LOANWORD

kooperace

DEFINITION

„součinnost" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SSF, SČSA, SČS, TJČ, SCS1, SCS2, NASCS), „spolupráce" (SSJČ, SSČ, SSF, SČSA, SČS, SCS1, SCS2, NASCS), „společná činnost" (SJČ1–3), „spolupůsobení" (SČSA)

EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION

Kooperace je druh sociální interakce. Jedná se o základní formu sociálního chování, znamená společné úsilí zaměřené na dosažení prospěchu všech, kteří se na něm podílejí; opakem je konkurence. Z psychologického hlediska jde o jednání vyznačující se neegoistickým, přátelským postojem. (NASCS)

USAGE

Výraz se užívá zejména jako odborný název v oblasti ekonomiky, obchodu, mezinárodní politiky apod., velmi častý je v publicistice. V běžné řeči se užívá jen naprosto výjimečně.

OTHER MEANINGS

1. „kolaborace" (SČSA); 2. „svépomocné družstvo" (SCS1); 3. „projev zespolečenštění práce" (SCS1); 4. v mezinár. právu „zásah státu do věcí státu jiného záležející v pomoci a podpoře, kterou jeden stát poskytuje státu jinému na jeho žádost k potlačení revoluce" (PSJČ); 5. ekonom. „jakákoli výrobní spolupráce a z ní plynoucí výrobní spojení mezi podniky (výrobními jednotkami) při plnění společenských úkolů" (SCS2).

TJČ uvádí ještě souvislost s významy: dobrá vůle, interakce, souhlasnost a vzájemné působení.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Výraz pochází z latinského cooperārī, tvořeného z předpony co- a základu opus (gen. operis) „dílo" (SESJČ), viz latinské sloveso operārī „pracovat", „zaměstnávat se" (ČES). Příbuzný výraz kooperativní souvisí přímo se středolatinským adjektivem cooperativus (SESJČ).

WORD HISTORY

Substantivum kooperace se v češtině užívá přibližně od poloviny 19. století. V Jungmannově slovníku jako samostatné heslo uvedeno není, ale v dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1894.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Za ustálené formulace lze považovat některá atributivní syntagmata typu mezinárodní kooperace nebo společenská kooperace, příp. pleonastické spojení spolupráce a kooperace.

DERIVATIVES

kooperační (relační adjektivum); kooperačně (adverbium); kooperovat (verbum); kooperující (deverbativní adjektivum)

VARIANT

kooperace

PRONUNCIATION

[kooperace], s rázem [ko´operace]

GRAMMAR

substantivum, femininum, kooperace

FREQUENCY

Kolem 3 (2,95) na milion slov.

COLLOCATIONS

kooperac|e

dlouhodobá ~e, hospodářská, mezinárodní, nezbytná, pevná, společenská, výrobní, vzájemná ●  horizontální ~e, vertikální

~e automobilek, církve, institucí, knihoven, lidí, měst, občanů, podniků, producentů, regionů, států, tvůrců, výroby, zemí ● ~e ČSSD, NATO

~e českých firem / poslanců, demokratických stran, ekonomických činností, jednotlivých závodů, různých výrobců, vysokých škol ●  ~e našich firem / podniků, všech institucí / partnerů ●  ~e dvou hráčů / učitelů, obou armád / zemí

~e mezi závody, mezi obory

možnost ~e, myšlenka, oblast, princip, výsledek                                            

na bázi ~e ● rámci ~e

dohodnout se na ~i ● realizovat ~i

~e má, může, musí, umožňuje (co)

specializace a ~e, spolupráce a ~e

EXAMPLES

Marx všecek důraz klade na kooperaci, jako by jí dělení a organisování práce bylo dovršeno. (Tomáš G. Masaryk, Otázka sociální, 1898)

Kdyby však této třetí moci Rusko pomáhalo buď aktivní kooperací, nebo vojenskými opatřeními, které napadeného ohrožují, pak vstupuje povinnost článku I. v platnost. (Česká politika, 1906)

Rusko takto vrůstá ve světovou demokratickou kooperaci nejenom zeměpisně, ale také psychopoliticky. (Jaroslav Stránský, Hovory k domovu, 1945)

Aby bylo bráněno poruchám (v manželství), hledá Bláha nápravu povýšením úrovně duchovní a mravní u mužů i žen, aby se rodina produševněla k pospolitosti, ke kooperaci a k hlubšímu společenskému soužití. (Tomáš Trnka, Mezi nebem a zemí, 1948)

Urychleně je třeba provádět specializaci výroby, vyčištění výrobních programů a přistoupit ke kooperaci mezi závody. (Mladá fronta, 96/1950)

V letošním roce podepsalo Československo také další mnohostranné a dvoustranné dohody o specializaci, kooperaci, vědeckotechnické spolupráci a spoluúčasti v mezinárodních hospodářských sdruženích. (Rudé právo, 278/1974)

Z Malé noční inventury, což je hra, kterou dávalo tamní Státní divadlo – v kooperaci s Plzní, abych to vyjádřil přesně – a kde je scéna, kdy se hlavní hrdina jaksi ztotožňuje … (František Nepil, Dobré a ještě lepší jitro, 1983)

Poznal jsem, že moje koncepce a plány o uskutečnění užší politicko-hospodářské kooperace Československa, Rakouska a Maďarska jsou předčasné. (Eda Kriseová, Václav Havel, 1991)

Funkce státu jako strážce (ochránce) trhu vede k tomu, že specifickou a dominantní formou kooperace států se stává jejich spolupráce na režimech fungování mezistátních (mezinárodních) trhů … (Politická ekonomie, 5/1999)

Otázky související s inovacemi přírodovědného vzdělávání jako celku musí být totiž řešeny v kooperaci oborových didaktiků a odborníků biologů, chemiků, geologů, případně i dalších odborníků … (Milada Švecová, Nové směry v biologických oborech a jejich speciálních didaktikách, 2002)

SYNONYM

spolupráce

PRONUNCIATION

[spolupráce]

GRAMMAR

substantivum, femininum, spolupráce

FREQUENCY

Kolem 205 (204,97) na milion slov.

DEFINITION

„společná práce dvou nebo více osob" (PSJČ) „… nebo institucí" (SSJČ, SSČ), „(vzájemná) součinnost" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SJČ1–3, SSF, SČSA, SČS, TJČ), „spolupůsobení" (SČSA), „kooperace" (SSF, SČS)

USAGE

Výraz není vázán na specifický obor nebo kontext, je užíván obecně, včetně běžné řeči.

OTHER MEANINGS

TJČ uvádí ještě souvislost s významy: dobrá vůle, interakce, koordinace, pomoc, souhlasnost a vzájemné působení.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Jedná se o juxtapozitum (spřežku). Prvním komponentem je adverbiální prvek spolu, související s výrazem půl (tj. „z obou půlek, stran, tedy dohromady, společně", viz SESJČ), který vznikl ze spojení *sъ polu a *sъ polъmь („dělat něco s někým společně vlastně znamená ,dělat napůl', pak rozšířeno i na více osob", viz ČES), souvisí také s po-spolu (ESJČ1). Druhým komponentem je substantivum práce, jejíž původní významy byly „trápení", „těžkost", „námaha" (SESJČ), „svízel", „namáhání" (ESJČ2). Vzniklo z praslovanského základu *port-ja (SESJČ, ESJČ1), zřejmě přemykem z *torp- od „trpěti" (SESJČ). Ve staročeštině mělo substantivum tvar prácě a vedle zmíněných také významy „zaměstnání", „služba" (ČES), pak byl význam oslaben na „námahu" a konečně vůbec na „konání", „dílo", „čin" (ESJČ2).

WORD HISTORY

Jednotlivé komponenty výrazu jsou velmi staré a jsou užívány v češtině od jejích počátků, kompozitum se užívá od konce 18. století, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1898.

DERIVATIVES

spolupracovat (sloveso); spolupracovník, spolupracovnice (substantiva); spolupracovnický (relační adjektivum); spolupracovnictví (řídké deadjektivní substantivum)

COLLOCATIONS

spoluprác|e

hospodářská ~e, obchodní, politická, vědecká ●  dobrá ~e, důsledná, obětavá, těsná, úzká, užitečná, vynikající ● kolektivní ~e, mezinárodní, soudružská, vzájemná ● navázaná ~e

~e bratrů ●  ~e mezi národy ● ~e s komunisty, s městem, s ostatními ● ~e s KSČM, s NATO, s StB

~e porodnického personálu, vysokých škol ● ~e všech národů

forma ~e, nutnost, potřeba ● ochota ke ~i

chystat ~i, nabídnout, navázat, odmítnout, vyžadovat, zajistit ●  přemlouvat ke ~i, přimět, přizvat, vyzvat

~e funguje, klape

pomoc a ~e

smlouva o přátelství a vzájemné ~i ● Svaz pro ~i s armádou (zkr. Svazarm, 1951–1990)

EXAMPLES

Jednota umožnila řeckým kmenům a obcím spolupráci a vzájemné zápolení na budování společné kultury. (Antonín Matějček, Dějiny umění v obrazech, 1942)

Naopak zase muž, který by toužil po spolupráci své ženy, a marně se snaží, aby u ní vzbudil zájem o povolání, které přece živí i ji, právem si dozná, že volil špatně, že se zmýlil. (Milada Pachnerová, Manželský slabikář, 1945)

Mají (Krakonošova zahrada a Zářivé hlubiny) důležité společné znaky: jednak vznikly spoluprací obou bratří Čapků, jednak v nich autoři zkoušejí umělecké prostředky a navazují na dědictví předchůdců. (Jan Mukařovský, Výbor z prózy Karla Čapka, 1946)

Resultát San Francisca ukazuje, že plodná a trvalá spolupráce mezi státy, které mají zcela rozdílnou politickou filosofii, je možná… (Jan Masaryk, Volá Londýn, 1948)

Různé formy hospodářské spolupráce a koordinace plánovitého rozvojového úsilí socialistických zemí sdružených v RVHP vytvářejí podmínky pro růst ekonomického potenciálu sdružených zemí. (Hospodářské noviny, 11/1964)

Nemůžu dokazovat, že to není pravda. Ale když byste projevila aspoň formálně ochotu ke spolupráci, dalo by se to zlikvidovat. (Zdena Salivarová, Honzlová, 1972)

… prokázal mimořádný talent taxikáře Oldřicha Burgeta i hluboce vyvinutý smysl pro spolupráci montéra Václava Touška, který při svých návratech do vlasti jen podepisoval všelijaká prohlášení … (Zdena Frýbová, Falešní hráči, 1982)

Ten je snadno zranitelný – a při lámání chleba bývá náchylný ke spolupráci s vyšetřovacími orgány. (Pavel Frýbort, Vekslák 2, 1993)

Nová jednotka byla vyvinuta americkou firmou Solar Turbines ve spolupráci s ministerstvem energetiky USA v rámci programu ATS … (Energetika, 6/1999)

Měli bychom oslabovat sovětské konzervativce mírovou a bezpodmínkovou ekonomickou spoluprací. Tím pomůžeme do sedla technokratům. Ti již stejně nabývají vrchu pod Gorbačovovým vedením … (Jiří Polák, Závody, 2003)

Smlouva o založení APEC byla uzavřena v roce 1989. APEC vytváří oblast integrační hospodářské spolupráce na bázi volného obchodu. Hlavními pilíři spolupráce je liberalizace obchodu a investic … (Iva Honová, Mezinárodní ekonomická integrace, 2006)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Ustálená spojení nacházíme zejména mezi atributivními syntagmaty hospodářská spolupráce, obchodní spolupráce nebo mezinárodní spolupráce, příp. také s neshodnými atributy, např. spolupráce mezi národy. Také některá z verbálních syntagmat lze považovat za ustálená, např. nabídnout spolupráci, navázat spolupráci; s odkazem na dobu totalitního režimu jsou formulace typu přinutit ke spolupráci nebo přemluvit ke spolupráci chápány jednoznačně v souvislosti se Státní bezpečností.

GENERAL DISCUSSION

Při srovnání výrazů kooperace a spolupráce je zjevných několik skutečností. První je v podstatě nesrovnatelná frekvence (poměr výskytu v korpusu SYN je téměř 1 : 70). Druhým faktorem je oblast užití a konotační významy, které souvisejí se stylovým charakterem substantiva kooperace, jež je ve Slovníku spisovného jazyka českého uvedeno jako knižní výraz a je užíváno zejména v odborných textech, na mezinárodní úrovni atd., a naopak s každodenností a obvyklostí slova spolupráce, jež se může vyskytovat jako odborný název také, ale zároveň se s ním setkáváme v běžné řeči v souvislosti se sociálním chováním lidí (komponent spolu- vyznívá v tomto smyslu velmi silně). Je pravda, že v důsledku některých formulací spojených s významy, jež byly aktuální v době komunistického režimu v Československu do r. 1989, toto slovo získalo částečně negativní konotaci ve smyslu spolupráce s StB a také mimo jiné např. ve spojeních spolupráce v rámci RVHP apod., nicméně právě všestrannost jeho užití zabránila tomu, aby z těchto důvodů vyšlo z užívání, resp. snížila se jeho frekvence. Třetím faktorem je pak také hlásková skladba slova kooperace, jež může některým uživatelům působit potíže (zejména výslovnost s rázem se jeví jako obtížná, legátová je častější), navíc prefix ko- je zjevně cizorodý a ve vědomí uživatelů spojený s výrazy typu koprodukce, koexistence, kofinancování apod.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus – SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČS: Pala, K. – Všianský, J. Slovník českých synonym. Praha, NLN, 1996.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

1.6.2014