DE FACTO, SKUTEČNĚ, VE SKUTEČNOSTI
LOANWORD | de facto |
DEFINITION | „ve skutečnosti, skutečně, podle skutečného stavu" (NASCS), „vskutku" (PSJČ, SČSA), „vlastně, opravdu" (SSJČ, SJČ1–3), „v podstatě" (TJČ) |
EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION | De facto je výraz užívaný především v právnické oblasti, resp. v mezinárodním právu, kde má význam „ve skutečnosti" nebo „v praxi", tj. bez příslušné právní úpravy. Může znamenat např. oficiální, i když omezené a prozatímní uznání nějaké mezinárodní politické skutečnosti s odvolatelnými právními účinky (kupříkladu uznání nového státu nebo vlády projevující se navázáním kontaktů, avšak bez výslovného právního uznání a bez navázání diplomatických styků). Často se používá jako protiklad k latinskému de iure (což znamená „podle práva") v případech, kdy se skutečnost nebo praxe odlišuje od právních předpisů a regulací. Určitá věc nebo uspořádání se dokonce může prosadit i jako de facto standard, tedy praktická norma, protože oficiální norma (de iure) neexistuje, je málo užívaná, případně jinak nevhodná. V takových situacích je obvyklé, resp. očekávané řídit se de facto standardem. |
USAGE | Spojení se užívá jak v právnické terminologii, tak v jiných oblastech, včetně běžně mluveného jazyka. Rozdíl mezi užitím odborným, tedy knižním, a obecným je někdy naznačován ve slovníkových příručkách výslovností a mluvnickou platností – [dé faktó] jako příslovce v prvním a [defakto] jako částice ve druhém případě. |
ETYMOLOGY/STRUCTURE | Jedná se o neohebný, s výjimkou zkrácení vokálů oproti původní výslovnosti neadaptovaný latinský citátový výraz, vzniklý původně v latině spojením předložky de a substantiva factum „čin" (SESJČ). |
WORD HISTORY | Výraz de facto se v češtině užívá přibližně od konce 19. století, v Jungmannově slovníku zahrnut není, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady od r. 1902. |
MULTI-WORD EXPRESSIONS | Jediným ustáleným slovním spojením je výše uvedené sousloví de facto standard, užívané v oblasti práva. |
DERIVATIVES | Deriváty výrazu de facto v češtině nejsou. |
_______________________________________________________________________________________________________________
VARIANT | de facto |
PRONUNCIATION | [dé faktó] – příslovce, [defakto] – částice, rozdíl užití viz výše |
GRAMMAR | adverbium, partikule |
FREQUENCY | Kolem 9 (8,88) na milion slov. |
COLLOCATIONS | de facto ~ monopol, nemožnost ~ autonomní, likvidační, neexistující, nezávislý být ~ donucen, rozdělen, zbaven ~ dělat, dotovat, (ne)existovat, kopírovat, legalizovat, nahrazovat, nevědět, odstartovat, pohřbít, rezignovat, rozpadnout se, řídit, určovat, uznat, vyhlásit, vylučovat, zaniknout, znamenat, znemožnit existovat ~ (i když ne de iure), platit, provádět |
EXAMPLES | … básníku poesie de facto neměla být než pokusem … (Jiří Karásek ze Lvovic, Renesanční touhy v umění, 1902) Málokdy jinak viděná slečna kuchařka z fary, která by od hodiny mohla obstarávati sama a říditi všechny duchovní záležitosti naší kolátury a také de facto řídila i do matriky zapisovala, také dala si říci. (Josef Karel Šlejhar, Vraždění, 1910) Chargé en pied zastupuje přece velvyslance de facto, kdežto chargé ad interim není pověřen u nikoho. (Jan Dobrovolný, Živí, 1947) K tomu podotýkám, že jsem odjížděl z Moskvy, obdržev de facto uznání nového našeho odboje s Vámi v čele … (Zdeněk Fierlinger, Ve službách státu, 1947) … byrokracie de facto vládne ruskou říší … (Zdeněk Nejedlý, Lenin, 1950) Právě doba německé třetí říše byla érou, kdy rozhovor např. o stromech byl de facto zločinem, odpoutávajícím pozornost od hrozícího podstatného. (Stanislav Komárek, Sto esejů o přírodě a společnosti, 1995) … iniciátorkou takovýchto příjemných konfrontací byla sama Markétka, která tak svého milého v jeho výkonech de facto povzbuzovala, i když tak činila neúmyslně. Byla prostě taková. (Ivan Matoušek, Ego, 1997) Vypravil jsem se tam a co Franclin Jones nesmírně obtížně prokazoval své synovství, de facto jsem nic neprokázal, ale stodolarovkou jsem probudil soucit v jedné z mateřských úřednic. (Jiří Kratochvíl, Lehni, bestie!, 2002) Chce mě osobně odvést k oltáři. Ano, de iure by mne sice ztratil, ale de facto by měl navždy pokoj. Pak ať se s láskou ke mně trápí zase někdo jiný. (Michal Viewegh, Zapisovatelé otcovský lásky, 2003) Spílala jsem svému světu a pokračovala tak de facto v cestě, po níž jsem se vydala už jako dítě – jen jsem pojmenovala některé své úzkostné stavy … (Helena Babická, Jeden okamžik v čase, 2004) |
_______________________________________________________________________________________________________________
SYNONYM | skutečně |
PRONUNCIATION | [skutečňe] |
GRAMMAR | příslovce, částice |
FREQUENCY | Kolem 186 (185,69) na milion slov. |
DEFINITION | „doopravdy" (PSJČ), „opravdu, vskutku" (SSJČ, SSČ, SJČ1–3), „reálně, fakticky" (SČSA), „v podstatě" (TJČ), zast. „věru" (SSJČ) |
USAGE | Výraz užívaný především v různých oblastech komunikace v platnosti příslovečné (ve vztahu k adjektivu skutečný) nebo jako modální částice s významem jistoty. |
ETYMOLOGY/STRUCTURE | Slovo skutečně (původně příslovce, pak také částice) je odvozeno v rámci transpoziční onomaziologické kategorie od adjektiva skutečný. To má svůj základ v předpokládaném praslovanském tvaru slovesa *sъ-kutiti „udělati", resp. substantiva sъkut-ъkъ „skutek" (ESJČ1), ve staré češtině skutiti znamenalo „učinit", „provést", „spáchat", dle ČES souvisí i se slovy kutit a pokuta. I podle SESJČ mělo sloveso kutiti původně negativní význam ve smyslu provedení něčeho nepěkného, později vůbec čehokoli. |
WORD HISTORY | Výraz skutečně je velmi starý, v češtině se užíval zcela jistě už na počátku 18. století, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady od r. 1770, v Jungmannově slovníku je zahrnut také (zde s ekvivalenty „skutkem", „v skutku", „v pravdě"). |
DERIVATIVES | skutečněji, nejskutečněji (komparativ, superlativ adverbia) |
COLLOCATIONS | skutečně ~ fundovaný, hodnotný, kapitální, obdivuhodný, podobný, potřebný, znamenitý, zrealizovaný ● ~ jsoucí ● ~ dodané, odporné, odpracované, provolané, ujeté, vynaložené, vyplacené, zaplacené ~ lépe, více ● ~ reprezentativně, seriózně ~ dojmout, dokázat, existovat, fungovat, chybět, konzumovat, litovat, nečekat, nelhat, nepočítat, nezasloužit si, nezřizovat, provolat, přestoupit, stát se, vidět, vzpomínat si, zahořet ● ~ dělat si starosti, nemít něco zapotřebí, nepotrpět si na něco, neucházet se o někoho ● ~ nejít zvládnout ● ~ být jaký (nemocen) ● ~ být kým (výhercem) |
EXAMPLES | S vyjmutím některých jednotlivých, kteří skutečně v boji do zajetí padli, přišli ostatní vlastně jen zradou do rukou nepřátelských. (Pražské noviny, 1831) Směšným by se stal, kdo by chtěl obšírnými důvody dokazovati, že slunce není úkazem klamných očí, nýbrž že skutečně jest … (František Matouš Klácel, Mostek, 1842) Tuto možnost zoveme svobodou, a že tato možnost skutečně jest, cítíme a víme všichni velmi dobře, ano víme to mnohem lépe, nežli že z jara země se zelená. (Josef Durdík, Karakter, 1873) Mládí i krása skutečně trvají kratičký čas. Je to kapitál, z něhož je nutno těžiti! (Růžena Svobodová, Na písčité půdě, 1895) Skutečně ztratili stezku, i lezli slepě do stráně dštícím křovím, chytajíce se země rozšlehanýma rukama. (Karel Čapek, Boží muka, 1917) Ve skrytu duše jsem však měl strach. Strašný živočišný strach, protože mi šlo skutečně o život. Všechno teď bude odviset od toho, nakolik umí Ferko kalkulovat chladně … (Pavel Frýbort, Vekslák 2, 1993) Pochopil, že je to on, kdo se musí změnit. Uvědomil si, že žárlivost je skutečně spíše projevem sebelásky než lásky k druhému a že klíčem k celému problému je …. (Michal Viewegh, Případ nevěrné Kláry, 2003) To je přece on, jeho malý Saul! Otec udělal několik rychlých kroků. U nohou rabína sedí skutečně jeho syn – a považte, není to rabín, kdo zkouší žáka, naopak! (David Belbin, Poslední panna, 2004) V kanceláři mi pak na základě předložených dokladů dvě ženské tvrdily, že tento pacient skutečně odcestoval, ale pak asi dost nerady přiznaly, že ten pán, který jim papíry odevzdal … (Jiří Svejkovský, Mrtvý ze Zlaté stoky, 2005) S těmito slovy Petr vhodil klíč do zasypané studny. Písek ustoupil a z hlubin skutečně vytryskla voda, která brzy naplnila studnu po okraj. (Ivan Renč, Tajemství posledního večera, 2006) |
_______________________________________________________________________________________________________________
SYNONYM | ve skutečnosti |
PRONUNCIATION | [ve skutečnosťi] |
GRAMMAR | substantivum, femininum, předložkový pád (lokál singuláru) |
FREQUENCY | Kolem 48 (47,69) na milion slov. |
DEFINITION | „fakticky" (SSČ), „vskutku, opravdu" (SJČ1–3) |
OTHER MEANINGS | Významy substantiva skutečnost: 1. „opravdová, skutečná existence, realita" (PSJČ), „skutečný stav bytí, jsoucnost" (SSJČ), „skutečný stav věcí" (SSJČ, SSČ); 2. „objektivně existující jev, fakt, realita" (SSČ, SČSA); 3. „skutečně zběhlá událost" (PSJČ). |
USAGE | Výraz není omezen na určitou významovou oblast nebo typ komunikátů, jeho užití je obecné, neutrální, univerzální. |
ETYMOLOGY/STRUCTURE | Substantivum skutečnost je derivátem adjektiva skutečný (název vlastnosti, utvořený v rámci transpoziční onomaziologické kategorie). Další etymologie viz výše u adverbia skutečně. |
WORD HISTORY | Substantivum skutečnost je velmi staré, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady od r. 1770, v Jungmannově slovníku je zahrnuto také, ovšem nikoli v zkoumaném předložkovém spojení. |
DERIVATIVES | Deriváty předložkového spojení ve skutečnosti v češtině nejsou. |
COLLOCATIONS | ve skutečnosti ~ dvojitý, genetický, intrikánský, milejší, neúčinný, plochý, žádný ~ jmenovat se, neexistovat, nedodržovat, nejednat se (o co), nemilovat, nepodepsat, nepotřebovat, neprobíhat, nereagovat, nesdružovat, netoužit, obnášet, odvíjet se, pocházet (odkud), pronásledovat, přihodit se, skrývat, ujet, vypadat, zachovávat, znamenat ● být ~ namířen, vyroben ● být ~ agentem, princeznou, vůdcem, stát se ● být ~ hazardem, plodem, vraždami ● být ~ jiným, skrytým, váženým, stát se |
EXAMPLES | Svá pak vyšetřování obzvláštně na takových místech před sebe dohlížitelé vezmou, na kterých správný způsob k učení v skutečnosti již veden jest … (Kniha method, 1777) Tak jest i v skutečnosti s naší zemí: její střední linie, její rovnatel, dostává při jejím oběhu okolo slunce každého času od slunce tolikéž světla … (Josef Ziegler, Nebe s svými divy, 1813) V povídkách považuje se lid za nejchytřejší, a v skutečnosti drží se za hloupého … (Božena Němcová, Obrazy z okolí domažlického, 1845) Pomina také jiných nenemožných návrhův více, přistoupím již k uvažování těch, které činily a činí se ve skutečnosti … (František Palacký, Idea státu rakouského, 1865) To, čemu říkáme typická havajská hudba, napsal ve skutečnosti pruský kapelník. (Čteme, 2/1940) Babičky už nebylo, ačkoliv ve skutečnosti zemřela teprve v mém dvacátém roce, a ztratilo se v tom snu ještě mnoho jiných osob … (Jaroslav Durych, Kouzelný kočár, 1962) … abych se nemusela dívat na tu kravku a hlavně na ty hory za ní. Prý švýcarské Alpy vypadají ve skutečnosti přesně tak kýčovitě jako na obrázcích. (Zdena Salivarová, Honzlová, 1972) … posláním Svazu spisovatelů bylo dávat nebo předávat literatuře nějaké úkoly. Domnívám se, že ve skutečnosti by tomu mělo být naopak: literatura má dávat úkoly Svazu spisovatelů. (Eda Kriseová, Václav Havel, 1991) A celý to divadýlko s černou páskou a putováním kamsi na odlehlý konec Brna (ve skutečnosti jsme stále kroužili kolem středu města… (Jiří Kratochvíl, Uprostřed noci zpěv, 1992) Měla zase nohy v kolenou a ruce v loktech do trojúhelníku, na pohled v lehkém pokleku, ve skutečnosti napjaté jak tikající bomba, rozevřené i uzavřené, s oblouky hrudi a boků (Arnošt Lustig, Bílé břízy na podzim, 1995) |
_______________________________________________________________________________________________________________
GENERAL DISCUSSION | Latinské citátové spojení de facto je užíváno nesrovnatelně méně často než oba jeho latinské protějšky, což je dáno jeho specifičností a do jisté míry i exkluzivitou, protože i když je užíváno v běžném jazyce, a to i v platnosti částice, vždy si ponechává konotaci cizosti a souvislosti s původním významem vázaným na právnický jazyk. Původní latinská výslovnost s dlouhými vokály se už dnes v češtině nevyskytuje, což v jistém smyslu způsoby užívání sbližuje. České ekvivalenty skutečně a ve skutečnosti mají význam obecný, jejich užití ve spisovné češtině je neutrální a neváží se na specifické oblasti. Dle kontextu mohou mít charakter knižních výrazů, ovšem síly významu spojení de facto nedosahují, ani když se jedná o (nepříliš frekventované) kontexty, kde mohou tyto lexémy vystupovat jako úplná synonyma. |
_______________________________________________________________________________________________________________
REFERENCES | ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001. Český národní korpus - SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>. ES: Encyklopedický slovník. Praha: Odeon, 1993. ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952. ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997. JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839. NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005. PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957. SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966. SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981. SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007. SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967. SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937. SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946. SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952. SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010. SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971. TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007. |
_______________________________________________________________________________________________________________
AUTHOR | Diana Svobodová |
PUBLISHED | 3.02.2014 |