LOANWORD

puls / pulz

DEFINITION

„tep" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SČS, SSF, SČSA, SCS2, NASCS, ES), „krevní tep" (SJČ1–3, SCS1), „střídavý pohyb srdce n. krve v tepnách" (PSJČ), „chvění cévních stěn způsobené rytmickým pohybem krve" (SCS1), „rytmické smršťování srdce při systole způsobující nárazy krve na stěny tepen" (NASCS), „tepání" (TJČ), „tepot" (TJČ)

EXTRA-LINGUISTIC INFORMATION

Puls je kolísání náplně tepen vlivem srdeční činnosti způsobené tepovou vlnou při vypuzení systolického objemu krve ze srdce do tepenné soustavy. Normální klidová hodnota u člověka je 72–75 tepů za minutu. (ES)

USAGE

Výraz se užívá zejména jako odborný název v oblasti medicíny, příp. sportu, a dále řady technických oborů, v běžné řeči se užívá méně často.

OTHER MEANINGS

1. „pravidelné, rytmické údery vůbec";

2. „pravidelně / periodicky se opakující impulz";

3. „periodická a velmi krátká změna fyzikální veličiny";

4. „běh, chod něčeho" (např. puls doby).

TJČ uvádí ještě souvislost s významem pravidelné opakování.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Substantivum pochází z latinského pulsus „tlukot", „tep", „náraz", resp. od slovesa pellere (participium pulsus) „pohánět", „pudit", „hnát", „tlouci" (SESJČ), do češtiny se dostalo prostřednictvím německého Puls (ČES). Ve staré češtině se ve stejném významu užíval také výraz žilobitie (ESJČ1).

WORD HISTORY

Substantivum puls se v češtině užívá již od středověku. V Jungmannově slovníku je uvedeno jako samostatné heslo (s ekvivalentem žilobitie), v dokladech Příručního slovníku jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1771.

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Za ustálené formulace lze považovat některá atributivní syntagmata typu hmatný, resp. nehmatný puls / pulz, nitkovitý puls / pulz atd. užívané zejména v lékařství, podobně jako verbální spojení nahmatat puls / pulz, sledovat puls / pulz apod.

DERIVATIVES

pulsový / pulzový (relační adjektivum); zast. pulsovní (JS), pulsovat / pulzovat (verbum);

v jiných významech: pulsace / pulzace, pulsační / pulzační (SCS2 – pulzační teorie v astronomii, pulzační potrubí v technice), pulzní (NSČ1 – pulzní nabíječ, pulzní vybíječ)

VARIANT

puls / pulz – pravopisná dubleta, obě varianty jsou stylově rovnocenné (IJP), výskyt v korpusu SYN je asi 4 : 1

PRONUNCIATION

[puls], mimo N sg. vždy [-z-], tj. [pulzu], [pulzem], stejně [pulzový], [pulzovat]

GRAMMAR

substantivum, maskulinum, pulsu / pulzu, pulsem / pulzem

FREQUENCY

Kolem 3 (2,65) na milion slov.

COLLOCATIONS

puls / pulz

(ne)hmatný ~, klidný, nitkovitý, pomalý, rychlý, slabý, zpomalený, zrychlený, zřetelný

~ krve, srdce ● ~ člověka ● ~ nemocného, zraněného ● ~ na noze, na zápěstí

zkoumání ~u

mít ~

(na)hmatat ~, měřit, ohmatávat, sledovat, zkontrolovat, zkoumat, změřit

~ je / byl, klesne, stoupne, zrychlí

EXAMPLES

Proti střílení v hlavě: 1. Růžovou vodkou potírej sluchy, pulsy, a v noci přestane střílení. 2. Potírej hlavu vodkou z modré fialky. (Jan Tonsoris, Rada lékařská, 1771)

Lékař byl starý přítel naší rodiny, bavili jsme se nenuceně, neobtěžoval mne žádnou otázkou, spokojil se pouze zkoumáním pulsu. (Julius Zeyer, Fantastické povídky, 1882)

Nevztahuj se po nás, nevíme, nemůžeme; podej mi ruku, povedu tě, aby ses nebál. Puls nitkovitý, agónie; dejte sem plentu, sestřičko. (Karel Čapek, Povětroň, 1937)

… vstal a vzal ji za puls. Nic. Srdce mlčelo. Dal jí rychle injekci a přijal téměř bez údivu jistotu, že skonala. (Miroslav Hanuš, Méněcennost, 1947)

Maďa ji chytila za ruku a vyhmatávala jí puls. Sahala jí na čelo. „Už se jí zase chytá fantas!" (Marie Majerová, Robinsonka, 1947)

Nežli přijde lékař, změří sestra nemocnému teplotu, puls a dech, zapíše, co zjistila, a připraví nemocného k prohlídce. (Anna Špindlerová – Marie Velková, Ošetřovatelské techniky, 1949)

Monitor, na který byl připojen, by zaregistroval změnu jeho pulsu a spustil akustický i světelný alarm. (Radek John, Memento, 1987)

Pak jsem šla na obchůzku, kontrolovala jsem přístroje, kapačky, dech, pulz. Kluk, kterýho dnes večer přivezli s tou páteří, byl ve zvláštní místnosti. (Marek Nekula, Pellicova 47, 1994)

Položila mne na pohovku a rychlým vyšetřením se přesvědčila, že už mám neznatelný puls a že mi nemůže naměřit žádný krevní tlak. Zavolala tedy ihned své kolegy … (Ladislav Haňka, S puškou a udicí Severní Amerikou, 1995)

… stěžovala si, že jí je, jako by měla na prsou kámen, srdce jí přestávalo bít, ztrácela puls a nutila mě, abych ji ohmatával, celé dny jsem utrácel běháním po doktorech … (Milan Charoust, Ostrov, 2002)

SYNONYM

tep

PRONUNCIATION

[tep]

GRAMMAR

substantivum, maskulinum, tepu, tepem

FREQUENCY

Kolem 3 (2,95) na milion slov.

DEFINITION

„rytmický pohyb srdce n. krve v tepnách" (PSJČ), „puls" (PSJČ, SSJČ, SSČ, SČS, SSF, SČSA), „rytmické smršťování srdce, nárazy krve na stěny tepen vyvolané tímto smršťováním" (SSJČ, SSČ), „tepání" (SJČ1–3, TJČ), „tepot" (SJČ1–3, TJČ), „tlukot" (SJČ1–3)

USAGE

Výraz se užívá zejména jako odborný název v oblasti medicíny, příp. sportu a některých technických oborů, vyskytuje se i v běžné řeči.

OTHER MEANINGS

1. „pravidelné, rytmické údery vůbec, bušení, nárazy, tlučení";

2. „běh, chod něčeho".

TJČ uvádí ještě souvislost s významy: bubnování a pravidelné opakování.

ETYMOLOGY/STRUCTURE

Jedná se o deverbativum – název děje odvozený konverzí v rámci transpoziční onomaziologické kategorie. Původním tvarem bylo předpokládané praslovanské sloveso *te(p)ti, východiskem asi onomatopoický základ *tep- napodobující zvuk úderu. Ve staročeštině mělo sloveso tepat tvar tepati i teti (ČES).

WORD HISTORY

Základ slova je velmi starý, v češtině je užíván od počátků jejího vývoje. Ve sledovaném tvaru deverbativního substantiva se začal výraz užívat později, např. v Jungmannově slovníku je jen heslo tepám a další tvary tohoto slovesa, v dokladech pro Příruční slovník jazyka českého lze najít příklady použití od r. 1873.

DERIVATIVES

tepat (verbum), tepový (relační adjektivum)

COLLOCATIONS

tep

nehmatný ~, nepravidelný, nitkovitý, normální, pomalý, rychlý, silný, slabý, srdeční, zrychlený, zrychlující se

~ krve, srdce, tepny ● ~ dítěte, pacienta, zvířete

~ čího srdce ● ~ lidského / vlastního srdce

cítit ~, měřit, počítat, zkoumat

~ klesne, kolísá, stoupne, zpomalí, zrychlí, zvýší se

EXAMPLES

A přec slyš! Ať zvolna, bouřně, tep co tep jde srdce dále a teď tluče: cože zoufáš, člověče ty víry malé? (Josef Václav Sládek, Sluncem a stínem, 1887)

Leč Žižka zvedá čekan zas
a děsný jeho tep
jak naplněný snětí klas
bil v ověnčenou leb.
(Adolf Heyduk, Sny královské, 1921)

Tep lze hmatati na obvodových tepnách a jest podmíněn systolou levé komory. (František Karásek, Nárys fysiologie, 1936)

Prudce zrychlený tep mu zakalil oči a všechny pochyby byly přetaveny do jistoty Kateřinina vláčného těla. (Miroslav Hanuš, Méněcennost, 1947)

Traite vzal pacientku v zápěstí a vytáhl hodinky. První úraz. Tep přece musí odpovídat teplotě. Sophie byla bledá jako smrt, naštěstí měla strach, tak měla puls. (Marie Pujmanová, Život proti smrti, 1955)

… Kamil se bál. Dokazoval mu to prudce bušící tep, který temnými údery měnil kůži na jeho spáncích v tamtamy … (Jiří Kovtun, Pražská ekloga, 1973)

Čas se protáhl do halucinogenních století, která se pohodlně vešla mezi jednotlivé tepy jeho srdce, ale chromovaná kulička a očíslovaná mísa jeho kliku ještě jednou zdvojnásobily … (Jan Novák, Miliónový jeep, 1989)

Skrz tady to pociťuju a filtruju život, vohmatávám mu tep a snažím se drobnejma krůčkama popojít kousek dál … (Josef Vadný – Zdenička Spruzená, Totální brainwash, 1990)

A číšník Olda si ohmatával tep a po chvíli řekl … A je to tady, i když dneska jsem si ráno mazal spánky čínskou mastí … (Bohumil Hrabal, Praha, město utajených infarktů, 1991)

Hlavu jsem rozbitou neměl, byl jsem sice v bezvědomí, ale tep a dýchání normální, nejvíc si to odnesla brada, otékající před očima. (Pavel Frýbort, Vekslák 2, 1993)

MULTI-WORD EXPRESSIONS

Za ustálené formulace lze považovat některá atributivní syntagmata s adjektivy typu hmatný, resp. nehmatný tep, nebo se substantivy, např. tep srdce, častější jsou také verbální spojení typu tep se zrychlí apod.

GENERAL DISCUSSION

Ze srovnání synonym puls / pulz a tep nevyplývá mnoho zásadních rozdílů. Oba výrazy se užívají jako medicínské odborné názvy a v souvislosti s životními funkcemi lidského organismu přibližně rovnocenně v odborných textech i v běžné řeči. Mimo medicínu je častější výskyt původně latinského slova puls / pulz v jiných oborech, zejména technických (a s tím souvisí i výskyt různých typů derivátů – viz výše). Tep se naopak přenáší častěji ve významech abstraktních (tep doby, tep velkoměsta apod., ale nikoli výlučně, ani puls / pulz není v tomto směru výjimkou (puls života ve městě). Vzhledem ke své hláskové stavbě a krátkosti působí obě slova onomatopoickým dojmem a o žádném z nich se nedá říci, že by bylo méně obvyklé než jeho ekvivalent (v jisté směru působní nezvykle obě). I kolokace a oblasti výskytu jsou ve sledovaném významu velmi podobné.

Pokud jde o pravopis přejímky z latiny, vztahují se na něj stejná pravidla jako u řady dalších podobných slov cizího původu, jež se píší v jazyce svého původu se -s- a vyslovují v současné češtině (s výjimkou koncové asimilace před nulovou koncovkou) se -z-: jedná se o dublety, nicméně u jednotlivých slov tohoto typu se setkáváme s tím, že jedna z variant je častější, považovaná za základní a neutrální, a druhá s klesající frekvencí užívání získává příznak knižnosti (např. kurz – kurs). Takto je i u sledovaného lexému v Internetové jazykové příručce ÚJČ AV ČR uvedena jako základní podoba pulz, nicméně neodpovídá to plně aktuálnímu úzu – stále se ještě i v současné době dává přednost původnímu pravopisu puls.

REFERENCES

ČES: Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001.

Český národní korpus – SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. <http://www.korpus.cz>.

ES: Encyklopedický slovník. Praha: Odeon, 1993.

ESJČ1: Holub, J. – Kopečný, F. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

IJP: Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, Praha. <http://www.ujc.cas.cz>.

JS: Jungmann, J. Slovník česko-německý. Praha 1835–1839.

NASCS: Kraus, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

PČP: Pravidla českého pravopisu. 2. vyd. (s dodatkem MŠMT). Praha: Academia, 2005.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal (eds.). Praha: SPN, 1935–1957.

SCS1: Rejman, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1966.

SCS2: Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981.

SČS: Pala, K. – Všianský, J. Slovník českých synonym. Praha, NLN, 1996.

SČSA: Slovník českých synonym a antonym. b. m.: Lingea, 2007.

SESJČ: Holub, J. – Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1967.

SJČ1: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1937.

SJČ2: Váša, P. – Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakl. Fr. Borový, 1946.

SJČ3: Trávníček, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. J. Filipec, F. Daneš, J. Machač, V. Mejstřík (eds.). Praha: Academia, 2010.

SSF: Bečka, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. III., upravené a doplněné vydání. Praha: Vyd. Novinář, 1982.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého. B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.). Praha: Nakl. ČSAV, 1960–1971.

TJČ: Klégr, A. Tezaurus jazyka českého. Praha: Academia, 2007.

AUTHOR

Diana Svobodová

PUBLISHED

7.6.2014