LOANWORD

triumf

DEFINITION

„skvělé vítězství" (PSJČ, SJČ1–3), „skvělý úspěch" (PSJČ, SJČ1–3), „velké vítězství" (SSJČ, NASCS, SCS2), „velké a slavné vítězství" (SSČ), „vítězosláva" (SJČ1–3, SČS, SSF), „vítězství" (SČS, SČSA), „velký úspěch" (SSJČ, NASCS, SCS1, SCS2, SSČ, SSF), „úspěch" (SČS, SČSA), „radost z úspěchu" (SCS1)

EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION

Triumf byla veřejná oslava konaná ve starověkém Římě na počest vítězného vojevůdce. Senát v období římské republiky přiznával tuto poctu veliteli, který dosáhl velkého vojenského vítězství vedoucího k završení války a jehož provolalo vojsko na bitevním poli imperátorem.

Triumf mohl být přiznán jen nejvyšším magistrátům, jimž náleželo impérium. V dobách římské říše byl vyhrazen osobě císaře a zpočátku také jeho nejbližším příbuzným. Vítězní vojevůdci bývali odměňováni nižší formou triumfu nazývanou ovace (ovatio), případně obdrželi triumfální odznaky (ornamenta triumphalis).

USAGE

Výraz je v současné době užíván v řadě oblastí bez kontextového omezení, zejména je častý ve sportu a v publicistice; má spíše knižní charakter a v běžné řeči je frekventovaný méně.

OTHER MEANINGS

1. „vítání význačné osoby (po nějaké úspěšné akci)", „oslavování úspěšného člověka nebo kolektivu";

2. zast. „vítězná, slavnostní cesta", „slavnostní průvod";

3. hist. „slavnostní vjezd vítězného vojevůdce do Říma".

TJČ uvádí ještě souvislost s výrazem „procesí".

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum triumf bylo převzato (snad prostřednictvím německého Triumph) z latinského triumphus „vítězosláva", „slavnostní vjezd vítězného vojevůdce do Říma". Do latiny bylo slovo přejato z řečtiny, kde byl jeho tvar thríambos „slavnostní píseň (na Dionýsovu počest)", „slavnostní průvod" (ČES), „druh tance" (ESJČ1).

WORD HISTORY

Substantivum triumf začalo být v češtině užíváno přibližně v 16. století. V Jungmannově slovníku je uvedeno s významy „vítězství" a „slavné tažení", v dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1794.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Častá jsou syntagmata s adjektivy typu největší triumf, sportovní triumf nebo se substantivy typu triumf jezdců, triumf Brazilců apod.; za ustálená spojení lze považovat spojení s abstrakty typu triumf pokroku, triumf rozumu, atributivní syntagma triumf nadosah nebo verbální syntagmata typu korunovat triumfem, vyšperkovat triumfem, zpečetit triumfem a další.

DERIVATIVES

triumfální (relační adjektivum), triumfovat (desubstantivní verbum); v češtině jsou dále užívány formálně adaptované převzaté deriváty triumfalismus a triumfátor

VARIANT

triumf

PRONUNCIATION

[trijumf]

GRAMMAR

substantivum, neživotné maskulinum, triumfu

FREQUENCY

Kolem 34 (34,26) na milion slov.

COLLOCATIONS

triumf

největší ~, předchozí, společenský, sportovní, umělecký, vydolovaný

~ biatlonisty, bikera, desetibojaře, hnědáka, jezdců, kajakářky, vícebojařky ● ~ nezávislých ● ~ Knapkové, Kvitové, Masiniho, Peruána ● ~ Belgičanů, Brazilců, Italek, Japonek, Jihoafričana, Keňanů, Němky, Norů, Pražanů, Rakušanů, Seveřanů ● ~ Brazílie ● ~ demokracie, ideologie, islámu, normalizace, pokroku, rozumu, vůle, života

~ australských tenistek, etiopských běžců, keňských závodníků, nesmělého outsidera ● ~ čtvrtkařské štafety ● ~ lidského ducha, mírového úsilí

~ nadosah

obhájit ~, slavit, zopakovat ● dovršit ~em, korunovat, osladil, podtrhnout, přiživit, umocnit, vyšperkovat, zpečetit ● bojovat o ~, pokusit se ● navázat na ~ ● přisuzovat ~ čemu ● sbírat ~y ● stačit na ~ ● dosáhnout ~u

být ~em

zadostiučinění a ~

EXAMPLES

Jak jinak bylo, když jej po dvakráte v triumfu vedli těmi ulicemi a rozhoupány zvony Prahy zlaté se rozzvučely slavně v celé zemi. (Otakar Červinka, Jan Žižka z Kalichu, 1875)

První dojem byl radostný; ucítil zadostiučinění a triumf, vítězství nad bídným udavačstvím. (Alois Jirásek, U nás, 1904)

Frey prožíval té chvíle plným douškem umělecký triumf, jaký nemůže poskytnouti žádný jiný druh uměleckého zaměstnání … (Karel Matěj Čapek-Chod, Turbína, 1916)

Vojtěch ji cítil až do pozdního odpoledne, až do té chvíle, kdy zazněl od Božího hrobu zpěv triumfu. Potom se průvod hnul za cinkotu zvonků a vlání korouhví ven z kostela … (Jan Čep, Dvojí domov, 1926)

Skláněl jsem se nad ní, ležící s očima zavřenýma, a pokoušel jsem se vychutnat svůj domnělý triumf. Byl bych chtěl, aby jí zpod víček vyhrkly slzy, aby si zakryla tvář studem a zoufalstvím… (Karel Čapek, Povětroň, 1934)

Hrůza z krve, lítost ze smrti krásného kohouta nepřehlušily v dívce slastný cit triumfu nad vším živým i mrtvým. (Jaromír John, Moudrý Engelbert, 1940)

Polka se stala evropskou mánií, vždyť největší triumfy slavila prý s naším rejdovákem v samé Paříži. (Jaromír Václav Šmejkal, Mánesova Josefina, 1947)

Hlas děvčátka postupně nabýval na jistotě, ke konci v něm zněl jakýsi škodolibý pocit triumfu. (Michal Ajvaz, Druhé město, 1993)

… Trója, kterou Schliemann vykopal a Homér opěvoval. Tam archeologie slavila své triumfy. Objevila devět vrstev nad sebou, devítiposchoďový hrob, Homérova Trója stála v šestém … (Vladimír Vokolek, Absurdanda, 1994)

… přistoupil jsem k Marii a – políbil ji na čelo, ale cítil jsem tu směšnost, bezmocnost, její triumf; ten okamžik byl tak nesnesitelný – z čiré bezmocnosti jsem kopl do stolu … (Karel Eichler, … aneb Komentář k bratrovraždě, 2001)

SYNONYM

vítězství

PRONUNCIATION

[víťeství], řidčeji explicitně [víťesství]

GRAMMAR

substantivum, neutrum, vítězství

FREQUENCY

Kolem 277 (277,15) na milion slov.

DEFINITION

„úspěch" (SJČ1–3, SČSA), „výhra" (SČS, SČSA), „překonání (někoho/něčeho)" (SČS), „zdolání (něčeho)" (SČS), „triumf" (TJČ) „konečný cíl válečných operací, zničení sil a prostředků nepřítele a potlačení jeho způsobilosti k odporu" (PSJČ), „dosažení převahy nad někým nebo něčím silou tělesnou nebo duševní" (PSJČ, SSJČ), „dosažení převahy nad nepřítelem ve vojenském utkání" (PSJČ, SSJČ), „získání konečné převahy ve vojenském střetnutí, v utkání, sporu apod." (SSČ), „přemožení (nepřítele v bitvě / někoho v zápase)" (SJČ1–3, SČS), „nabytí vrchu" (SSČ), „převaha" (SČSA)

USAGE

Výraz vítězství není kontextově ani stylisticky omezen, jeho využití je univerzální, stylově neutrální a vyskytuje se prakticky ve všech typech textů.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum vítězství je v češtině považováno za název vlastnosti, odvozený v rámci transpoziční onomaziologické kategorie od primárního kmene adjektiva vítězný nebo přímo od vítěz (MČ). Substantivum vítěz je všeslovanského původu, podle SESJČ původně „člen panské družiny mající důležitou funkci a za to opatřený statkem (vitem)", odvozeno od předpokládaného základu *vit- „prospěch", snad i pod vlivem výbojných Vikingů (předpokládaný praslovanský tvar byl *vitędzь). Podle ČES je historie slova *vitędzь „rytíř", „hrdina" nepříliš jasná, také je však považuje za výpůjčku z germánského *viking-, které souvisí se starosaským vīk, resp. starohornoněmeckým wīh „obydlené místo", „bydliště". Okolnosti a podrobnosti přejetí nejsou podle ČES příliš jasné. Podle ESJČ2 je slovo odvozeno z domácího základu, pocházejícího z předpokládaného praslovanského tvaru *vitъ „prospěch", „užitek", také „svazek prutů nebo šňůrek, provaz, roznášený v pradávnu od dvorce k dvorci jako výzva k válce, zbrojení", viz také sloveso víti (ESJČ1), ale podle ČES je tato teorie slovotvorně méně přesvědčivá.

WORD HISTORY

Výraz je velmi starý, v češtině je přítomen od počátků vývoje českého jazyka. V dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady od r. 1775, v Jungmannově slovníku je uveden s významy „„získání bitvy", „přemožení nepřítele".

DERIVATIVES

vítězstvíčko (deminutivum, řídké)

COLLOCATIONS

vítězství

cenné ~, jisté, morální, nečekané, rychlé, skutečné, skvělé, spravedlivé, těsné, zasloužené ● Pyrrhovo ~ / ~ Pyrrhovo

~ brunetek, europeistů, frankistů, separatistů ● ~ Kukaček, Nizozemek ● ~ Makabejských ● ~ demokracie, islámu, krásy, odvahy, revoluce, síly, života

~ bojovnějšího plemene, černošského lidu, zlínského týmu ● ~ islamistické organizace ● ~ jedinou brankou

~ na body ● ~ nad nepřítelem, soupeřem ● ~ ve válce, volbách,  závodě

~ nadosah

dobýt ~, odnést si, uhájit, ulehčit ● dosáhnout ~ ● mít radost z ~

~ uchlácholilo koho ● ~ poskytne co

odnést si palmu ~ ● mít ~ v kapse

~ nevítězství

EXAMPLES

Právě tak odrostlý lvík matku a doupě opustí. An křepkost oudů svých poznav v souboji s býkem, z vítězství do svých nových půtek nové síly nabývá. (Antonín Marek, Má vlasť, 1807)

Požárský vynikl, vyrobiv úplné vítězství nad nepřáteli … (František Ladislav Čelakovský, Slovanské národní písně, 1825)

Rudolf I. z oka vítězstvím radostného slzu uroniv, dal mrtvého krále Přemysla II. na vůz naložiti a přes Marchek do Vídně odvézti. (Ferdinand Břetislav Mikovec, Starožitnosti a památky země české, 1860)

I povstávali někteří kmenové slovanští (proti Avarům) a hledajíce smrt bez naděje na vítězství se bouřili. (Vladislav Vančura, Obrazy z dějin národa českého, 1939)

… běhal do bytu a rozevíral knihy, vyptával se kolegů. To potom zoufal nad svou bezpečnou zkušeností. A byla velká vítězství a velké porážky … (Miroslav Hanuš, Méněcennost, 1947)

Když konečně po hodině boje debata skončila naprostým vítězstvím Bivoje Balíka a jeho názorů, plně podporovaných velitelstvím divize … (Josef Škvorecký, Tankový prapor, 1969)

… Regina se tu neukázala. Snad zapomněla. Nebo si všechno rozmyslela. Vítězství i odplatu jsem měl na dosah ruky. Zvedl se vítr. Na protější stráni jako by sněžilo. (Jiří Švejda, Havárie, 1975)

… Šampión žil už dlouho jenom pro tento závod, přesněji, pro vítězství nebo umístění na špičce tohoto závodu. (Zdeněk Zapletal, Půlnoční běžci, 1986)

Později, když se ostří otupilo, pokoušel se Otto Bauer, když to s konečným vítězstvím už nevypadalo tak skvěle, chovat civilněji. (Marie Taussigová, Z českých luhů a hájů, 1996)

… aby se setkal s dívkou, která pro něj v tom okamžiku znamenala víc než občanská válka, víc než vítězství seveřanů, víc než celá historie Spojených Států. Přišel půl hodiny před stanoveným časem … (Jiří Polák, Závody, 2003)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Frekventovaně se vyskytují zejména syntagmata s adjektivy typu těsné vítězství, spravedlivé vítězství a se substantivy typu vítězství ve volbách, vítězství ve válce nebo vítězství nad někým; za ustálená lze považovat frazeologická spojení neslovesná Pyrrhovo vítězství, vítězství Makabejsých a vítězství nadosah a dále slovesná odnést si palmu vítězství nebo mít vítězství v kapse.

SYNONYM

úspěch

PRONUNCIATION

[úspjech]

GRAMMAR

substantivum, neživotné maskulinum, úspěchu

FREQUENCY

Kolem 243 (242,96) na milion slov.

DEFINITION

„kladný výsledek nějakého snažení / činnosti" (PSJČ, SSJČ, SČS, SSČ), „zdar (v práci, činnosti)" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SJČ1–3, SČS, SSF, SČSA), „štěstí v práci, v podnikání" (SJČ1–3), „sukces" (SČS, SČSA), „terno" (SČSA), „prosperita" (SČSA), „přízeň osudu" (TJČ)

USAGE

Výraz úspěch není kontextově ani stylisticky omezen, jeho využití je univerzální, stylově neutrální a vyskytuje se prakticky ve všech typech textů.

OTHER MEANINGS

TJČ uvádí ještě souvislost s výrazy „hit" a „přínos".

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum úspěch lze považovat za konvertovaný název výsledku děje, odvozený od slovesa uspět. ČES však uvádí, že vzhledem k nedostatku starších dokladů je možné i přejetí do češtiny z ruštiny nebo některého jihoslovanského jazyka, odkazuje také na předpokládaný praslovanský tvar *uspěchъ, odvozený od slovesa uspěti „uspět", „prospět". Podle SESJČ je základem indoevropský kořen *spē-, související s latinským spēs „naděje (že dosáhneme cíle)", resp. sperare „doufat", srov. i litevský tvar spērus „rychlý".

WORD HISTORY

Výraz je velmi starý, v dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady od r. 1831, v Jungmannově slovníku je uveden jako samostatné heslo také (bez dalších českých ekvivalentů a kontextových příkladů).

DERIVATIVES

úspěšný (relační adjektivum)

COLLOCATIONS

úspěch

bezprostřední ~, cenný, dílčí, neobyčejný, nesporný, pochybný, pozoruhodný, světový, trvalý, veřejný ● kasovní ~, pracovní, umělecký, životní

~ autorů, kulečníkářů, myslivců, podavatelů, separatistů, specialistů, vědců ● ~ demokracie, kolekce, přeroubování, příběhů, sulfonamidů, události, života ● ~ Kofoly ● ~ Domažličanů, Prostějováků ● ~ Pianisty, Samotářů, Snowboarďáků, Zbouchnuté

~ černošského zpěváka, klatovského fotbalisty, novoborských sklářů, zlínského rodáka ● ~ hospodářského růstu, nové metody, protitemelínského hnutí, rozvojových programů, superbikové třídy, špiónské akce ● ~ Divokých včel ● ~ Nudy v Brně

~ nadosah ● ~ zaručen

~ v Pekingu ● ~ u posluchačů

maximalizace ~u ● namlsaný ~em

měřit ~, mít, napodobit, očekávat, oslavit, sklidit, slavit ● dobýt ~u, dosáhnout ● sklízet ~y ● těšit se z ~u ● vděčit za ~ ● navázat na ~ ● honit se za ~em ● dokončit s ~em, kalkulovat, vykonat ● zůstat bez ~u ● vést k ~u ● pochybovat o ~u ● být korunován ~em

~ se neodpouští, neukolébal ● ~ patří komu ● ~ vybízí k čemu

EXAMPLES

V tu dobu přišel pan Pandar, uslyšev o mých úspěchách zaradoval se velmi … (Antonín Marek, Rozličnosti, 1833)

… odpadne poměr dříve líčený a žid se nakloní tam, kam ho buď srdce povede, nebo kam mu rozum, střežící materiální blaho a úspěch, jíti povelí. (Jan Neruda, Obrazy života, 1860)

Klouče odstoupilo stranou a provozovalo svou radost nad nenadálým objevením se sněhu dle originálu nastudovaného podloudně, ale se zdarem a úspěchem. (Božena Viková-Kunětická, Drobné povídky, 1888)

I kdyby povahou svou byl k tomu nakloněn, cítí, že učit by se musel i týmž prostředkům, jakými Izrael úspěchů dobývá. (Alois Mrštík, Rok na vsi, 1903)

Má z toho zřejmě radost, jako by to byl bůhvíjaký úspěch; a Standa by byl ochoten sníst ještě tři takové snídaně, aby se jí zavděčil. (Karel Čapek, První parta, 1937)

… kdyby mu nabízel celý širý svět a veškerá jeho bohatství, moudrost, moc, úspěchy a slávu, byl by pravděpodobně odolal a poslal svůdce i tentokrát do pekel samotného… (Jan Trefulka, Svedený a opuštěný, 1988)

Klesali a stoupali jsme teď mlčky a Florián – vzpomínám si – se bez úspěchu pokoušel odloupnout z labutě trochu bílého laku. Od nepaměti si totiž kousal nehty. (Michal Viewegh, Názory na vraždu, 1990)

Otevřeli láhev koňaku, kterou lovecký host vytáhl z ruksaku, a napili se na úspěch příštího dne. Jak to bývá, alkohol rozvazuje jazyk a uzavírá přátelství. (Jiří Mlčoušek, Hajný Vítězslav a fořt Bořivoj, 1994)

Myslím, že by nebylo rozumné, abych se se svou spojkou radil o svém rozhodnutí. Neměl bych úspěch, kdybych ho přemlouval, aby udělal totéž. (Václav Pavel Borovička, Hřbitov vyzvědačů, 2005)

… do předsíně vstoupila Kateřina. Dva roky jsme už bydleli spolu a Káča se s větším nebo menším úspěchem snažila přetvořit můj staromládenecký byt v místo, kde se dalo – i pro ni a její nároky … (Petr Eidler, Sebranka, 2007)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Substantivum se obvykle vyskytuje v atributivních syntagmatech s adjektivy typu cenný úspěch, dílčí úspěch, životní úspěch apod. nebo se substantivy typu úspěch autorů, úspěch kolekce; do jisté míry jsou ustálená spojení úspěch nadosah, namlsaný úspěchem nebo úspěch zaručen a dále spojení s abstrakty typu úspěch demokracie, typickými frazémy však jsou být korunován úspěchem nebo sklidit úspěch, resp. sklízet úspěchy. Rozdíl je také v konkrétním tvaru a užití slovesa – slavit úspěch může mít význam jak konkrétní oslavy, tak konstatování úspěchu jako takového; perfektivum oslavit úspěch už nabízí jen první variantu.

GENERAL DISCUSSION

Při srovnání substantiva triumf a jeho českých ekvivalentů je zřetelný především rozdíl ve frekvenci – substantiva domácího původu jsou výrazně častější (poměr výskytu triumf : vítězství v synchronních korpusech psaného jazyka je 1 : 8, v případě úspěchu je to 1: 7, poměr výskytu obou domácích ekvivalentů je pak 1,1 : 1, tedy plně srovnatelný).

Rozdíly nacházíme dále ve stylové platnosti slov – zatímco domácí výrazy jsou stylově neutrální, bezpříznakové a univerzálně použitelné, přejímka triumf je příznaková, má charakter výlučnosti a jedinečnosti (viz také ekvivalentní spojení skvělé / velké vítězství, skvělý / velký úspěch s významově amplifikujícími adjektivy). Specifikum lexému triumf spočívá jak v jeho původu, resp. vazbě na historické události, tak také v neobvyklé hláskové skladbě týkající se jak hiátu, navíc v netradičním vokalickém spojení i-u, tak výskytu konsonantické skupiny -mf, jež se také u domácích slov nevykytuje.

Kolokace se u sledovaných výrazů příliš neliší, nicméně rozdíl lze zaznamenat v souvislosti s určitou významovou odlišností: zatímco triumf a vítězství předpokládají více či méně „poražení soupeře", ať už jakéhokoli, úspěch má významové spektrum širší a může být i obecný, nikoli pouze jen „nad někým"; z toho také vyplývají spojení s některými proprii (viz např. názvy filmů Pianista, Snowboarďáci, Divoké včely mezi nejčastějšími kolokacemi v korpusu SYN – tyto filmy si diváci oblíbili a chodili na ně do kina, viz také kolokace kasovní úspěch, nicméně nemusely nutně zvítězit nad jinými). Zajímavá je také shoda v kolokaci (ustálené, přenesené) triumf / vítězství / úspěch nadosah. Ve srovnání s jinými sledovanými synonymními dvojicemi a řadami se ustálená spojení vyskytují poměrně často, což je zřejmě mimo jiné způsobeno jak vysokou frekvencí, tak dlouhou dobou užívání všech tří výrazů v češtině, ale také možná i jistou mírou citového zaujetí, jež je ve smyslu vrozené lidské soutěživosti u všech přítomna.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus – SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ESJČ1 Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

MČ: Petr, J. a kol. Mluvnice češtiny 1. Praha: Academia, 1986.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČS: Pala, K. – Všianský, J. Slovník českých synonym. Praha, NLN, 1996.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

23.2.2015