LOANWORD

komponent

DEFINITION

„složka" (PSJČ, NASCS, SCS1, SCS2, SSČ, SJČ1–3, SČS, SČSA), „součást" (SSJČ, NASCS, SCS1, SCS2, SSČ, SČS, SČSA), „část" (SSJČ, SČS, TJČ), „člen" (SSJČ, SČS), „díl nějakého celku" (SCS1, SČSA), „prvek" (SČS)

USAGE

Výraz je považován za odborný název v řadě oborů, zejména přírodovědných a technických, ale také v lingvistice, méně častý je v publicistice, v běžné řeči se s ním setkáme jen ojediněle.

OTHER MEANINGS

1. chem. „součást soustavy látek, jejíž množství můžeme libovolně měnit";

2. fyz. „složka v rovnoběžníku sil";

3. ling. „člen (část) složeniny";

4. mat. „díl veličiny, zvl. vektoru", „část množiny".

TJČ uvádí ještě souvislost s významy: příměs, zlomek

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Výraz pochází z lat. compōnēns (gen. componentis), což je tvar přechodníku slovesa componere „skládat" (SESJČ), jež bylo do češtiny přejato zřejmě přes německé Komponente.

WORD HISTORY

Substantivum komponent začalo být v češtině užíváno na konci 19. století. V Jungmannově slovníku uvedeno není, v dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1914.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Frekventovanými syntagmaty jsou přívlastková spojení s adjektivy typu důležitý komponent, základní komponent apod. nebo se substantivy typu komponent karoserie; ustálená spojení v pravém slova smyslu se však nevyskytují.

DERIVATIVES

komponentový (relační adjektivum)

VARIANT

komponent, v odborných názvoslovích také komponenta

PRONUNCIATION

[komponent]

GRAMMAR

substantivum, neživotné maskulinum, komponentu

FREQUENCY

Kolem 9 (8,54) na milion slov.

COLLOCATIONS

komponent

agregátní ~, alternativní, automatizační, brzdový, buněčný, dovážený / dovezený, klimatizační, molekulární, montážní, montovaný, testovaný, výbušný, vyráběný / vyrobený, zakoupený ● další ~, dodaný, důležitý, hlavní, následující, nutný, použitelný, primární, rozhodující, speciální, vedlejší, vhodný, základní, zbývající ● jednotlivé ~y, některé, veškeré / všechny

kombinace ~ů, většina ● spotřeba ~ů, výroba ● počet ~ů, velikost

~ airbagu, celku, ciferníku, editoru, ekosystému, frazému, lesa, podvozku ● ~ fabie, karoserie, lékárničky, odstředivky, potravy, strojovny, turbíny, výbušniny, výsadby ● ~ odpočívadla, syntagmatu

~y pro automobilky

~y krajinného systému, marketingového mixu, nervového / protiraketového systému ● ~y montovaných domků / staveb, obráběcích strojů, palivových systémů, raketových / spalovacích / vstřikovacích motorů, tlakových částí kotlů ● ~y protiraketové obrany ● ~y balistických raket, optických soustav ● ~y klimatizačního / stabilních hasicích zařízení, složených slov, uživatelského rozhraní

dovážet ~y, nakupovat, vytrhávat

být ~em

~y nepodléhají, odpadají ● ~y jsou recyklovány

EXAMPLES

Při natáčení barevných filmů se musí ovšem s barvou jako výtvarným komponentem vždy počítat předem. (České slovo, 2. 6. 1944)

Hlásku e, která je prvním komponentem skupiny ej, pokládají fonetikové za relativně příjemnější než i … (Oldřich Králík, Pět studií o Petru Bezručovi, 1947)

Toto příčestí (minulé činné) není samostatným tvarem, nýbrž jen tvarovým komponentem preterita nebo kondicionálu … (František Kopečný in Slovo a slovesnost, 9/1949)

Dodávky strojního zařízení nebo dodávky komponentů (dílů strojů) se považují za hmotné dodávky… (Hospodářské noviny, 42/1964)

… jedinečným způsobem používá lidovou píseň, z níž tvoří důležitý významotvorný komponent celého díla. (Tvorba, 3/1976)

Počínaje antikou bývá zvykem zdůrazňovat účelnost a racionální komponenty jak v přírodě, tak v kultuře. (Stanislav Komárek, Sto esejů o přírodě a společnosti, 1995)

… komponent většinou totožný se slovním základem, případně kmenem, a je připojen k dalším komponentům spojovacím morfémem-konektémem. Každý uživatel jazyka se s tímto jevem denně setkává … (Naše řeč, 1/1997)

Docela jinak fungovala Fuchsova nádražní pošta se svým „důrazem na technické komponenty stavby jako nositele estetického výrazu" a na „krásu materiálu a konstrukce"… (Jiří Kratochvíl, Brno nostalgické i ironické, 2001)

… vše ve stejném odstínu a v přesných rozměrech. Naprosto nemožné – výrobci jednotlivých komponentů žijí asi odděleně a pod přísnou ostrahou, to aby se nemohli domluvit. (Jan Hromek, Chytněte si toho psa!, 2005)

… patří spolu s chátrajícími budovami zrušené továrny na komponenty do bojových hlavic balistických raket k nejvýraznějším vředům na tváři dnešní Koločavy. (Lidé a země, 6/2005)

SYNONYM

díl

PRONUNCIATION

[ďíl]

GRAMMAR

substantivum, neživotné maskulinum, dílu

FREQUENCY

Kolem 81 (81,27) na milion slov.

DEFINITION

„část nějakého celku" (PSJČ), „co vznikne dělením celku" (SSJČ, SSČ), „z čeho se skládá celek" (SSJČ, SSČ), „část" (SSJČ, SJČ 1–3, SSČ, SČS, SSF, SČSA, TJČ), „kus" (SSJČ, SSČ, SČS, SČSA), „úsek" (SSJČ, SSČ, SČS, SČSA), „oddíl" (SČS, SSF, SČSA), „součást" (SČSA)

USAGE

Výraz díl není kontextově ani stylisticky omezen, jeho využití je univerzální, stylově neutrální a vyskytuje se prakticky ve všech typech textů.

OTHER MEANINGS

1. lid. zast. „panská část polí" (panský díl);

2. „většinou" (z většího dílu, větším dílem);

3. „částečně" (dílem);

4. „zčásti-zčásti", dvojčlenná slučovací spojka (dílem-dílem);

5. „oddíl, část, svazek knihy";

6. „křídlo okna";

7. „jedna z pěti částí zemského povrchu" (díl světa, resp. světadíl);

8. „úděl, podíl" (dostat svůj díl – také ve významu „být pokárán, potrestán");

9. zast. „myslit si své, mít o čem svůj názor" (myslit si svůj díl);

10. práv. „část pozůstalosti, kterou je zůstavitel povinen zůstavit jistým osobám, dědicům" (povinný díl).

TJČ uvádí ještě souvislost s významy: příměs, zlomek.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum díl je všeslovanského původu, staročeský tvar byl diel a staroslověnský dělъ (SESJČ). V praslovanštině byl také předpokládaný tvar *dělъ, odpovídající gótskému dails, v němčině pak Teil (ČES, ESJČ2). Předpokládaný indoevropský základ byl *dhail- (ESJČ1).

WORD HISTORY

Výraz je velmi starý, je v češtině přítomen od počátků vývoje českého jazyka. V dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady od r. 1829, v Jungmannově slovníku je uveden s významy „jedna z rozličných nebo i jednorodých věcí, z kterých něco složeno jest", „částka" a s příklady díl knihy a rovným dílem.

DERIVATIVES

dílek (deminutivum 1. stupně), díleček (deminutivum 2. stupně); dílový (relační adjektivum), -dílný (druhý komponent kompozit typu jednodílný, dvoudílný, několikadílný apod.)

COLLOCATIONS

díl

dolní ~, horní, každý, menší, náhradní, něčí, podstatný, pořádný, poslední, první, spodní, spravedlivý, stejný, větší ● jednotlivé ~y ● jeden ~, dva, tři ~y ginu ● několik ~ů, řada, spousta

~em nedokonaný

~ lexikonu, pořadu, románu, seriálu, trupu ● ~ letopisů ● ~ pizzy, rakety, série, skládačky, skládanky ● ~ plavek ● ~ fotoalba ● ~ heptalogie, pentalogie, tetralogie ● ~ Básníků, Futuramy, Kameňáku, Prohnilých ● ~ Četnických humoresek

~ nastavovacího času, reprízovaného seriálu ● ~ dvacetisvazkové edice / encyklopedie, potterovské ságy

být ~em

rozdělit na … ~ů ● rozdělit stejným / rovným ~em ● rozebírat na ~y ● skládat ~y, vyrábět

~ chybí, schází

EXAMPLES

Jestli kdo nebude míti syna neb syny, ale bude míti dcery, těm ať dostane se dědictví na rovné díly… (František Palacký, Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě, 1854)

Zdeňa utrhla pár hrstí mateřídoušky, rozdělili to na stejné díly a v hájovně každý pro sebe do krabiček ji ukryli. Ty z ruky nedají! (Felix Háj, Školák Kája Mařík, 1926)

Vložila do knih díl, který příslušel na domku dceři Růženě a synu Ondřejovi… (Marie Pujmanová, Lidé na křižovatce, 1937)

… normální bubny promítacího stroje obsáhnou pouze 60 metrů filmu. Proto se rozdělují distribuční kopie na díly po 600 m, tzv. normální díly. (Filmový slovník, 1948)

Odložil pinzetu a štěteček, na jehož konci se třpytila perlička lepidla, a natáhl se po dalším dílu houslí. (Stanislav Rudolf, Nebreč, Lucie, 1972)

V roce 1913 má Ford již 700 stálých zástupců, kteří mají na skladě úplný sortiment náhradních dílů. (Svět motorů, 27/1973)

Jako součást podniku v Györu by se specializoval na výrobu dílů pro autobusy, zejména zadních a předních mostů. (Rudé právo, 182/1973)

… musela začít skládat znovu. Stejný postup zachovala z jednoduchého důvodu: podle ní nalezla řešení prvního dílu skládanky, a proto nechtěla metodu měnit; třebaže podle jejího klíče ono první skládání bylo zbytečné. (Roman Ludva, Jezdci pod slunečníkem, 1999)

… dveře jsem občas nechával otevřené a Hubert do toho prostoru ráno hupnul. Když odtamtud nechtěl, odjistil jsem venkovní díl a doporučil panu kocourovi, ať si vyleze na pavlač, pokud má chuť na špacír. (Eva Kačírková, Dívka v zrcadle, 2006)

Sára rychle zkoušela pomocí magického oka jednotlivá obrovská vejce, kde by mohl být schovaný třetí díl modrého srdce, nervózně a bojácně brala jedno po druhém do ruky. (Iva Hlaváčková, Diamantová cesta, 2007)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Častými syntagmaty jsou atributivní spojení s adjektivy typu horní díl, první díl apod., nebo se substantivy typu díl knihy, díl plavek, díl seriálu; za ustálené lze považovat spojení v instrumentálu rovným dílem nebo stejným dílem.

SYNONYM

složka

PRONUNCIATION

[sloška]

GRAMMAR

substantivum, femininum, složky, složce

FREQUENCY

Kolem 40 (40,12) na milion slov.

DEFINITION

„jeden z prvků, členů, součástí něco tvořících, skládajících" (PSJČ, SSJČ), „součást nějaké soustavy stejnorodých zjevů" (PSJČ), „jeden z prvků složeného celku" (SSČ), „součást něčeho složeného" (SJČ1–3), „komponent" (SSJČ, SSČ, SČS, SČSA), „součást" (SČS, SSF, SČSA), „díl" (SČS, SČSA), „prvek" (SČSA), „ingredient" (TJČ), „přísada" (TJČ), „součást obsahu" (TJČ)

USAGE

Výraz složka není kontextově ani stylisticky omezen, jeho využití je univerzální, stylově neutrální a vyskytuje se prakticky ve všech typech textů.

OTHER MEANINGS

1. „skupina, útvar patřící k nějakému společenskému celku";

2. „odkládací desky", „obal na listiny";

3. „několik listů nebo archů papíru složených v celek", „určitý počet složených archů nebo listů papíru vložených do sebe", „na sebe navrstvené, hromadně uspořádané menší množství listů papíru vůbec, popř. jiných věcí";

4. „přeložený, složený list papíru";

5. chem. „část směsi", „jedna z látek tvořících směs";

6. filat. „známka vytištěná na přeložený papír", „přeložka";

7. zř. „malá uspořádaná hromada", „malá sloha" (PSJČ);

8. zast. „slabika" (PSJČ);

9. těsn. „skupina souhlásek nebo znak znamenající skupinu souhlásek" (PSJČ).

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum je odvozeno od slovesa složit jako výsledek děje. SESJČ poukazuje na ruský původ – viz rus. slog – „složení", „slabika", resp. sloga – „shoda, svornost" (ESJČ1), který je však zejména patrný u maskulina sloh; slovo je však plně zdomácnělé.

WORD HISTORY

Výraz je velmi starý, v dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady od r. 1860, v Jungmannově slovníku jako samostatné heslo uveden není, je tam ovšem motivující sloveso složiti s významy „do hromady klásti, položiti, jedno vedle druhého" (s příkladem v hromadu složiti) a „z více částí jeden celek učiniti" (s příklady varhany z trub složeny jsou, písně z veršů složené).

DERIVATIVES

složkový (relační adjektivum)

COLLOCATIONS

složk|a

fungicidní ~a, insekticidní, jazyková, nízkofrekvenční, nocionální, organizační, pohybová, provozní ● poskytující ~a, zahrnutá, zajišťující

souhra všech ~ek

~a koordinace

~a aktivovaného komplementu, dávivého kašle, éterického oleje, hmyzího jedu, integrovaného záchranného systému / IZS, jasového signálu, komunálního odpadu, lexikálního významu, metabolického syndromu ● ~a české národní tradice, dabovaného díla, elektrostatické interakce, mezibuněčné hmoty, nukleové kyseliny ● ~a slovesného díla, ultrafialového záření

~a albumin

~a datadisku, ekosystému, komplementu, nesváru, platu, vektoru ● ~a cytoplazmy, dvojhvězdy, kinematografie, potravy, společnosti ● ~a cvičení, kompozita

najít ~u, popsat, přičlenit, zastřešovat

~a se neusazuje ● ~a zahrnuje

~y jsou investovány

EXAMPLES

Básník a herec jsou mu prý pouhé složky k docílení dramatického dojmu … (Volné směry, 1/1897)

Všechny ostatní složky se vytratily beze stopy a zbyla jenom chamtivost. (Jan Vrba, Dolina, 1916)

Složky celkového vjemu, které mohou být samostatnými vjemy, nazýváme částmi. (František Krejčí, Logika pro střední školy, 1921)

Každou jazykovou složku, např. intonaci, lze po stránce jejího uplatnění se v básnictví sledovat souvisle od doby k době a od díla k dílu. (Jan Mukařovský, Kapitoly z české poetiky, 1941)

Při použití zisku (jako základy pro hmotnou zainteresovanost) je nutno oddělovat zdroje pro pohyblivé složky mezd od základního mzdového fondu (Hospodářské noviny, 23/1964)

… najdou se pokaždé lidé, kteří se chtějí obejít bez každé prostředkující složky a dosáhnout bezprostředně až k tomu, co ji svrchovaná moc osobuje zastupovat … (Věra Linhartová, Prostor k rozlišení, 1992)

… vyjádřila domněnku, že nejlepším prostředkem, jak citovou složku rozvíjet, je krásná hudba, nejlépe ta, kterou mohou žáci slyšet na oblíbených výchovných koncertech … (Michal Viewegh, Výchova dívek v Čechách, 1994)

Opatření protileteckých složek přispělo k vyčištění každého kouta. Bylo tu elektrické světlo i voda v sudech … (Arnošt Lustig, Dům vrácené ozvěny, 1994)

… při Padraikově útlumu anebo při občasné převaze některé z dominantních a zásadních, byť protipólných složek psychiky … (Bohumil Nuska, Padraikův zánik, 1997)

Shoda v literárních láskách a duchovních podnětech byla myslím tou nejinspirativnější složkou našeho přátelství, o čemž svědčí stovky dopisů, které jsme si vyměňovali … (Věroslav Mertl, Tiché zahrady, 1998)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Substantivum se obvykle vyskytuje v atributivních syntagmatech s adjektivy typu jazyková složka, pohybová složka apod. nebo se substantivy typu složka cvičení, složka potravy; ustálená spojení v pravém slova smyslu se však nevyskytují.

SYNONYM

součást

PRONUNCIATION

[součást]

GRAMMAR

substantivum, femininum, součásti

FREQUENCY

Kolem 190 (189,88) na milion slov.

DEFINITION

„samostatná část, která s jinými náleží k nutným složkám nějakého celku" (PSJČ), „část patřící spolu s jinými k nějakému celku" (SSJČ, SSČ), „jedna z (nutných) složek nějakého celku" (SSJČ), „nejjednodušší část stroje, zpravidla nedělená a vyrobená bez montáže" (SSJČ), „částka něčeho" (SJČ1–3), „složka" (SSČ, SČS, SSF, SČSA), „komponent" (SSČ, SČSA), „prvek" (SČS, SSF, SČSA), „element" (SČS, SSF), „díl" (SČS, SČSA), „ingredient" (TJČ), „přísada" (TJČ)

USAGE

Výraz součást není kontextově ani stylisticky omezen, jeho využití je univerzální, stylově neutrální a vyskytuje se prakticky ve všech typech textů, snad s výjimkou ryze neformálních.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum součást je tvořeno z předpony sou-, jež má svůj původ v předpokládaném praslovanském morfému *sǫ „spolu", resp. indoevropském *som „dohromady" (ČES), staročeský tvar byl sú-, a základu část, jenž je všeslovanského původu, předpokládaný praslovanský tvar byl *čęstь (SESJČ), staročeský pak čiest (ESJČ1) a čěst (ESJČ2). Podle ČES nemá jednoznačnou etymologii, nejspíš lze přijmout jako východisko předpokládaný indoevropský kořen *kṇdtis „kus", „něco ukousnutého", jenž pak v praslovanštině měl podobu *kǫsъ.

WORD HISTORY

Výraz je velmi starý, jeho základ je v češtině přítomen od počátků vývoje českého jazyka, sledovaný derivát pak začal být užíván na začátku 19. století. V dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady od r. 1860, v Jungmannově slovníku uveden není.

DERIVATIVES

součástka (deminutivum 1. stupně), součástečka (deminutivum 2. stupně)

COLLOCATIONS

součást

aktivní ~, další, dřevěná, důležitá, hlavní, integrální, každá, maličká, menší, náhradní, nedílná, tradiční, nepodstatná, normalizovaná, podstatná, přídatná, těkavá, trvalá, vadná, větší, základní, zbývající, zvláštní ● ostatní ~i, rozličné, všechny

~ biosystému, festivalu, kladkostroje, nábytku, projektu, reaktoru, regionu, tréninku, života ● ~ analýzy, horniny, práce, smlouvy, uniformy, výživy, zahrady ● ~ léčení, představení, vybavení, zařízení

~ celopodnikového informačního / odměňovacího systému, doprovodného / minimálního preventivního programu, nadnárodního gigantu / holdingu / koncernu, německo-amerického koncernu / sboru v NATO, obráběcího stroje, ozdravovacího areálu, prohlídkového okruhu, představovacího rituálu / večírku, rozsáhlejšího výzkumu, univerzitního archivu / kampusu / života, zasvěcovacího obřadu ● ~ kýchacích prášků, všech organismů, zdaňovaných příjmů ● ~ důstojnické uniformy, hnací soupravy ● ~ tříchodového menu, výhružného spiknutí

dovážet ~i, prodávat, tvořit

být důležitou / nedílnou / neodmyslitelnou / nezbytnou / organickou ~í něčeho, stát se

~ funguje

EXAMPLES

Dusík … nachází se hlavně co podstatná součást ve vzduchu … (Vojtěch Šafařík, Chemie, 1886)

Měsíc mu jasně posvítil na kolosální kovový válec s leštěnými vřezy na místech, kde další součásti stroje měly býti namontovány. (Karel Matěj Čapek-Chod, Turbína, 1916)

Dítě v ní (matce) cítilo či vnímalo svou integrální součást (Jaroslav Durych, Vzpomínky, 1928)

Posléze v době nejposlednější objednávají Mloci různé strojové součásti podle svých vlastních nákresů; z nich si sami montují pod vodou pneumatické vrtačky … (Karel Čapek, Válka s mloky, 1936)

Dalším problémem mladé domácnosti jsou přátelé obou manželů, jakási součást výbavy, živé svršky každého z nich, které nyní přenesli do nového života. (Milada Pachnerová, Manželský slabikář, 1945)

Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. (Občanský zákoník, 1964)

To, že chlapeček-velitel zachází se všemi tak, aby v nich vzbuzoval hněv, je prý zřejmá součást nepřátelského plánu. Prý ani netuším, kde všude má strana nepřátele. (Milan Kundera, Žert, 1967)

Zdena ví, že to není pravda. Ví to a všechny ty pohřební řeči jsou jen součástí kruté, dobře promyšlené frašky. (Jiří Švejda, Havárie, 1975)

Jsi jedinečná, byť nepatrná součást celku, který můžeš svými činy postrčit k pádu do propasti nebo k vzestupu ke hvězdám … (Jan Trefulka, Svedený a opuštěný, 1988)

Výklenky už dávno ne zcela bílých stěn tě vábí, abys vstoupil a stal se trvalou součástí této stavby jako ony dekadentní dívky ze štuku, které odpočívají nahoře na štítech nik … (Jaromír Zemina, Jiné texty, 2000)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Často se užívají syntagmata adjektivními přívlastky typu důležitá součást, základní součást apod., nebo se substantivy typu součást programu, součást výzkumu apod.; za ustálené spojení lze považovat tvar verbonominálního predikátu se substantivem v instrumentálu (rozvitým případně kongruentním atributem) být (důležitou / nezbytnou atd.) součástí něčeho.

GENERAL DISCUSSION

Při srovnání substantiva komponent a jeho českých ekvivalentů je zřetelný rozdíl stylové platnosti výrazů – substantiva domácího původu jsou stylově neutrální, bezpříznaková a univerzálně použitelná, mohou být sice odbornými názvy, ale v globálním pohledu nejsou v tomto smyslu příznaková. Výraz komponent má knižní, resp. terminologický charakter a užívá se ve formálních, odborných textech. Jeho cizí původ je zřejmý přítomností předpony kom-, což ovšem není pro laickou veřejnost signifikantní.

Frekvence jednotlivých sledovaných sloves je také výrazně odlišná, nejčastější je substantivum součást (poměr výskytu komponent : součást v synchronních korpusech psaného jazyka je přibližně 1 : 20), následuje díl (1 : 9) a složka (1 : 4). Výskyt přejímky je dle předpokladu vzhledem k jejímu charakteru nejméně častý.

Kolokace všech čtyř substantiv jsou ovšem velmi podobné, všechna se obvykle vyskytují v atributivních syntagmatech s adjektivy buď oborově specifickými (viz molekulární komponent, jazyková složka apod.), nebo obecnými (další komponent, základní součást), nebo se substantivy v genitivní postpozici neshodných přívlastků (komponent podvozku, díl seriálu). S výjimkou jediného výše zmíněného případu nebyla zjištěna typická ustálená spojení kolokativního nebo frazeologického charakteru.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus - SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

16.11.2014