STROFA, SLOKA, SLOHA
| LOANWORD | strofa |
| DEFINITION | „část básně, v které se opakuje stejné seřadění veršů" (PSJČ), „významový a intonační veršový celek, pravidelně se v básni (sbírce) opakující" (SLT), „ucelená část básně sestávající z několika veršů" (SCS) |
| EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION | „Jednotlivé verše uvnitř strofy mohou mít stavbu jak shodnou, tak různou, rozhodující pro vznik strofy je pouze opakování jejich systému v básni. Na konstituci strofy jako svébytně organizované jednotky se podílí počet veršů, typ jejich metrické stavby, intonace, syntaktické členění, lexikální paralely, zhusta také rým a členění grafické. Při rozlišování strofických útvarů se přihlíží především k počtu obsažených veršů." (SLT) Básně mohou mít větší počet strof (např. sonet), nebo mohou být tvořeny jedinou strofou (např. ritornel) – v takovém případě se jedná o tzv. monostrofickou báseň, kterou tvoří ustálené seskupení veršů. OSN uvádí, že se jedná o „rhytmický celek (systém) skládající se z jedné nebo z několika period; strofou jmenuje se jenom tenkráte, když se opakuje dvakráte nebo vícekráte za sebou. První z těchto celků jmenuje se pak strofa, jiný za ním jdoucí a složením rhytmickým úplně mu odpovídající antistrofa (protistrofa, protože taneční pohyby opakovaly se při něm směrem opačným." |
| USAGE | Výraz je považován za odborný název literární, výjimečně hudební. Užívá se především v odborných textech, případně v beletrii a dalších typech textů odkazujících k literární teorii. Na místě definice významu stojí často jen ekvivalent sloka (viz např. SSČ, NASCS) nebo sloha (PSJČ). |
| OTHER MEANINGS | „textový podklad melodie, spojený veršem a rýmem v myšlenkový a formální celek" (PSJČ); původní význam: „taneční obrat chóru v řeckém dramatu |
| ETYMOLOGY/STRUCTURE | Přejato (případně přes něm. Strophe) z lat. stropha, a to z ř. strophé „obrat, otáčení", od stréfó („otáčím, obracím"); z tohoto významu pak „vracení se veršů". V řeckém divadle označení „otáčení či tance chóru", z toho pak „píseň zpívaná při tanci" a „spojení veršů v jeden metrický celek". |
| WORD HISTORY | Doklady užívání od počátku 19. století, např. z r. 1820 (Jungmann, Hněvkovský), 1824 (Čelakovský), 1825 (Klicpera) ad. |
| MULTI-WORD EXPRESSIONS | Výlučně literární termíny typu čtyřveršová strofa, klasická strofa, latinská strofa atd., v období antiky se některé strofy označovaly podle svých tvůrců, např. strofa alkajská, strofa sapfická apod. |
| DERIVATIVES | strofka, strofička, strofika, strofičnost, strofový, strofovaný, strofický, stroficky |
_______________________________________________________________________________________________________________
| VARIANT | strofa |
| PRONUNCIATION | [strofa] |
| GRAMMAR | Substantivum, femininum, strofy, strofě. |
| FREQUENCY | Kolem 0,4 na milion slov. |
| COLLOCATIONS | strof|a první ~a, druhá atd., nová, další, úvodní, střední, poslední, závěrečná, krátká, ● oblíbená ~a, krásná ● zpívaná ~a, písňová, chorální, frázovaná ● hálkovská ~a, oněginská ● sapfická ~a, klasická, lyrická, dekadentní, antická, moderní ● tříveršová ~a, čtyřveršová, třířádková ~a sapfická, alkajská ● ~a shrnující děj ~a dialogu, chorálu ● ~y básně ~a o lásce, o kočce skládat ~y, přednést, zpívat, recitovat, číst jedna ~a ● dvě ~y ● tucet ~ verše a ~y |
| EXAMPLES | Podobně asi ve dvou strofách probíhá Michl (sedlák ve veselohře marionetáře Kopeckého) ptactvo a ssavectvo a končí lamentoso. (Lumír, 1851) … jako by odevzdal svou duši Beethovenovi, vpil se svým jásotem v jeho vysoké, nepozemské strofy. (Růžena Svobodová, Milenky, 1902) Jen opatrně, krok za krokem … v těch těžkých chvílích, kdy se kolem šeří, Usmíval se ještě chvíli zamyšleně u okna a podruhé si skandoval pokornou strofu skotského básníka. (Anna Maria Tilschová, Hříšnice, 1918) A zjihla strofa (pražského lidového popěvku), jejíž pravost však E. E. Kisch popírá, dodává ještě: „Neposmívejte se, dyť se to nesluší, třeba prostitutka, přece měla duši". (Karel Čapek, Marsyas, 1931) Písně do skoku jsou většinou prosté popěvky jen o jedné nebo dvou strofách. (Jan Herben in PSJČ) Zpívají oblíbenou národní píseň, po každé strofě hudba nápěv opakuje. (Božena Němcová in PSJČ) Stejně jako verš v epice, byla strofa na slovesný projev původně vložena zvenčí, v době synkretického sepětí lyrického umění s hudbou. (O poetice literárních druhů, 1996) Básník má k dispozici tři strofy o osmi řádcích, a pak jednu strofu o čtyřech řádcích, které se říká poslání. V celém textu smí použít pouhé tři rýmy. (Michal Horáček, 2009) |
_______________________________________________________________________________________________________________
| SYNONYM | sloka |
| PRONUNCIATION | [sloka] |
| GRAMMAR | Substantivum, femininum, sloky, sloce. |
| FREQUENCY | Kolem 1,3 na milion slov. |
| DEFINITION | „skupina veršů spjatých rytmem, rýmem a obsahem, část básně, která se pravidelně opakuje" (SSČ, SSJČ) |
| OTHER MEANINGS |
|
| USAGE | Slovo užívané jak v literární a hudební terminologii, tak v běžném jazyce, ovšem s výjimkou myslivectví vždy v souvislosti s uvedenými literárními či hudebními významy. |
| ETYMOLOGY/STRUCTURE | Jedná se o přejímku ze sanskrtu, slovo je však plně zdomácnělé, ve slovnících, včetně slovníků cizích slov, běžně uváděné jako český ekvivalent; s výrazem sloha jako ekvivalentem se setkáváme jen ve starších příručkách, dnes je považováno za řídké. |
| WORD HISTORY | Přejato Jungmannem ze staroindického ślṓka- „dvojverší" – v jeho slovníku ještě není jako samostatné heslo, ale jako odkaz, resp. ekvivalent u hesla sloha ve významu „spojení několika veršů"). Ve stejné době již bylo slovo užíváno (např. Karlem Hynkem Máchou). |
| COLLOCATIONS | slok|a první ~a, druhá atd., úvodní, další, každá, následující, poslední, závěrečná ~a ● čtyřveršové ~y, tříveršové ● dojemná ~a, neslušná, překvapující, smuteční ● ~a opěvující (co) ~ a básně, písně, písničky, duetu, chorálu recitovat ~y, zpívat, přednášet ~a zní, začíná ~ a za ~ou jedna ~a, dvě ~y |
| EXAMPLES | Ona sáhla v struny a mdlým polouduseným hlasem zpívala sloku z národní písně. (Karel Hynek Mácha, Obrazy ze života mého, 1834) Prvních 17 slok sedmého zpěvu neobsahuje mimo apostrofy lásky ničeho. (Jan Neruda in PSJČ) A člověk jda s ním [jarem] krok co krok na papír hodí vždy pár slov. (Josef Svatopluk Machar in PSJČ) Báseň, píseň – … sloku jásavou mám jen. (Jaroslav Vrchlický in SSJČ) Ze zahrady slavík zpíval s nimi [chlapci] a mísil svoje zpěvy do jejich slok. (Vilém Mrštík in PSJČ) Kdo chce dojíti milosti básnicky moudrého ducha, rozevře knihu jeho veršů na kterékoli stránce a přečte sloky, které mu namátkou padnou v zrak. (Jaromír John, Moudrý Engelbert, 1940) … cesta byla svízelná, horký den unavoval, prašná silnice házela šedivý povlak na tváře a přiškrcovala sloky písně. Vojtěch Matínek, Povídka, 1946) Od tváře mu ucházela další sloka hvízdání. (Zeno Dostál, Ryby, 1994) … že bychom měli změnit státní hymnu: text nebo i melodii. Ta dnešní je prý sentimentální a její první sloka, která se jedině zpívává, zní navíc módně ekologicky. (Ludvík Vaculík, Poslední slovo, 2002) |
| MULTI-WORD EXPRESSIONS | Podobná syntagmata jako u slova strofa, tj. např. čtyřveršová sloka (SSJČ). |
| DERIVATIVES | slokový, slokově; sločka (říd.) |
_______________________________________________________________________________________________________________
| SYNONYM | sloha |
| PRONUNCIATION | [sloha] |
| GRAMMAR | Substantivum, femininum, slohy, sloze |
| FREQUENCY | Méně než 0,1 na milion slov. |
| DEFINITION | „část básně, v které se opakuje stejná řada veršů" (PSJČ), „spojení několika veršů v celek" (SJČ) |
| OTHER MEANINGS |
|
| USAGE | Slovo užívané ve významu ekvivalentním výrazu strofa jen zřídka, častější jsou jiné odborné významy a užívání v běžném jazyce ve významu 7. |
| ETYMOLOGY/STRUCTURE | Holub – Lyer (SESJČ) poukazují na ruský původ – viz rus. slog – složení, slabika, který je však zejména patrný u maskulina sloh; slovo je však plně zdomácnělé, běžně uváděné jako český ekvivalent. V ESJČ1 je uvedena souvislost s rus. sloga („shoda, svornost"). |
| WORD HISTORY | V Jungmannově slovníku uvedeno jako samostatné heslo s významem „spojení několika veršů". |
| COLLOCATIONS | sloh|a první ~a, druhá atd., úvodní, poslední, závěrečná ~a ● čtyřveršové ~y, tříveršové ~ a básně báseň o pěti ~ách recitovat ~y, číst, přednášet ● báseň má tři ~y ~a začíná |
| EXAMPLES | Někde se přidává ještě sloha: „Svatý Jiří jede k nám, po věnečku veze nám …". (Božena Němcová, Česká včela, 1846) Čím kratší vypadaly jste [chodské dívky] proti svým kolohnátům chasníkům, tím bytelnější a solidnější jeví se postavy vaší sloha. (Karel Matěj Čapek Chod in PSJČ) V dobrém sonetu jest paralelismus mezi slohami čtyřveršovými a trojveršovými. (Jaroslav Vrchlický in PSJČ) Před kostelem se celý průvod zastaví a zazpívá se ještě několik sloh té písně. (Božena Němcová in PSJČ) Byly to dvě sedmiveršové slohy nadepsané Píseň (píseň "Kde domov můj" ve Fidlovačce). (Albert Pražák, O národ, 1946) Kdo ví (dál zpívá tato sloha), Její píseň skládá se z několika střídavě flétnových a trilkujících sloh, které hlasitě a velebně se nesou, takže zpěv zní slavnostně. (Šnykerikyk, 1997) |
| MULTI-WORD EXPRESSIONS | Podobná syntagmata jako u slov strofa a sloka, tj. např. čtyřveršová sloha. |
| DERIVATIVES | slohový, slohově; *slohověda (SJČ1; v SJČ2 jako samostatné heslo – „nauka o slohu, stylistika), slohotvorný; složka |
_______________________________________________________________________________________________________________
| GENERAL DISCUSSION | Při srovnání frekvence a způsobů užívání variant strofa, sloka a sloha dospíváme k závěru, že nejfrekventovanějším, nejobvyklejším a nejvíce neutrálním a bezpříznakovým se jeví výraz sloka, ať už je užíván ve významové spojitosti s poezií nebo písněmi. Strofa je odborný název a sloha se dnes jeví ve významu synonymním s lexémem strofa jako název zastaralý. Svou roli zde může hrát i formální podobnost slov sloka a sloha – přestože lze u obou z nich nalézt doklady jejich převzetí v době Josefa Jungmanna, obě lze považovat za domácí ekvivalenty výrazu strofa a mnozí autoři na jejich podobnost a vzájemné zaměňování upozorňují. Jen PSJČ z r. 1951 uvádí všechny tři výrazy jako synonymní se stejnou definicí a vedle základního s dalšími významy viz 1–5 výše, SSJČ z r. 1968 už uvádí výraz sloha ve zmíněném synonymickém významu jako poněkud zastaralý a za základní významy jsou zde považovány: „uspořádaný svazek listin (zprav. úředních); obal na ně; uspořádaná hromada, kupa něčeho vůbec"; odb. „svazek tiskopisů, známkových archů ap."; ker. „sloupek keramického zboží"; meteor. zast. „stratus"; kniž. „(vnitřní) ustrojení, složení, uspořádání." SSČ z r. 1978 už se o odkazu na sloku a strofu nezmiňuje, uvádí už pouze významy viz 6 a 7 výše a TJČ z r. 2007 uvádí u hesla sloha odkazy „obal", „trs" a „vrstva". OSN uvádí všechna tři hesla, ale u slohy a sloky pouze jako odkazy na heslo strofa. |
_______________________________________________________________________________________________________________
| REFERENCES | ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001. Český národní korpus - SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>. ESJČ1 Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952. ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997. Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839. NASCS: Kraus, J. A kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005. OSN: Ottův slovník naučný. Praha 1888–1909. PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957. SCS: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966 SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967. SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937. SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946. SLT: Slovník literární teorie. Š. Vlašín (ed.). Praha: Československý spisovatel, 1984. SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010. SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971. TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007. |
_______________________________________________________________________________________________________________
| AUTHOR | Diana Svobodová |
| PUBLISHED | 10.04.2013 |