ABSURDNÍ, NESMYSLNÝ
| LOANWORD | absurdní |
| DEFINITION | „nesmyslný" (PSJČ, SSJČ), „protismyslný" (NASCS), „vnitřně sporný, (záměrně) nesmyslný" (SSČ), log. „odporující logickým zákonům nebo pravidlům, jež stanoví významy slov", lit. „zobrazující vztahy mezi prvky skutečnosti jako nelogické nebo protismyslné" (NASCS), div. „drama založené na hypotetických a vypjatých situacích, vybočujících z běžné logiky a reality" (SSJČ), „dramatickými prostředky dovádějící do roviny filozofické reflexe a černého humoru absurditu života ovládaného stereotypem každodennosti, konvence, drceného totální mocí, stupiditou apod." (NASCS) |
| EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION | V rámci odborných terminologií se s adjektivem absurdní setkáme nejčastěji v syntagmatech: Absurdní literatura, jíž je v obecném smyslu chápáno každé literární dílo, které zobrazuje vztahy mezi prvky skutečnosti jako nelogické nebo protismyslné; základními formami jsou v dramatu a v próze groteska, v poezii nonsens, lze sem přiřadit i černý humor. Lze rozlišit 2 typy absurdní literatury – subjektivní, zachycující absurdnost existenciální situace člověka jako jedince uprostřed cizího, nepochopitelného a nepřátelského světa, a objektivní, zobrazující absurdnost reality samé. Absurdní drama – dramatická forma rozvíjející se od 50. let 20. století, která porušuje ustálené požadavky kladené na divadelní hru a vytváří vlastní, odlišné pojetí dramatické struktury. K vyjádření tragikomického efektu používá nejčastěji grotesku, představiteli jsou S. Beckett, E. Ionesco, H. Pinter, E. Albee, T. Różewicz, V. Havel. |
| USAGE | Užívá se jako odborný název zejména ve výše zmíněných kolokacích v literární teorii, v ostatních spojeních i v běžném jazyce. V souvislosti s kritikou totalitního režimu se začalo frekventovaně užívat zejména po r. 1989 (viz diskuse). |
| OTHER MEANINGS | Filozofické významy uvedené v SCS: „odcizený" (Camus), „vyjadřující mystérium lidské existence" (Marcel), „vyjadřující nesmyslnost vesmíru" (Sartre). Explicitně význam osvětluje Ottův slovník naučný: „Absurdní … znamená vlastně, co pochodí od hluchého, ježto právě člověk hluchý vydán jest snadnému nebezpečenství, aby vyslovil, co se jeví jakožto nemístné, nenáležité, nepřiměřené, zlozvuké, podivné, nevkusné, nesrovnalé, protimyslné, neuvěřitelné, nemožné, směšné; co náhledům obvyklým se příčí, proti svědectví smyslů jejich čelí, věci ustálené převracuje a obecnému vkusu odpírá. Tak může státi se i výzkumům vědeckým vynálezům a novotám všeho druhu, např. učení protinožcích, o pohybu země, vynález parního vozu a mnohé jiné zdály se být absurdními." TJČ uvádí dále ekvivalenty: „nadměrný", „neuvěřitelný", další možné dle kontextu jsou: „protiřečící skutečnosti", „nemožný", „nemyslitelný", „nevhodný" |
| ETYMOLOGY/STRUCTURE | Z lat. absurdus „nesmyslný", původně vlastně „neharmonický, sluchu nepříjemný", z ab- a surdus „hluchý, tupě znějící" (ČES, SESJČ); v češtině proběhla resufixace – latinský suffix -us byl nahrazen českou adjektivní příponou -ní. |
| WORD HISTORY | Přejato po r. 1839, v Jungmannově slovníku ještě zahrnuto není, ale v 70. letech 19. století už je výraz běžně používán. |
| MULTI-WORD EXPRESSIONS | absurdní divadlo, absurdní drama, absurdní literatura – kolokace užívané ve významech vázaných na literární, resp. dramatický kontext. V kolokacích typu absurdní nesmysl, nesmyslně absurdní apod. se pleonasticky potencuje význam adjektiva. |
| DERIVATIVES | absurdně, absurdnost, absurdno, absurdita, absurdum + ad absurdum („přivésti něco ad absurdum = dokázati nesmyslnost čeho, něco přepnouti, přehnati", SJČ1) stupňované tvary: absurdnější, nejabsurdnější NSČ2 uvádí 2 neologické deriváty: absurdizace a absurdizování ve významu „(u)činění něčeho absurdním" a příklady: „pokračuje proces absurdizace české politiky" a „režisérův sklon k absurdizování fabule i jevištních akcí". Absurdistán, absurdistán 1. expr. hanl. „stát, kde neplatí zákony a dějí se nesmyslné, absurdní věci"; 2. expr. hanl. „nesmyslný, absurdní stav věcí, reality vůbec" (NASCS), „špatně fungující stát nebo politické zřízení charakterizované byrokracií, korupcí a preferováním zájmů vlivných skupin, srov. kakánie, kafkárna, kocourkov. Analogicky k Afghánistán, Kazachstán aj.; dnes užíváno také v angličtině, němčině aj., obv. v rámci kritiky vlastní vlády – podle Slovníku nespisovné češtiny jde asi o další ze slov, která dala čeština ostatním jazykům; poprvé se stalo známějším díky článku Prague Summer of '89: Journey to Absurdistan, který otiskl newyorský The Nation 18. 9. 1989; všeobecně se uznává, že slovo vzniklo v kruzích českých disidentů." (SNČ) |
__________________________________________________________________________________________________________________________
| VARIANT | absurdní, †absurdný (SJČ2) |
| PRONUNCIATION | [apsurdňí], [apsurďňí] (†[apsurdní]) |
| GRAMMAR | Adjektivum, měkký typ, m., n. absurdního, absurdnímu, f. absurdní. |
| FREQUENCY | Kolem 17 na milion slov. |
| COLLOCATIONS | absurdn|í ~í nápad, myšlenka, pomyšlení, úvaha, představa, víra • ~í snaha, pokus • ~í tvrzení, vysvětlení, řešení, záminka, obvinění, argument, nabídka, doporučení • ~í humor, žert, vtip, komedie, šaráda • ~í literatura, divadlo, drama, zápletka, role, postava • ~í situace, poměry, cesta, rozpory, důsledky, příklad • ~í rituál, styl, záležitost, věc, ideologie • ~í jev, sen, děj, historie, doba, stav, událost, vražda • ~í nesmysl • ~í zákrok naprosto ~í, úplně, zcela, přímo • neúnosně ~í • tak ~í, že... něco je ~í, považovat něco za ~í, pokládat něco za ~í, připadat někomu ~í, zdát se ~í bláznivý a ~í, směšný a ~í |
| EXAMPLES | --- jsoucnost světa materiálního, … , jest proti mysli klamná a absurdní … (Josef Durdík, 1870) … a k tomu ten ostatní kroj … čepice … anebo absurdní nějaký klobouk pomyslného tvaru … (Lumír, 1874) … zdálo se mu příliš absurdní z tak milostného rozhárání přejíti na půdu tak prosaickou. (Paleček, 1878) … další výklad ten zdál se být ještě absurdnější než první porovnání. (Jakub Arbes, 1882) Základní myšlenka zdála se obecenstvu absurdní. (Jaroslav Vrchlický, Profily, 1887) Všecko, co zbrklého, neobvyklého, absurdního, všem pravidlům a řádům vzdorujícího se v poslední době vyskytlo, nazývá se prostě fin de siècle. (Jaroslav Vrchlický, Nové studie a podobizny, 1897) Ta fraška (Směšné preciosy) pobouřila celou společnost „Krásných duchů". Stavila jejich přemrštěnost a hledanost v řeči, jejich směšný nevkus na pranýř a pochovala rázem nesmyslné obraty jejich absurdního tlachu, afektující duchaplnost za každou cenu. (Julius Zeyer, Moliére, 1898) Ale všecko musí rozhodně uměti šťastný člověk, mínila paní Erna, všecko současně a jaksi radostně, synthesi vznešeného s absurdním. (Antonín Sova, Tóma Bojar, 1910) Kandrt nespustil očí s tohoto absurdního oráče, jenž ve svém životě zoral jistě nejeden korec … (Karel Matěj Čapek Chod, Siláci, 1916) „Marie," pokračoval mírněji, hledaje její pohled, „snad se netýráš představou nejabsurdnější?" (Božena Benešová, Člověk, 1920) Jirásek a Beneš odpovídají prý národním potřebám a ne ten podivínský Arbes, zapředený do nesmyslných absurdních experimentů. (František Xaver Šalda, Zápisník, 1930) … opustil místo po výstupu téměř absurdním. (Zdeněk Jirotka, Saturnin, 1943) Najednou jsem si v tý chvíli uvědomil, jak je to hrozný a absurdní, že vo tom mluví tak klidně, že je tak hezká a sympatická a přitom z ní mluví takový zvíře … (Josef Škvorecký, Zbabělci, 1964) Jsme altruisté – z lhostejnosti k sobě samým. Prokazovat dobro je absurdní …(Vladimír Páral, Milenci a vrazi, 1969) Irena Poláková správně tuší, co by se za podobnou nemocí mohlo skrývat, i když absurdní jí připadá, že by se našel muž, který by mourečka Bertíka dokázal vyhodit ze sedla. (Zdena Frýbová, Falešní hráči, 1982) … můj vnitřní úsměv vyvolávala hlavně absurdní okolnost, že jsem měl téměř celý den cestovat pro klíče, jejichž duplikát jsem měl v kapse … (Jaroslav Bílý, Zaostření paměti po úrazu, 1993) Představa, že by kdy užíval halucinogenní drogy, je naprosto absurdní. (Jaroslav Velinský, Zmizení princezny, 1999) |
__________________________________________________________________________________________________________________________
| SYNONYM | nesmyslný |
| PRONUNCIATION | [nesmislní] |
| GRAMMAR | Adjektivum, tvrdý typ, m., n. nesmyslný, nesmyslného, f. nesmyslná, nesmyslné. |
| FREQUENCY | Kolem 16 na milion slov. |
| DEFINITION | 1. „nemající n. nedávající smysl" (SSJČ), „nic neznamenající" (PSJČ); 2. „absurdní, nerozumný, pošetilý, hloupý, bláhový, příčící se zdravému rozumu" (PSJČ, SSJČ) |
| OTHER MEANINGS | 1. „nadměrný, příliš veliký", např. „nesmyslné požadavky" (SSJČ), „[Kykal] tu boudu neprodá, leč bych za ni klopil nesmyslné peníze nerozumně, příliš veliké" (Antal Stašek in PSJČ). 2. † „nemající zdravý rozum, šílený, bláznivý", např.:
Tento význam jako v podstatě jediný uvádí ve svém slovníku i Josef Jungmann: „Nesmyslný, adj., -ně, adv., blázen, nemoudrý, smyslem pominulý, smyslu zbavený, nezdravý na mysli syn. uražený v hlavu, v mozek, nestatečný na vnitřním člověku, nerozumný, bez rozumu, tržený, ztřeštěný, šílený, o rozum připravený, kterýž o rozum přišel, nezdravého rozumu, bezsmyslný, pošetilý, posedlý, komuž se rozum v hlavě z místa svého hnul a zvrtěl, kdož nemá všech doma, třeštík, vzteklý, zblázněný, tupý na smyslech, bez smyslu, děšený, z mysli vyražený, vytržený, na mysli rozmařilý, tržený. ...Nesmyslným býti, nesmyslného učiniti. … Nerozmyslný, neopatrný, nemoudrý, nerozumný, nerozšafný, nepilný …" |
| USAGE | Slovo nemá terminologický charakter, užívá se výlučně v běžném jazyce ve svých základních významech a ve smyslu „nadměrnosti", „přílišné velikosti" – zejména v tomto významu získává často expresivní příznakovost. |
| ETYMOLOGY/STRUCTURE | Etymologie slova se odvozuje od základu mysl-, který bývá vztahován k všeslovanskému, resp. praslovanskému základu *myslь, pův. *myd-sl-, jenž souvisí s indoevropským kořenem *mūdh-, později řec. mỹthos – viz v češtině mýtus a také moudrý (ESJČ1) a dumati (SESJČ). Od tvaru mysl- byl předponově odvozen výraz smysl a další deriváty důmysl, výmysl, úmysl a nesmysl; adjektivum smyslný mělo ve staré češtině význam „rozumný" (ESJČ1), odtud tedy současné významy opozita s negativním prefixem. Zajímavé je, že později v češtině došlo k významovému posunu adjektiva smyslný a dnes je uváděno ve významu „libující si v erotice, v sexualitě", resp. „působící takovým dojmem" (SSČ). |
| WORD HISTORY | Slovo má v češtině velmi dlouhou historii, prokazatelné doklady použité např. kolektivem autorů Příručního slovníku jazyka českého lze nalézt už od poloviny 18. století, ve významu uvedeném J. Jungmannem (viz výše) však bylo užíváno již mnohem dříve. |
| COLLOCATIONS | nesmysln|ý ~ý poplach, děj • ~ý sen, nápad • ~ý tlach • ~á otázka, sázka, snaha, informace • ~á válka, instituce, postava • ~é snažení, ničení, vraždění, řádění něco ~ého úplně ~é, zcela něco je ~é, považovat něco za ~é, pokládat něco za ~é, připadat někomu ~é, zdát se ~é, přijít někomu ~é bláznivý a ~ý |
| EXAMPLES | Vladař napomenul je, aby se dali na pokoj, když pak se utišiti nechtěli, poslal jeden houf vojáků do pevnosti Antonya, načež veškerý lid na tak nesmyslný útěk se dal, že až do 20ti tisíců lidí zmačkáno a pošlapáno v témž dnu bylo. (Krátké uvedení k příběhu, 1770) … zdálo se, že on na své vlastní nebezpečenství zapomněl, až když již jeho nesmyslná náhlost jemu na mysl připadla, na útěk se dal. (Pražské české noviny, 1782) … návod, kterýž jimi svírán bývá, jest hloupý, pověrečný, nesmyslný a ukrutný, takoví jsou strašpytlové. (Václav Matěj Kramerius, 1784) (mnohé české knihy) nesmyslná horlivost ohni obětovala, a jako v věčné zapomenutí dala. (Václav Matěj Kramerius, Večerní shromáždění Dobrovnické obce, 1801) Tak jeden druhého klamal sladkou a nesmyslnou nadějí… (Pražské noviny, 1831) Recenzent ale naproti tomu nejen šetrného od překladatele uznání, ale i slušné od čtenářstva byl by došel pochvaly, kdyby místo několika nesmyslných řádků rozumný a důrazný byl pronesl úsudek … (Květy, 1835) Člověk je pojednou s úsudkem hotov, věc je snadno z pošvy venku, zvláště nad počátky uměleckými. Tu se již mnohdy nejnesmyslnější soudy pronesly. (Květy, 1847) … ovšemže byla deklamace často smyslu napříč, ano i nesmyslná. (Vítězslav Hálek, Lumír, 1874) … (postavy) střídaly se mu v řadě nejpodivnějších, nejnesmyslnějších a nejnemožnějších dějů… (Julius Zeyer, Ondřej Černyšev, 1876) Lůno kočáru, vězící hluboko v ohromných zadních kolesech, přetíženo nesmyslnými okrasami … (Karel Matěj Čapek Chod, Nejzápadnější Slovan, 1893) Neozývá se v představě pronikavého křiku a nesmyslného žvatlání … nezjevuje se v podobě drobného směšného tvora lidského … (Helena Malířová, Právo, 1908) … vybíjeli svou horečku vykřikováním nesmyslných pověstí, vášnivých nadějí a spíláním nepříteli. (Ivan Olbracht, Podivné přátelství, 1919) Uzavíraly se nesmyslné sázky, jako: kdo vydrží nejdéle na břichu ležet na ledě. (Vilém Mrštík in PSJČ). Aby někdy Slované všichni jediného jazyka v literatuře užívati mohli, je věc nemožná a proto každé snažení k tomu nesmyslné. (Karel Havlíček Borovský in PSJČ) … vojenské úřady jsou nuceny se vší přísností zakročit proti těm jednotlivcům od českých pluků, kteří, nedbajíce slavné tradice plukovní, rozsívají svým nesmyslným řáděním v našich maďarských městech zlobu proti celému českému národu … (Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka, 1923) Jednou bych chtěl vymyslet něco hodně dalekého a nesmyslného – jako bych pouštěl duhové bubliny. (Karel Čapek, Povětroň, 1934) A když rozhrnoval větve, namlouval sám sobě, že onen trojí výstřel byl jenom nesmyslný poplach. (Jan Drda, Němá barikáda, 1946) Co když jsem ztratil jen zbytečně mnoho času nad hereččiným prázdným psacím stolkem a pak nesmyslným a nemetodickým pátráním za obrazy, ve skříních a pod koberci? Pod svícnem je tma. (Jan Zábrana, Vražda v zastoupení, 1967) … ve slunci jsem tenkrát kráčel na bleší trh a tam jsem chodil v těch nesmyslných předmětech nabízených ke koupi tak dlouho, až jsem stál před stařenkou … (Bohumil Hrabal, Příliš hlučná samota, 1980) Ježto jsme byli vojáci beze zbraně, dostávala naše pořadová a vojenská cvičení zvlášť nesmyslný ráz … (Milan Kundera, Žert, 1987) Po strastiplné cestě zasedla v důležitém shromáždění pedagogů, kde se vedou hrozně nudné a nesmyslné řeči, začala si počítat, byla vyrušena doručitelem potravin a pak se znovu vrátila. (Václav Budinský, Gymnázium, 1999) |
| MULTI-WORD EXPRESSIONS | Nesmyslný nápad, nesmyslná snaha apod. – adjektivum typicky tvoří kolokace s abstraktními substantivy. Podobně jako adjektivum absurdní se i jeho český ekvivalent může vyskytovat v pleonasticky vyznívajících spojením typu nesmyslná demagogie apod. |
| DERIVATIVES | nesmyslně, nesmyslnost, *nesmyslno („oblast nesmyslna", SSJČ) stupňované tvary: nesmyslnější, nejnesmyslnější |
__________________________________________________________________________________________________________________________
| GENERAL DISCUSSION | Adjektivum absurdní je v češtině chápáno jako příznakové, jeho cizost je zdůrazněna mimo jiné i jeho hláskovou skladbou, a přestože i jeho ekvivalent nesmyslný bývá často chápán jako negativně expresivní, slovo absurdní je v tomto smyslu mnohem silnější. V češtině začalo být výrazně častěji užíváno po r. 1989 (spolu s dalšími prvky všestranného uvolnění společnosti a mimo jiné i v souvislosti s osobností Václava Havla, jehož dramata se stávala symbolem kritiky totalitního režimu. Například už první velká Havlova hra, Zahradní slavnost (1963), obsahuje klíčová témata jeho her, problémy moci, byrokracie a jazyka. Její hrdina Hugo Pludek příslušností k absurdní byrokratické organizaci a přijetím jejího jazyka ztrácí vlastní identitu. Ve hře Vyrozumění (1965) je hlavním tématem odcizení jazyka. Umělé jazyky ptydepe a chorukor, které mají zpřesnit a usnadnit komunikaci mezi byrokraty, se ve skutečnosti ukazují jako její nepřekonatelná překážka. Byrokratickou aroganci a ničení přirozeného lidského světa kritizuje například hra Asanace (1987) a další. |
__________________________________________________________________________________________________________________________
| REFERENCES | ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001. Český národní korpus - SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>. ESČ: Encyklopedický slovník češtiny. Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. (eds.). Praha: NLN, 2002. ESJČ1 Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952. ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997. Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839. NASCS: Kraus, J. A kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005. NSČ2: Martincová, O. a kol. Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2. Praha: Academia, 2004. OSN: Ottův slovník naučný. Praha 1888–1909. PČP: Pravidla českého pravopisu. 2. vyd. (s dodatkem MŠMT). Praha: Academia, 2005. PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957. SCS: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966 SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967. SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937. SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946. SLT: Slovník literární teorie. Š. Vlašín (ed.). Praha: Československý spisovatel, 1984. SNČ: Slovník nespisovné češtiny. J. Hugo, M. Fidlerová, K. Adámková, Z. Juránková (eds.). Praha: Maxdorf, 2006. SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010. SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971. TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007. |
__________________________________________________________________________________________________________________________
| AUTHOR | Diana Svobodová |
| PUBLISHED | 10.04.2013 |