INFEKCE, NÁKAZA
LOANWORD | infekce |
DEFINITION | „nákaza" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SJČ1–3, NASCS), „onemocnění" (SČSA), „vniknutí choroboplodných zárodků do těla a jejich rozmnožení" (SSJČ, SCS2), „poškození tkáně mikroorganismy" (NASCS), „přenesení choroboplodných zárodků z jednoho organismu na druhý" (SCS1), „proces, při kterém se choroboplodné mikroorganismy (bakterie, viry, paraziti) dostávají do styku s hostitelským makroorganismem a vyvolávají jeho onemocnění" (ES) |
EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION | Infekce je proces, při kterém dochází k poškození hostitelského makroorganismu prostřednictvím parazita, který narušuje vnitřní prostředí makroorganismu, v němž získává prostředí k vlastnímu růstu a množení. Míra závažnosti infekce je dána choroboplodností neboli patogenitou, která závisí na vlastnostech parazita, mezi něž patří délka inkubační doby, produkce toxinů aj., jakož i obranyschopností hostitele. Mezi parazity řadíme bakterie, viry, prvoky, některé druhy červů a členovců a v poslední době i zvláštní druh patogenních proteinů známých jako priony. Makroorganismus se infekci brání prostřednictvím imunitního systému. Lékařská věda se proti těmto nákazám brání řadou léčiv (například antibiotiky proti bakteriím), jejichž hlavním cílem je maximálně poškodit (zahubit, nebo alespoň omezit růst) parazita a zároveň minimálně poškodit napadený makroorganismus. |
USAGE | Výraz se užívá především v oblasti medicíny (epidemiologie, patologie apod.), v publicistických textech zabývajících se touto problematikou, méně v běžném jazyce. TJČ uvádí ještě souvislost s výrazem epidemie. |
OTHER MEANINGS | V lékařském, resp. nemocničním prostředí se jako infekce označuje infekční oddělení nebo infekční klinika – jde o druh elipsy jako projev ekonomizace jazyka. Dále může být výraz užíván v přeneseném významu, např. fašistická infekce (viz SSJČ). V oblasti výpočetní techniky a elektroniky pak označuje také napadení tzv. počítačovým virem, jímž se označuje program, který se dokáže sám šířit bez vědomí uživatele. Pro množení se vkládá do jiných spustitelných souborů či dokumentů. Takový program se tedy chová obdobně jako biologický virus, který se šíří vkládáním svého kódu do živých buněk. V tomto významu se užívají i deriváty infikovat (přenášet viry, napadat viry) a infikovaný (počítač/program/soubor obsahující viry, zavirovaný), viz NSČ1. |
ETYMOLOGY/STRUCTURE | Slovo infekce pochází z latinského īnfectiō, a to od tvaru slovesa īnficere (příč. trp. īnfectus) „nakazit, napustit, vpravit co kam", jež vzniklo z předpony in- a základu ficere „dělat" (srov. v současné češtině také výrazy konfekce nebo defekt). |
WORD HISTORY | Lexém infekce je v češtině užíván přibližně od poloviny 19. století, v Jungmannově slovníku ještě zahrnut není, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1903. |
MULTI-WORD EXPRESSIONS | Ustálená spojení se vyskytují v medicínské terminologii v podobě adjektivních syntagmat typu virová infekce, infekce způsobující zánět, nebo atributivních spojení infekce horních cest dýchacích, infekce žloutenky apod. |
DERIVATIVES | infekční (relační adjektivum), infekčně (adverbium), infikovat (verbum); infekcionista („odborník v oboru infekčních chorob", NASCS), infekciozita („způsobilost někoho, něco nakazit", „nakažlivost", NASCS) |
_______________________________________________________________________________________________________________
VARIANT | infekce |
PRONUNCIATION | [infekce] |
GRAMMAR | substantivum, femininum, infekce, infekci |
FREQUENCY | Kolem 16 (15,93) na milion slov. |
COLLOCATIONS | infekc|e bakteriální ~e, chřipková, tyfová, virová, záškrtová ● prodělaná ~e ● šířící se ~e ~e AIDS, HIV, HPV, SARS ~e doprovázená akutním zánětem průdušek, puchýřky ● ~e přenášená hmyzem, jídlem, klíšťaty, vodou ● ~e odolávající antibiotikům, léčbě ● ~e postihující děti, kůži, nervový systém, oslabené ● ~e vyvolaná kvasinkami, larvami, pneumokokem, virem ● ~e způsobující nemoc, obrnu, zánět ~e hepatitidy, cholery, chřipky, příušnic, žloutenky ● ~e dýchacích cest, horních cest dýchacích, močových cest, respiračního ústrojí, trávicího ústrojí, zažívacího ústrojí / traktu ● ~e houbou, kvasinkami, (rezistentními) bakteriemi, virem nebezpečí ~e dostat ~i, chytit, (vy)léčit ● chránit před ~í být dotčen ~í ~e postihla, přenáší se, šíří se |
EXAMPLES | A běda tomu, kdo se nemá na pozoru a nevystrčí ze dveří každého, kdo s infekcí přechází práh! (Vilém Mrštík, Moje sny, 1903) Jenom bláhovci mohou myslit, že náš stát bude žít bez špionské infekce zahraniční — i domácí. (Josef Svatopluk Machar, Kapitoly, 1920) Neměl tušení, že v jeho vlastních chrchlech našli doktoři stopy infekce, což uvádělo princeznu v zoufalství sebeobviňování a úzkosti… (Karel Čapek, Krakatit, 1922) Jodová tinktura nás nechrání sice vždy před infekčním zhnisáním rány, otravou krve i tetanovou infekcí, ale ve valné většině případů používáme ji s úspěchem. (Karel Pešek, Káďa, 1947) U nás ve městě každý do dvacátého roku prodělává tubekulosní infekci, což ho částečně imunisuje. (Marie Pujmanová, Život proti smrti, 1955) Na mikrobiální infekce, jež se dají čistotně zvládnout antibiotiky, se pohlíží jako na šťastné anomálie. (Věda a technika mládeži, 34/1980) Když cejtím, že na mě leze infekce, jedu domů. Domov jsou báječný lázně ... (Josef Škvorecký, Příběh inženýra lidských duší II, 1989) … protože já nedělám v rukavicích a všechen ten svinčík nabírám rukama, tak bych mohl dostat infekci, a šéf by si vzal jiného dělníka a já bych steskem po sklepě umřel… (Bohumil Hrabal, Hlučná samota, 1989) Otec totiž zemřel po dvou letech v socialistickém koncentráku na jakousi jistě neléčenou infekci a máti šla rychle za ním v žalu, jak celá naše rodina dopadla … (Zdena Frýbová, Hrůzy lásky a nenávisti, 1991) … navštívit veterináře, psa uspat a bodliny vytahat. Jinak je jistý vleklý zánět a často i celková infekce a ztráta psa. Většina psů se už po první lekci dikobrazovi pečlivě vyhýbá … (Ladislav Haňka, S puškou a udicí Severní Amerikou, 1995) |
_______________________________________________________________________________________________________________
SYNONYM | nákaza |
PRONUNCIATION | [nákaza] |
GRAMMAR | substantivum, femininum, nákazy, nákaze |
FREQUENCY | Kolem 15 (14,55) na milion slov. |
DEFINITION | 1. „nakažení" (PSJČ, SSJČ, SJČ1–3), „porušení zdravého stavu poruchou sdělenou od jedince jí postiženého" (PSJČ), „vniknutí choroboplodných zárodků do těla a jejich rozmnožení" (SSJČ, SSČ), „infekce" (PSJČ, SSČ, SJČ1–3, SČSA, TJČ); 2. „nakažlivá, sdělná nemoc" (PSJČ, SSJČ, SČSA) |
OTHER MEANINGS | Slovo nákaza může být užíváno i v přenesených významech. Nejčastější z nich je v obecném smyslu „zasažení něčím neblahým", např. nákaza dřeva, resp. „pokažení, porušení dobrého stavu (zejména mravního)", např. bolševická nákaza, fašistická/nacistická nákaza, mravní nákaza, nákaza ciziny, nákaza liberálními ideami, nákaza světa/světská, nákaza života světského, nepřátelství a nákaza (nacismus přinášel nepřátelství a nákazu) – viz PSJČ, SSJČ. Zastaralým významem je „věc působící nákazu, nakažlivina" (např. Antonín Sova: …stružkami tekly kalné nákazy…, viz PSJČ, SSJČ), řídce je výraz užíván i v obecném významu „pohroma" (SČSA). TJČ a SČSA uvádějí ještě souvislost s výrazem epidemie. |
USAGE | Výraz užívaný jak v medicíně, tak v běžné řeči, včetně výše uvedených přenesených významů. |
ETYMOLOGY/STRUCTURE | Slovo nákaza je substantivum odvozené jako výsledek děje v rámci mutační onomaziologické kategorie od prefigovaného perfektivního verbálního tvaru nakazit, odvozeného od základního tvaru slovesa kazit, jež je všeslovanské, ale jeho původ v praslovanštině není prokazatelný. Podle ČES se spojuje s předpokládaným praslovanským slovesem *čeznǫti „mizet, zanikat". S tvarem nákaza se v češtině setkáváme poprvé u Komenského, v církevní slovanštině byl tvar prokaza označující „malomocenství", v ruštině je prokáza ve významu nákaza. V současné češtině jsou příbuznými slovy kaz, kazivý, pokazit, překazit, překážet, překážka, zkazit, zkáza, nakazit, nakažlivý a další. |
WORD HISTORY | Výraz nákaza je velmi starý, v češtině užívá přibližně od počátku 17. století, v Jungmannově slovníku je uveden s významy nakažení, nakažlivá nemoc a příklady užití nákaza dobytka, prsní, kočičí, mravů, života a zdraví. V dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady od r. 1813. |
DERIVATIVES | nákazový (relační adjektivum); nákazovost; nákazář (epizootolog, profesní slangismus) |
COLLOCATIONS | nákaz|a morová ~a, ptačí, smrtelná, strašlivá, tyfová ● šířící se ~a ~a přenášená klíšťaty, prasaty ● ~a vyvolaná salmonelou, streptokokem, viry ~a AIDS, BSE, HIV, SARS, TBC ~a rostlin, včel ~a moru, slintavky, vztekliny, žloutenky ~a bakterií, meningokokem, salmonelou, virem ● ~a antraxem, boreliózou, hepatitidou, cholerou, chřipkou, infekčními nemocemi, klíšťovou encefalitidou, kulhavkou, morem, nemocí, salmonelózou, slintavkou, snětí, tuberkulózou, vzteklinou, žloutenkou imunní vůči ~e, vnímavý ● náchylný k / vůči ~e chránit se před ~ou ● (ne)bát se ~y ● podlehnout ~e ● přenášet ~u, šířit ~a odezní, přechází na někoho, rozšířila se, šíří se ● ~a se vyskytla ● ~a byla zjištěna |
EXAMPLES | Toliko řeknu, co se říkává o zdraví, po kterémž, ačkoli časem ze zlých vlhkostí nákazu bere, každý touží a dychtí. (Antonín Marek, Rozmlouvání pravdy a lži, 1813) Když dne 15. září 1680 Plzeň navštívena byla morem, před nímž dosti dlouho byla zachráněna, zavázalo se obyvatelstvo, že za odvrácení záhubné nákazy obrovský se postaví sloup Mariánský … (Ferdinand Břetislav Mikovec, Starožitnosti a památky země České, 1860) … aby nechodili nikam, kde je tahle nemoc, ale hlavně, aby se nebáli. Čím víc se kdo nákazy bojí, tím spíš se rozestůně. Kája se nic nebojí, a proto se mu nic stát nemůže. (Felix Háj, Školák Kája Mařík, 1926) Jeho nedostatek (vitaminu A) se projevuje někdy chorobnou vysychavostí kůže, která se stává pak přístupnější nákaze choroboplodnými bakteriemi. (Božena Hoferová, Ke zdraví, 1940) Mluvil (primář Sychra) stroze, nové pacientky si zpravidla netroufaly pozdvihnout k němu oči, jen v rozpacích hleděly na jeho bílý plášť, na čistou plachetku, kterou měl vždycky připevněnou přes ústa a nos, aby se chránil proti nákaze … (Vladimír Pazourek, Na dobré cestě, 1947) … pohřbívali mrtvé do veřejných hrobů, to myslila společných, a sypali je vápnem, aby se nákaza nešířila. Oč moudřejší by bylo, kdyby je byli spalovali. Nákaza by byla vyloučena … (Ladislav Fuks, Spalovač mrtvol, 1967) Jsou jednak proti otěhotnění, jednak proti nákaze. Na pilulce seš a milovat se v Paříži hodláš snad jen se mnou. Nebo ne? (Josef Škvorecký, Příběh inženýra lidských duší II, 1989) … mladá dvojice, s kočárkem před sebou, upalovala od fořtovny, jako by jí tam hrozila nákaza nevyléčitelnou pohlavní chorobou. (Jiří Mlčoušek, Hajný Vítězslav a fořt Bořivoj, 1994) … uhynulo na klasický mor prasat. Ten sice není nebezpečný člověku, ale kdyby se nákaza přenesla na domácí prasata, bylo by to na pováženou. (Chatař a chalupář, č. 5/2002) Ve vyspělých zemích se VHE vyskytuje pouze ojediněle a převážně jako importovaná nákaza z endemických oblastí. Onemocnění hepatitidou E bylo jako specifické onemocnění poprvé diagnostikováno … (Drahomíra Bartošová, Dětské infekční nemoci, 2003) |
MULTI-WORD EXPRESSIONS | Ustálené formulace nacházíme jak v medicínské terminologii, tak i v běžné řeči, obvykle se jedná o přívlastková spojení morová nákaza, nákaza slintavkou, nebo spojení se slovesy, např. šířit nákazu, podlehnout nákaze apod. |
_______________________________________________________________________________________________________________
GENERAL DISCUSSION | U výrazů infekce a nákaza je zajímavé srovnání jejich frekvence, jež je v korpusu SYN téměř vyrovnaná (16 : 15), ovšem distribuce jejich užití je do jisté míry odlišná, a to jak ve významu základním, tak ve významech přenesených. Lexém infekce je výrazně častěji užíván v medicínské terminologii. Může se vyskytnout i v běžně užívaném jazyce, nicméně například výše uvedená ustálená spojení virová infekce, infekce horních cest dýchacích, infekce žloutenky apod. jsou v běžné řeči spíše nahrazována názvy nemocí jako takových (tj. „viróza", „kašel", obojí většinou nesprávně jako „chřipka", „žloutenka" apod.). Z hlediska užití derivátů je sloveso infikovat (a také od něj odvozené adjektivum infikovaný) vázáno téměř výlučně na lékařskou oblast, v běžné řeči se užívají domácí ekvivalenty nakazit a nakažený. Ve smyslu potenciální možnosti přenosu infekce / nákazy se užívají jak adjektiva infekční, tak nakažlivý (ve všech kontextech). Pokud jde o přenesené významy, je zajímavé, že např. v počítačové oblasti se domácí ekvivalent nákaza nevyskytuje vůbec, vždy jde jen o infekci. Naopak při porušení materiálu typu nákaza dřeva se užívá jen výraz domácí (s vedlejším významem „pokaženosti", „nepoužitelnosti"). Podobně je tomu i ve významu narušení mravního atd., kde jde také více o „zkaženost" než konotaci „nemocnosti" – v tomto smyslu má domácí základ -kaz- silnější význam než cizojazyčná přejímka. A je možné, že podobně je tomu i ve významech základních, kdy slovo infekce je spíše jen odborným názvem, ale nejeví se významově silnější, výraznější než nákaza, mnohdy je tomu naopak. |
_______________________________________________________________________________________________________________
REFERENCES | ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001. Český národní korpus - SYN.Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>. ES: Encyklopedický slovník. Praha: Odeon, 1993. ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952. ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997. JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839. NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005. NSČ1: Martincová, O. a kol. Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1. Praha: Academia, 1998. PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957. SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966. SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981. SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007. SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967. SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937. SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946. SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952. SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010. SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971. ŠJČ: Ouředník, P. Šmírbuch jazyka českého. Praha: Nakl. Ivo Železný, 1992. TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007. |
_______________________________________________________________________________________________________________
AUTHOR | Diana Svobodová |
PUBLISHED | 23.02.2014 |