014