LOANWORD

gigantický

DEFINITION

„obrovský" (SSJČ, SSČ, NASCS, SJČ1–3, SCS1, SCS2, SČSA, SSF, SČS), „obrovsky veliký" (PSJČ), „velkolepý" (PSJČ), „veliký" (SSJČ, SCS2, SČS), „velký" (TJČ), „mohutný" (SSJČ, SCS2, SSČ, SČSA, SSF, SČS, TJČ), „nadlidský" (SCS1, SJČ1–3), „mimořádně velký (rozměry, rozsahem, mírou, dosahem, významem aj.)" (NASCS), „velikánský" (SČSA), „ohromný" (SČSA, SSF, SČS), „kolosální" (SČSA, SSF, SČS), „obrovitý" (SSF, SČS)

EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION

Adjektivum je odvozeno z řeckého jména Gígās (gen. Gígantos), které pochází z řecké mytologie, v níž Giganti byli obludní dlouhovlasí obři, synové bohyně Gáje, zrození z kapek krve boha nebe Úrana. Byli potomky starších bohů, než byli bohové olympští, vynikali nesmírnou silou, a proto neuznávali vládu olympského Dia. Vzepřeli se jim, ale do jednoho byli zabiti. Nejprve byli zobrazováni v lidské podobě, později měli hadí těla, křídla, lví hlavy, pařáty, někdy to byli vousatí statní válečníci, s přilbou, štítem a zvířecí kůži, jindy naopak mladiství a bezvousí, dokonce i zcela nazí. Podle nejstarších bájí bývali pohřbíváni např. pod ostrovy a lidé tak vysvětlovali činnost sopek. Boj Gigantů s bohy (gigantomachie) se stal velmi častým námětem výzdoby náboženských objektů ve starém Řecku a měl připomínat neměnitelnost vesmírného řádu ochraňovaného bohy.

USAGE

Adjektivum gigantický není kontextově omezeno, může být součástí textů odborných, publicistických, uměleckých, vyskytuje se i v běžné řeči, ale jeho využití je omezeno stylově, protože je vždy silně příznakové a naznačuje mimořádnou míru vlastnosti ve smyslu výše uvedených významů.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Slovo gigantický bylo do češtiny přejato přes latinu a pochází z řeckého Gígās (gen. Gígantos).

WORD HISTORY

Výraz gigantický je v češtině užíván přibližně od konce 19. stolettí, v Jungmannově slovníku zahrnut není, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1907.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Ustálená spojení s adjektivem gigantický se v češtině nevyskytují, obecně však lze říci, že se v rámci atributivních syntagmat pojí s konkrétními i abstraktními substantivy označujícími denotáty velkých rozměrů, vzbuzujících strach apod., např. gigantický kolos, gigantická nestvůra, gigantická exploze apod., výjimečná nejsou ani více či méně pleonastická koordinační spojení obrovská a gigantický, kolosální a gigantický apod. s adjektivy, která vysoké míře vlastnosti, o niž se jedná, přidávají další rozměr.

DERIVATIVES

giganticky (adverbium); gigantičnost (název vlastnosti); gigantičtější, nejgigantičtější (komparativ, superlativ); v češtině se dále užívá převzatý derivát gigantismus a řada převzatých kompozit: gigantomachie, gigantomanie, gigantografie, gigantotypie (SCS1), gigantocyt, gigantolit (NASCS) a gigantofon (SJČ1–3 s odkazem na K. Čapka) – všechny tyto přejímky jsou odbornými názvy

VARIANT

gigantický, zastarale gigantský (viz SJČ1–3)

PRONUNCIATION

[gigantický]

GRAMMAR

adjektivum, tvrdý typ, m., n. gigantického, gigantickému, f. gigantické

FREQUENCY

Kolem 5 (5,47) na milion slov.

COLLOCATIONS

gigantick|ý

~ý balvan, gejzír, hřib, ještěr, kaňon, kolos, ledovec, lis, meteorit, splaz, stroj, vulkán ● ~ý boj, podnik, popis, úkol, zápas ● ~é rozměry ● ~á dýně, gorila, kra, nestvůra, postava, pyramida, stavba ● ~á exploze, fúze, myšlenka, práce ● ~é dílo, monstrum

~ý lávový kámen, zábavní park, zaoceánský parník ● ~á drůbeží farma, přílivová vlna, slepičí farma, sopečná erupce

být ~ý

obrovský a ~ý

EXAMPLES

Námořník neleká se za nejkrutější bouře, když moře a nebe bojují v gigantickém zápase … (Marie Majerová, Panenství, 1907)

V nekonečných rozlohách noci řinul se temný déšť; jen někde praskla větev; jen někde utrhl se kámen a řítil se skákaje po svahu jako gigantické dupání; vše ostatní pohltil širý šum deště. (Karel Čapek, Boží muka, 1917)

Gigantické měřítko, k němuž římská architektura spěla, dokládají pak zříceniny Caracallových therem, kde se již vyskytla i konstrukce klenby na měděných nosičích. (Antonín Matějček, Dějiny umění v obrazech, 1942)

Londýn teď buduje tak gigantickou vysílačku, že prý přehluší i Prahu – a bude po komedii … (Jan Weiss, Volání o pomoc, 1947)

Ti, kvůli nimž musí existovat peklo a věčné tresty, alespoň tresty lidské paměti, nemá-li být všechno na světě jediná gigantická nespravedlnost … (Josef Škvorecký, Legenda Emöke, 1963)

… po boku mrtvičnatého manžela, jenž kdysi z výtěžku sedlčanského statku zakoupil kostelu Nejsvětějšího Srdce Páně gigantické věžní hodiny. Smířen s Bohem, zemřel dřív, než mu dali povinnou možnost stát se horníkem. (Josef Škvorecký, Mirákl, 1972)

… se vešly na plošku jednoho čtverečního centimetru sklíčka. A čím vlastně tyto nicotné mlžinky byly? Byly to celé gigantické vesmíry s miliardami hvězd, celé přeobrovské galaxie, z nichž každá je tak velká … (Ladislav Fuks, Obraz Martina Blaskowitze, 1980)

… v podzemním labyrintu se vyzná alespoň natolik, aby mohl směr, kterým utíká, považovat za spásný. Klopýtá tedy přes gigantické kořeny, chytá se jich rukou, ale kůra je kluzká, prsty se smekají, je obtížné je přelézt … (Milan Nápravník, Na břehu, 1992)

… já jsem se polekal, protože jsem najednou přesně věděl, že tenhle gigantický pres je smrtelná rána všem malým lisům, věděl jsem pojednou, že tohle, co vidím, je nová epocha v mé branži … (Bohumil Hrabal, Hlučná samota, 1994)

… kudy se mají vydat, aby dosáhli svého cíle. Ten cíl byl pro Jirku samozřejmě veliký, velikánský, obrovský a gigantický stejně jako jasný: poklad. Musím o tom kluky přesvědčit, říkal si pro sebe. Nebo začneme dělat chyby. (Zdeněk Kárník, Bílá ruka a poklad hradu Handštejna, 2004)

SYNONYM

obrovský, zastarale obrovitý – v SJČ1–3 uvedena tato varianta jako méně častá, v SSČ už jako samostatné heslo s významem „připomínající obra"

PRONUNCIATION

[obrofský]

GRAMMAR

adjektivum, tvrdý typ, m., n. obrovského, obrovskému, f. obrovské

FREQUENCY

Kolem 146 (145,84) na milion slov.

DEFINITION

„mající neobvykle velké rozměry" (PSJČ), „nesmírný" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SJČ2–3, SČSA, SSF, SČS), „neobyčejně veliký" (PSJČ), „neobyčejně velký" (SSJČ), „ohromný" (SSJČ, SSČ, SJČ2–3, SČSA, SSF, SČS), „mohutný" (TJČ), „gigantický" (SSJČ, SČSA, SSF, SČS), „velký" (TJČ), „veliký" (SSF), „převeliký" (SSF, SČS), „velikánský" (SČS), „veliký jako obr" (SJČ2–3), „obrovitý" (SČS), „kolosální" (SČSA, SSF, SČS), „nezměrný" (SSF, SČS), „náramný" (SSF), „přenáramný" (SSF), „enormní" (SSF, SČS), „titánský" (SSF, SČS)

OTHER MEANINGS

1. expr. „úžasný", „skvělý", „výborný", „znamenitý", „neobyčejný", „vynikající", „výtečný", „velkolepý" (SSJČ, SSČ), „hrozitánský" (SČS);

2. časté jméno druhové, např. bot. kostřava obrovská, přeslička obrovská, zool. buřňák obrovský, siven obrovský, tesařík obrovský, volavka obrovská (PSJČ, SSJČ).

TJČ uvádí ještě souvislost s významem široký.

USAGE

Adjektivum obrovský není kontextově omezeno, může být užíváno v textech odborných (také jako součást výše zmíněných odborných názvů), publicistických, uměleckých, vyskytuje se i v běžné řeči, ale jeho využití je omezeno stylově, protože je vždy silně příznakové a naznačuje mimořádnou míru vlastnosti ve smyslu výše uvedených významů.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Původ slova obrovský není zcela jasný, obvykle se spojuje se jménem kočovného kmene Avarů, který v 6.–8. st. obsadil střední Podunají, hovořil by pro to i fakt, že se slovo užívá u západních Slovanů, kteří s Avary byli nejdéle ve styku, naopak nejčastější námitkou je, že nic nenasvědčuje tomu, že by Avaři byli mohutnějšího vzrůstu. Nejasný je vztah ke gótskému tvaru abrs „silný, mocný", málo přesvědčivé je spojení s řeckým óbrimos „silný, násilný" (ČES, ESJČ1, ESJČ2). Ve staročeštině nacházíme tvar ober, gen. obra, pocházející z praslovanského *obrьmъ (SESJČ, ESJČ2).

WORD HISTORY

Adjektivum bylo zřejmě užíváno už ve staročeštině. V dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady užití od r. 1860, v Jungmannově slovníku je uvedeno také (s příklady typu „vojna obrovská").

DERIVATIVES

obrovsky (adverbium); obrovskost (název vlastnosti – řídké); obrovštější, nejobrovštější (komparativ, superlativ)

COLLOCATIONS

obrovsk|ý

~ý balvan, krokodýl, strom, vodopád ● ~ý aplaus, majetek, rozmach, řev, význam ● ~é plány ● ~á hromada, kaluž, kytice, lípa ● ~á pilnost, rozloha, síla, spousta, suma, úleva, úroda, výhoda, vzdálenost, vzpruha ● ~é kozy ● ~é bohatství, kvantum, penzum, množství, úsilí, výkupné, zklamání ● ~á kusadla

~é nerostné bohatství, pracovní nasazení

udělat ~ý kus práce, vykonat

být ~ý ● zdát se (být) ~ý

EXAMPLES

… také vyznamenal se tu ponejprv srbský kněz Pawel, muž obrovské síly, proslulý později co vůdce pod jménem Kiniži (František Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě, 1860)

Jungmann naučil se s obrovskou pilností důkladně jazyku spisovnému. (Václav Zelený, Život Jungmanna, 1873)

K neuvěření, jak obrovské sumy vydávají se ročně jenom v zemích koruny české za potištěný papír, ať již ve formě knih nebo žurnálů! (Jakub Arbes, Sebrané spisy, 1906)

Světová literatura o Chopinovi je obrovská, naproti tomu se u nás veškeré publikace omezily téměř výhradně na časopisecké články a na překlady Lisztova díla. (Robert Loucký, Chopin – básník tónů, 1947)

Vždycky se mu (Vilému Zdubovi) vracely myšlenky k vysněným projektům obrovských staveb údolních přehrad, mostů či břehů. (Vladimír Pazourek, Na dobré cestě, 1947)

Přes noc se vzduch pročistil, že bylo vidět až na vzdálený Bořeňský kopec. Z obrovských kráterů okolních povrchových velkodolů se valila mlha jak dým z oživlých sopek. (Jiří Švejda, Havárie, 1975)

K domu vedla cesta vysypaná štěrkem. Když Doktor vešel dovnitř, zapůsobilo to na něj obrovským dojmem. Doposud nikdy neviděl, že by mohli v takovém prostředí lidé bydlet. (Zdeněk Zapletal, Půlnoční běžci, 1986)

A za výlohou Čedoku obrovský plakát modromodrého moře se smetanovými čepičkami vln a stojí tu psáno Poslední zbylá místa … (Vladimír Páral, Profesionální žena, 1988)

Zastavil se na druhé straně pavilónu, kde měl nad sebou obrovský výběh koně Převalského. Musel se s pytlem dostat na střechu… (Pavel Verner, Pražské hyeny, 1994)

… malý, obtloustlý, lysý pán v černém zimníku s plyšovým límcem. Na malíku levé ruky má obrovský starý prsten s chalcedonovým skarabeem. (Josef Jedlička, Kde život náš je v půli se svou poutí, 1994)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Za ustálené formulace lze považovat některá přívlastková spojení s abstrakty vyjadřujícími lidské pocity, např. obrovská úleva, obrovské zklamání, a se substantivy označujícími velkou kvantitu, např. obrovské bohatství, obrovská hromada, obrovské množství. Ustálené je také užití tohoto adjektiva ve verbálním syntagmatu se dvěma variantami – udělat / vykonat obrovský kus práce.

GENERAL DISCUSSION

Adjektiva gigantický a obrovský mají mnoho společného – obě jsou kontextově neomezená, stylově příznaková, vyjadřují vysokou míru kvantity a uživatelé se k nim uchylují ve snaze o co největší intenzifikaci vyjádření. V obou případech také chybí u kolokací spojení s adverbii, neboť obě vyjadřují maximální míru vlastnosti, proto jejich modifikace v jakémkoli smyslu nebývá uživateli vnímána jako potřebná.

Rozdíly spočívají především ve frekvenci, která je nesouměřitelná (1 : 29), dále ve významovém odstínu – slovo gigantický jakoby vzbuzovalo větší respekt, příp. hrůzu či něco stěží představitelného, což lze zaznamenat některých kolokací se substantivy (viz výše). Jeví se jako cizí, neznámé, což je dáno i jeho stavbou (grafém g je v češtině vždy znakem cizosti). Částečnou odlišnost spatřujeme také v terminologickém zapojení adjektiva obrovský, zejména v botanickém a zoologickém názvosloví, což je dáno jak dobou zavádění těchto terminologií, kdy slovo gigantický ještě v užívání nebylo, tak i jistou výlučností přejímky, která se jeví jako významově silnější.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus - SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

ESJČ2: Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, 1997.

JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČS: Pala, K. – Všianský, J. Slovník českých synonym. Praha, NLN, 1996.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

28.9.2014